D424

1987, 30. říjen, Praha. – Dopis předsedovi vlády ČSSR a redakcím Hospodářských novin a Rudého práva o podnětech k diskusi o ekonomické reformě v Československu. (Dokument č. 65/87)

K novým pokusům o ekonomickou reformu

V současné době probíhá v čs. sdělovacích prostředcích diskuse k některým koncepcím ekonomické reformy.

Charta 77 si nečiní nárok odborně se vyjadřovat k těmto složitým otázkám. Přesto na její adresu došlo několik zajímavých podnětů, a to zejména od ekonomů, kterým je už 17 let jakákoli účast při řešení takových a podobných problémů znemožňována.

Řešení závažných otázek ekonomiky a potřebné proměny politicko-ekonomického klimatu naší země považujeme za důležité podmínky pro uplatňování hospodářských, sociálních a kulturních práv čs. občanů v blízké i vzdálené budoucnosti.

Z toho důvodu jsme se rozhodli položit několika ekonomům – současně signatářům Charty 77 či jejím příznivcům – tři otázky, které považujeme za důležité pro publicistické vyjádření názorů na připravované změny v čs. hospodářství.

Charta 77 jako občanská iniciativa se tím připojuje k diskusi týkající se návrhu zákona o podniku a k novým pokusům o ekonomickou reformu.

Jan Litomiský, Libuše Šilhánová, Josef Vohryzek
mluvčí Charty 77

Otázky

Obsahují návrhy na přestavbu hospodářského mechanismu takové stimuly hospodářského rozvoje, které by mohly zastavit a posléze překonat zaostávání čs. hospodářství za rozvojem hospodářsky rozvinutých zemí?
Mohou navrhované demokratizační prvky v návrhu zákona o podniku vyvolat nové a dostatečné iniciativy a podněty pracovních kolektivů k racionálnějšímu využití hospodářských zdrojů podniků?
Které jsou podle Vás mimoekonomické (např. sociální, kulturní, morální aj.) předpoklady a podněty k uskutečnění ekonomických přeměn a k všestrannému rozvoji čs. společnosti?

Na první dvě otázky odpovídám: NE! On si snad u nás někdo myslí, že ANO?

Mám ale naději (či iluzi?), že se tím i u nás začíná prosazovat pokrok, který zlidští celou společnost.

Všechna ta hesla o intenzivním a vědeckotechnickém rozvoji, o dosažení světové úrovně atp. se mohou uskutečnit jen potud, pokud se podaří překonat státní vlastnictví společenským a státní správu společenskou samosprávou.

Je to asi jediná cesta, aby se výrobci začali chovat k podnikovému a společnému jako ke svému a nikoli k cizímu. Praxe už naučí rozlišit mezi operativním řízením podniku odpovědnými vedoucími (od mistra až po ředitele) a demokratickými orgány, reprezentujícími kolektiv podniku jako jedné skupiny celé společnosti, která spravuje jednu část společenského, a tedy „všelidového vlastnictví“, disponuje s ním a vykonává veškerou moc na svém působišti. U nich a od nich jsou tedy ředitel a jeho tým pověřeni, jimi jsou kontrolováni a jim jsou také odpovědni.

To je také jediný možný způsob, jak zabránit, aby se aparáty všeho druhu postupně osamostatnily, aby hájily především vlastní zájmy a nakonec panovaly nad celou společností.

Musí je ale vyloučit organizace výrobců vertikálně propojená od jednotlivého pracovního procesu přes podnik až na vrchol pyramidy „sdružených osobností“. Ta by měla uplatňovat společenské vlastnictví výrobních prostředků, a také hned dohlédnout na ostatní funkce státu a jejich vykonavatele, aby sdruženým výrobcům nepřerostli přes hlavu a nemohli už nadále existovat jako velká skupina s vykořisťovatelským vztahem k výrobcům a jako velký manipulátor s jejich postavením ve společnosti, s jejich měšcem i svědomím.

To všechno ale předpokládá skutečně demokratickou socialistickou politiku.

prof. Miroslav Kadlec

Ne.
Ne.
Zásadní přeměna politického systému.

