D409

1987, 7. srpen, Praha. – Protest zaslaný prezidentu republiky a Ministerstvu spravedlnosti ČSR proti rozsudku Nejvyššího soudu ČSSR nad Jiřím a Pavlem Wonkovými. (Dokument č. 50/87)

Protest prezidentu ČSSR, Ministerstvu spravedlnosti ČSR

Dne 7. 8. 1987 vynesl Nejvyšší soud ČSSR rozsudek ve věci Jiřího a Pavla Wonkových z Vrchlabí, kteří byli odsouzeni Městským soudem v Praze za to, že se kriticky vyjadřovali k politickému, sociálnímu a hospodářskému stavu naší společnosti. Pavel Wonka byl odsouzen za pobuřování a za útok na veřejného činitele k 21 měsícům ztráty svobody nepodmíněně ve II. nápravně výchovné skupině a následně ke třem letům ochranného dohledu; jeho bratr Jiří Wonka byl odsouzen rovněž za pobuřování k jednomu roku ztráty svobody nepodmíněně v I. nápravně výchovné skupině. Tyto rozsudky byly Nejvyšším soudem potvrzeny.^{E1V květnu 1986 provedla StB domovní prohlídky v bytech bratrů Pavla a Jiřího Wonkových ve Vrchlabí a v Novém Městě nad Metují a vzala je do vazby. Celá akce souvisela s rozhodnutím Pavla Wonky kandidovat do Federálního shromáždění (jeho žádost byla ústřední volební komisí zamítnuta). (Viz Sdělení VONS č. 536. In: Informace o Chartě 77, roč. 9 (1986), č. 9, s. 13.) Pavel Wonka byl obviněn z podvracení republiky a za konflikt se soudcem navíc z útoku na veřejného činitele. Hlavní líčení u Městského soudu v Praze se konalo 26. května 1987. Viz Sdělení VONS č. 648, tamtéž, roč. 10 (1987), č. 8, s. 12–14; Sdělení VONS č. 649, tamtéž, s. 14–15; Sdělení VONS č. 667, tamtéž, č. 10, s. 13–14. Jiří Wonka byl propuštěn 29. května z Ruzyně, protože doba jeho trestu ve výši 1 roku 26. května 1986 vypršela. Pavlovi Wonkovi hrozil další soud, protože na protest proti brutálnímu zacházení ve věznici Minkovice odmítl nastoupit do práce.}

Pavel Wonka se na jaře roku 1986 přihlásil jako nezávislý kandidát k volbám do Federálního shromáždění a svůj program zaslal redakci Krkonošské pravdy. Z jeho programu citujeme: „Nesdílím stanovisko orgánů Národní fronty, které jsou plně spokojeny se současným stavem. Z naší společnosti se vytratila jakákoliv dialektika a polemika se státními úřady, nezbývá nic jiného než projevovat pocity uspokojení. Já osobně se domnívám, že současná politická realita vyžaduje předstoupit před lid s pravdivým hodnocením daného stavu společnosti a s programem, jak tento stav zlepšit. Dospěl jsem k závěru, že ČSSR a celá společnost dospěla do závažné společenské i hospodářské krize, jejíž existence není přiznávána.“

Řada formulací Pavla i Jiřího Wonkových připomíná současné diskuse v sovětských sdělovacích prostředcích i některé výroky předních sovětských a dokonce i čs. politiků. Jak je možné, že vystoupí-li s podobnými názory řadoví občané, jsou kvalifikovány jako trestné, stanou se předmětem policejního vyšetřování a soudního jednání?

Seznámili jsme se s předmětem soudní pře, s výroky obžalovaných, obhájce, soudce i prokurátora a důrazně protestujeme proti celému postupu soudu.

Obvinění proti občanům, kteří si dovolili kriticky vystoupit proti zlořádům obecně přiznávaným, byla uměle rozmnožována o trestné činy, které nebyly prokázány, svědectví v jejich prospěch byla zamítnuta, soud odmítl vyslechnout jejich obhajovací řeči a prokazatelné bití a mučení, kterému byli podrobeni a jehož následky soud viděl, byla ignorována.

Znovu opakujeme, co jsme řekli při různých příležitostech již dříve: celá vyhlašovaná přestavba zůstane jen na papíře, zůstane pouze záležitostí byrokratů, pokud u nás nebude vytvořeno demokratické společenské klima, pokud nebudou moci vyjádřit své mínění takoví lidé, jako jsou bratři Wonkové a mnozí jiní.

Jan Litomiský, Libuše Šilhánová, Josef Vohryzek
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 11, s. 2
• Listy, roč. 17 (1987), č. 5, s. 41.

Komentáře

• Nový domov, roč. 38 (1987), č. 24; I. Medek v Hlasu Ameriky – ÚSD, sb. FMV-Ch, RO 86/87-9
• Dopis J. Wonky prezidentu republiky z 7. června 1987 (zkráceně) in: Res publica, roč. 4 (1987), č. 38.

Pole