MM (pracovník ČSAV)

1. O tom, že by takové stimuly a podněty měla ekonomická reforma přinést, psal M. Jakeš, tajemník ÚV KSČ, v Rudém právu někdy v polovině září t. r. Zatím se v současném systému řízení takové stimuly neprojevují. Naopak. To znamená, že reforma by měla tento stav zvrátit a překonat a vytvořit kvalitativně jiný systém. Jinak by neměla smysl. Negativní rysy a projevy našeho hospodářství jsou již každému zřejmé. Nedaří se je omezit tak jako dříve – politikou vytloukání klínu klínem. Taková politika znamená, že vezmeme prostředky tam, kde jsou, a dáme je tam, kde chybějí. Tyto negativní projevy však mají své příčiny a genezi. Nejsou ničím novým. Například zásoby v národním hospodářství – vzdor plánům na jejich snížení – neustále rostou. Dosáhly astronomických čísel a vysoko přesahují roční národní důchod! Je to anarchický a živelný vývoj. Technický a technologický vývoj katastrofálně zaostává. Ekonomika má charakter chronicky nedostatkové ekonomiky. Vedle oficiální státní ekonomiky existuje ještě druhá, neoficiální ekonomika, ekonomika melouchů, obchodu pod pultem, protekcionářských a korupčních vztahů, a to dokonce i mezi podniky. Nivelizace v odměňování se neobjevila teprve dnes, ale je trvalou a houževnatou tendencí celá desetiletí. A tak bychom mohli pokračovat… Je toho příliš mnoho. To vše by se tedy mělo ekonomickou reformou změnit. Zaostávání ve vědě a technice by se mělo změnit v pokrok a dynamický vývoj vědy a techniky. Nivelizace v odměňování by měla být překonána a výsledky práce by měly být odměňovány podle skutečných zásluh. Místo všeobecné pasivity a nezájmu veliké části pracujících by se měla prosadit osobní a skupinová aktivita ve všech oblastech hospodářství. Trvalá nerovnováha a nedostatkový trh by měly být překonány a vytvořena situace dynamické rovnováhy atd.

Předpokladem této změny je, že pracující člověk se bude cítit hospodářem ve vlastním domě a že bude funkci pečlivého, starostlivého, vzdělaného a pokrokového hospodáře moci také vykonávat. Tím jsme u jádra problému. Tímto směrem však nová ekonomická reforma zaměřena není.

Pracující člověk má pocit, že je pouhou námezdní pracovní silou v podniku, který patří státu. Stát zbyrokratizoval státní a družstevní vlastnictví, strhl na sebe řízení jako funkci vlastníka všeho bohatství v zemi, zbavil hospodářské podniky jejich dřívější samostatnosti a podnikatelské aktivity a v systému řízení prosadil neomezený centralismus a direktivní příkaz. Proto smysl reformy vidím v tom, že státní vlastnictví výrobních prostředků dostane postupně nový obsah a změní se ve všelidové vlastnictví, že socializace výrobních prostředků bude demokratickou socializací, že bude odstraněno zbyrokratizování státního i družstevního vlastnictví, že budou vytvořeny přímé a nikoli zprostředkované kapitálové vztahy účasti a odpovědnosti pracujících na rozvoji společných výrobních fondů a jejich využívání. Formy těchto změn se musí teprve hledat. Reforma – tak, jak je formulována – však tyto cíle nesleduje. Nemůže proto v ekonomice našeho státu dojít k zásadním kvalitativním změnám.

To ovšem neznamená, že současná ekonomická reforma je bezvýznamná. Již ta skutečnost, že k ní dochází a že je motivována snahou odstranit negativní tendence v rozvoji národního hospodářství, je v určitém smyslu povzbudivá. Za nejvýznamnější součást reformních návrhů považuji orientaci na osamostatnění podniků a jejich samofinancování, i když je tato orientace omezena a podmíněna úlohou center řízení. Tato orientace by se měla dále rozšiřovat a naplňovat novým obsahem. Bylo by správné, aby tato nová hospodářská síla dokázala prosadit svůj zájem při koncipování hospodářské politiky.

2. V prvé odpovědi je naznačena i odpověď na druhou otázku. V návrhu zákona o podniku jsou demokratizační prvky v řízení značně omezeny. I veřejnost chápe jejich uplatňování převážně jako volby některých hospodářských vedoucích. I to je však velmi omezeno mechanismem výběru kandidátů i samotných voleb. To znamená v oblasti hospodářské demokracie navrhuje reforma jen nepatrné krůčky vpřed. Centrální hospodářská byrokracie si svou moc nad hospodářstvím žárlivě střeží. Změna hospodářské moci ve směru demokratizace se v podstatě neuskutečňuje. Přesto by navrhovaný zákon o podniku mohl vyvolat určité nové iniciativy a podněty, ale především v nejnižších třídách inovací, jako je například lepší hospodaření se surovinami, dílčí technologické změny, drobné investice apod.

3. Nejdůležitějším předpokladem uskutečnění ekonomických přeměn je podle mého soudu přeměna politického systému a způsobu uplatňování politické moci v hospodářském životě. Existující vztahy mezi politikou a ekonomikou se vyvíjejí jako jednostranné vztahy, jako podřízení ekonomiky monopolní politické moci a jejím zájmům. Beze změn v politice a ve vztazích politiky k hospodářskému řízení nemůže být ekonomická reforma správně zaměřena, její cíle budou deformovány právě tak jako jednotlivé její etapy a způsoby provádění. Ekonomická reforma bude nepochybně dlouhodobým procesem. Měla by se dále rozvíjet a zahrnovat stále hlubší a širší problémy, objevovat nové způsoby jejich řešení. Strnulost politického systému by na tento proces měla velmi zhoubný vliv. Politika může mít velmi pozitivní význam, pokud bude odstraňovat překážky a vytvářet prostor tam, kde toho sama ekonomická reforma schopna není. Např. v oblasti mezinárodní politiky a vztahu mezi státy. Dále v oblasti demokratizace celé společnosti, včetně státní správy, kultury, sociálního života, ochrany životního prostředí, zákonodárství atd. Tam všude je zapotřebí, aby politika zprostředkovala a pomohla prosadit skutečné reformní záměry v ekonomice. K tomu by bylo ovšem zapotřebí, aby sama politika a její reprezentace prodělala zásadní přeměny. Aby se sama zbavila svých dirigistických způsobů řízení společnosti, odhodila privilegia, která si přisvojila, a sama se demokratizovala a revolucionizovala.

prof. ing. Věněk Šilhán, CSc.

1. Nikoli. Tzv. komplexní dokument pro přestavbu hospodářského mechanismu ČSSR nevybočuje z mezí, které ve své práci Stát a ekonomika charakterizuji jako systémotvorné prvky centrálně přídělového mechanismu. Základní z těchto prvků – makroekonomické bilančně ukazatelové plánování – získává jen jinou podobu. Proto dosavadní negativní tendence (nízká efektivnost, technické zaostávání, nevyhovující struktura, všeobecný pokles kultury výroby atd.) nebudou překonány. Naopak, zatím projektované změny v mechanismu fungování ekonomiky vytvářejí nová rizika, zejména pokud jde o možné zesílení inflačních tendencí.

2. Budou-li podniky i po „přestavbě“ pracovat v prostředí, kde základní parametry efektivní nabídky a poptávky nebude určovat trh, tedy spotřebitel (ať už v této roli vystupuje občan, podnik, či stát), ale centrální bilančně ukazatelový plán (třebaže s jinými ukazateli než dosud), sebedemokratičtěji provedená volba ředitele nebude nic platná. Základní stereotypy chování podniků bude i nadále určovat převrácený „mini-max“, paradoxně umožňující maximalizaci podnikového důchodu při minimalizaci jeho reálných výkonů.

Základním předpokladem reálné demokracie v hospodářství je ekonomické oddělení podnikové sféry od státu (např. vytvořením fondu společenského jmění a přechodem k instituci základního jmění podniku). Tím se nevylučují, ale naopak teprve vytvářejí nezbytné podmínky pro skutečně účinné (a nikoli fiktivní) uplatňování plánově regulativní činnosti centra. (Jaképak je to dnes centrální řízení, když se už v druhém roce své realizace jeho základní nástroj – pětiletka – „rozsype“, jak jsme toho právě, a nikoli poprvé, svědky?) Zveřejněná verze návrhu zákona o státním podniku to však svým nesmyslným pojetím „kmenového jmění“ znemožňuje a „komplexní dokument“ rovněž s ničím podobným nepočítá. Dosavadní řešení jsou poplatná dávno překonaným ideologickým klišé, jejichž přezkoumání a tvůrčí překonání se zatím vůbec nepřipouští, publikace odborných prací s touto tematikou není dovolena.

3. Vůle k reformě je na rozhodujících místech pouze ve slovech. Konečnou podobu dokumentů o přestavbě určují ti, kteří z ní mají největší strach. Můžete se pak divit, že se reforma dělá „jakoby“? Dokud se tohle nezmění, můžeme se dočkat jen další (kolikáté už?) poloreformy a jejího debaklu. A ideál socialismu, který za to vůbec nemůže, ale v jehož jménu se to děje, bude jen ještě více k pláči.

Zdislav Šulc

Nejsem vyloženě ekonomický odborník, domnívám se však, že vzhledem k poznatkům získaným v době, kdy jsem ještě zastával technické funkce v zemědělství, i vzhledem k životním zkušenostem, jsem schopen na předložené otázky odpovědět.

1. Jestliže se „soubor opatření“ z počátku 80. let považoval za mrtvě narozené dítě, současné návrhy na přestavbu jsou sice dítětem živým, ale značně neduživým. Největším problémem není ani tak to, že mnohé pozitivní prvky jsou okleštěny všelikými doplňky, jako spíše to, že vlastně vše vyrůstá buď z velké neupřímnosti na bázi přísloví o nažraném vlku a celé koze, anebo z oné příslovečné kvadratury kruhu, kdy je snaha zdynamizovat hospodářství, aniž by byly ohroženy stávající společenské poměry a mocenské posty. Za takové situace jsou navrhované stimuly nedostačující.

2. V omezeném rozsahu mohou; mají-li být pracující hospodáři v pravém smyslu slova, musí to být zároveň plnoprávní a plnokrevní občané.

3. Skutečná hluboká demokratizace celé společnosti, na jejímž počátku by byly zásadní kádrové změny, by probudila obyvatelstvo z apatie.

ing. Tomáš Hradílek

K plnějšímu posouzení návrhů na přestavbu mechanismu chybí – kromě krátkého času a omezeného rozsahu odpovědí – některé základní předpoklady. Není znám obsah všech návrhů kromě návrhu zákona o státním podniku a zákona o družstevních podnicích. Chybějí analýzy dosavadního vývoje československého hospodářství v plné vazbě příčin a následků, které vedly k současnému stavu, stručně charakterizovanému ztrátou temp ekonomického rozvoje, ztrátou jeho kvality, ztrátou pozic na světových trzích a ztrátou možností uspokojovat sociální potřeby společnosti i jednotlivců, stavu, ze kterého přestavba hledá cestu. Chybějí i analýzy zkušeností jiných socialistických zemí, které jsou v přestavbě dále, a to analýza objektivní, neideologizovaná, která by umožnila vyvarovat se řady chyb. Jsou jen dílčí práce neoficiálních a tedy nepublikovaných autorů, příležitostně vytahovaných ze zásuvek. Publikované práce autorů oficiálních kromě své neúplnosti, trpí větší či menší apologetickou zátěží. S vědomím těchto omezení odpovídám na položené otázky.

1. Podmínky, ve kterých se bude přestavba realizovat a samotné návrhy, tak jak jsou dosud známé, prozatím nevytvářejí dostatečný prostor pro uskutečňování cílů formulovaných v otázce. Přitom chci poznamenat, že rozvoj hospodářsky rozvinutých zemí není jediným měřítkem našeho budoucího rozvoje. Jde především o tyto omezující faktory:

– Ekonomická dlouhodobá nerovnováha je tak hluboká a z toho vyplývající vžité stereotypy chování hospodářských subjektů a jednotlivců jsou tak zakořeněné, že vytvoření rovnovážného stavu bude nesmírně těžké.

– Řešení této nerovnováhy vyvolá sociální střety, jejichž hloubka a ostří způsobí velmi silné antireformní tlaky v nejrůznějším sociálním prostředí.

– V návrzích není jasně formulován jako hlavní cíl a jedině možná zásada fungování hospodářského mechanismu: vytvoření jednotného trhu v plném smyslu toho slova. Naopak, projevuje se strach z trhu jak v některých formulacích zákona o podniku, tak v zásadách přestavby, ale i ve vystoupeních vedoucích představitelů; např. Josef Kempný v článku v RP z 8. 10. t. r. spatřuje jako podstatný článek přestavby podniku to, že „hlavním nástrojem hospodářského řízení je státní plán. Nejde o přechod na volné tržní vztahy.“ Není jasné, co autor míní přívlastkem „volné“. Ale o přechod na tržní vztahy skutečně jde, jinak nepůjde o nic. Tržní vztahy jsou ve všech rozvinutých zemích nikoli volné, ale státem regulované, a to metodami, které jsou vlastní tržnímu hospodářství současnosti.

– Zůstává nedotčena zásada, že hlavním subjektem vlastnických vztahů ke společenskému vlastnictví je stát, reprezentovaný vládou a v konečné instanci PÚV KSČ. Tento tabuizovaný stav (vše jakkoli jiné od ďábla jest) a odcizení pracujících, jež z toho plyne, zmíněné návrhy prakticky žádným způsobem nepřekonávají.

– Z vlastnického monopolu státu a ze snah minimalizovat prostor pro tržní vztahy vyplývá snaha centra zachovat silné direktivní ovlivňování podniků, takže jejich samostatnost se může stát pouze „přidruženou výrobou“.

2. Podstatou každé demokracie je vztah k moci, v tomto případě hospodářské. Tento vztah zůstává nedotčen. Proto půjde o to, zda formální demokratizační prvky (samospráva a volitelnost) budou natolik silné, aby vlivy vlastnického monopolu překonávaly. Je velmi nejisté, zda dosavadní zkušenosti a vžité stereotypy chování jednotlivců, pracovních kolektivů a organizací (především KSČ a ROH) budou překonány a formální demokratizační prvky se naplní neformální činností.

3. Mám-li odpovědět na položenou otázku, pak v souvislosti s přestavbou hospodářského mechanismu se domnívám, že hlavním předpokladem všestranného rozvoje čs. společnosti bude odvaha a schopnost využít demokratizačních prvků ke změně společenského klimatu. Toto klima charakterizuje hluboká společenská apatie a nevíra ve schopnost naší společnosti uskutečnit progresivní změny. Tyto nálady prolínají všemi sociálními skupinami, které si ani neumějí představit, jaké změny mají chtít, a hlavně – jak je uskutečňovat. Naučit naše občany věřit ve své síly a možnosti mohou vedoucí osobnosti zrozené ve střetech za realizaci demokratických snah. Najdou se osobnosti, které s odvahou nastaví společnosti zrcadlo a ukážou, jak dál? Snad ano!

ing. Otakar Jílek

1. Na tuto otázku se těžko odpovídá, protože konkrétní podoba nového hospodářského mechanismu není známa – zatím. Směr přestavby hospodářského mechanismu vyjádřený v „Zásadách přestavby“, renesance principů tržního hospodářství, je zřejmě jedinou alternativou skýtající naději na pozitivní obrat ve vývoji hospodářství. Záleží ovšem na rozsahu, hloubce, provázanosti změn v hospodářského mechanismu, na důslednosti při jejich prosazení, na prioritách hospodářské politiky a v neposlední řadě také na tom, nakolik využití potenciálních možností pozitivního obratu, které vytváří přestavba hospodářského mechanismu, bude podpořena celkovou demokratizací společenského života. Zatím se zdá, že prvé kolo změn nepřekročí v zásadě rámec dosavadních představ o roli a způsobech hospodářského a politického řízení a omezí se na změny v instrumentáriu nástrojů centrálního řízení hospodářství. Svědčí o tom např. návrh zákona o podniku. Měl by dát podnikům záruky a jistotu pro jejich samostatnou podnikatelskou aktivitu, obsahuje však příliš mnoho skulinek, umožňujících pokračovat v existující kuratele podniků, v „ochranném dohledu“ nadřízených orgánů. Od nedůsledných, ani ne polovičatých, více problematických než reálných změn však žádné větší pozitivní změny v chování ekonomických subjektů nelze očekávat. Myslím, že o osudu přestavby se bude rozhodovat až v dalších kolech. Zda tváří v tvář omezeným efektům a konfliktům prvního kola pokračovat důsledněji vpřed v přestavbě nebo se – nikoli poprvé – vracet zpět.

2. Mohou, ale nemusí. Záleží na tom, do jaké konkrétní podoby bude rozpracována přestavba hospodářského mechanismu, zejména zda proklamovaná zásada závislosti důchodů pracovního kolektivu na hospodářských výsledcích podniků bude důsledně prosazovaná i ve směru negativního dopadu do těchto důchodů a koneckonců i zaměstnanosti. Vše záleží na celkovém politickém klimatu ve společnosti. Pokud se lidé z vlastní zkušenosti nepřesvědčí, že orgány samosprávy nejsou dalším článkem v mechanismu politické manipulace, ale že jejich prostřednictvím se může skutečně prosadit jejich názor a vůle, stanou se dalším formálním článkem existujícího mocenského mechanismu, stihne je osud dnešních odborových orgánů, které by také měly hájit a prosazovat zájmy pracujících.

3. Úspěch přestavby, využití šancí, které nabízí, závisí v mnohém na důvěře lidí v přestavbu. Na důvěře, že přestavba pro každého z nich vytváří šanci – nejen zlepšit si své hmotné postavení dobrou prací, více si vydělat, ale také na základě svého výkonu, svých profesionálních odborných kvalit dosáhnout odpovídajícího společenského ocenění a postavení. A na důvěře, že přestavba je míněna vážně, což je zvláště důležité při jejím startu. Zatím tato důvěra schází. Nelze se tomu divit, když obrat k přestavbě v našich podmínkách není provázen sebekritickou analýzou minulé politiky, ale naopak její obhajobou a přežíváním z ní vyplývajících diskriminačních praktik. Bez důvěry v upřímnost snahy o přestavbu však nemůže být angažovanost pro přestavbu; bez ní nelze paralyzovat retardační vliv existujících organizačních a řídících struktur. Myslím, že vytvoření této důvěry by především pomohlo ovzduší otevřenosti, otevřených diskusí jak ve vztahu k hodnocení minulosti, tak ve vztahu k hledání optimálních východisek pro budoucnost.

doc. dr. ing. Čestmír Kožušník, CSc.

1. V dosud uveřejněných materiálech týkajících se přestavby hospodářského mechanismu takové stimuly nejsou. Vycházím z následující teze, která je dílčím závěrem analýzy existujícího systému plánovitého řízení a mechanismu fungování ekonomiky a příčin jejich negativního vlivu na rozvoj ekonomiky. Tento závěr spočívá v tom, že zásadního obratu ve vývoji ekonomiky ve směru intenzivního vývoje nelze dosáhnout bez zásadní změny v chování podniků jako základních článků výrobní základny, v nichž se odehrává výrobní proces, kde se s konečnou platností rozhoduje o jeho kvalitě, efektivnosti, o zavádění výsledků vědeckotechnického rozvoje do výroby atd. Tomuto cíli je nutno podřídit všechny ostatní složky mechanismu fungování. K překonání zaostávání čs. ekonomiky může dojít jedině za předpokladu, že do aktivní rozhodovací činnosti budou zapojeny podniky jako samostatné hospodářské subjekty. Aby toho bylo dosaženo, musí být do hospodářského mechanismu zabudovány minimálně tyto základní prvky:

a) podniky jako základní ekonomické subjekty se musí přeměnit v samostatně hospodařící výrobce zboží a účastníky trhu, kteří budou samostatně rozhodovat o základních reprodukčních vazbách a reprodukčním procesu jako celku: o zaměření výroby, její struktuře, sortimentu budou rozhodovat nikoli na základě rozpisu úkolů vyšších článků, ale na základě horizontálních vazeb vůči svým odběratelům a dodavatelům projevujícím se na trhu, a na základě vlastních koncepcí vývoje, zpracovaných podle všech dostupných informací a předpovědí o vývoji trhu;

b) příjmy podniků jako základních hospodářských subjektů, z nichž tyto mohou krýt veškeré výdaje spojené s reprodukcí, musí být bezprostředně a v plné výši závislé na výsledcích výroby a prodeji jimi vyráběných výrobků na trhu;

c) hmotné postavení podniků jako základních ekonomických subjektů i zaměstnanců podniku musí plně záviset na jejich postavení jako účastníků trhu a na tom, v jaké míře jsou schopni krýt výdaje ze svých příjmů z trhu.

Při splnění minimálně těchto prvků by bylo možno uvažovat o tom, že v rámci hospodářského mechanismu by byly obsaženy stimuly hospodářského rozvoje, které by mohly (při splnění řady dalších ekonomických i mimoekonomických požadavků) zastavit a případně i překonat zaostávání čs. hospodářství. Tyto prvky, a proto ani stimuly, v návrzích na přestavbu hospodářského mechanismu obsaženy nejsou.

2. V návrhu zákona o podniku nejsou obsaženy zásadní demokratizační prvky. Je to dáno především tím, že ze zákona o podniku ani z ostatních vydaných dokumentů o přestavbě není jasné, jaké bude skutečné ekonomické postavení a skutečná ekonomická samostatnost podniků v celkové struktuře materiálně výrobní základny a jak bude nově koncipován vztah mezi centrem, tj. státním centrálně vypracovávaným a vybilancovaným plánem (který je nadále koncipován jako zákon a základní nástroj řízení) a podniky ve stanovování náplně výroby, v rozhodování o jejich struktuře a o vývoji jednotlivých podniků. Demokratizační prvky v ekonomice se musí projevovat především v tom, že v ní musí existovat a do rovnoprávných vztahů vstupovat několik různých samostatných ekonomických subjektů, mezi nimiž je přísná dělba práce a pravomocí, a které v rámci mechanismu fungování ekonomiky jako samostatné ekonomické subjekty obhajují své ekonomické zájmy; že dochází ke střetávání těchto různých ekonomických zájmů. Výsledkem střetávání různých rovnoprávných ekonomických partnerů a jejich ekonomických zájmů je pak celkový ekonomický vývoj. K výraznějšímu rozvoji demokratizace v ekonomice nemůže dojít, jestliže si centrum i nadále ponechává v podstatě dosavadní úlohu v rozhodování o celkovém vývoji ekonomiky a jejích jednotlivých ekonomických subjektů, jestliže se, jak vyplývá z uveřejněných materiálů, nic nezmění v celkové hierarchii řízení ekonomiky, v rozhodování o výrobě a přidělování limitů a zdrojů, počínaje Státní plánovací komisí přes resortní ministerstva a jejich úlohu v této hierarchii až po výrobní sféru a její strukturu. O tom, jak se demokratizační prvky projeví ve struktuře výrobní základny, je možno soudit jen nepřímo, podle tisku a vyjádření rozhodujících politických představitelů, z různých článků publikovaných v oficiálním tisku. Žádný z těchto pramenů však nesvědčí o tom, že by se demokratizační prvky měly nějak výrazněji projevit ve struktuře výrobní základny a v nově koncipovaných podnicích jako základních ekonomických subjektech. V této oblasti nadále převládá výrazná tendence k neúměrné a ekonomicky nezdůvodněné centralizaci, a představa, že jen velké ekonomické celky jsou schopny zabezpečit další ekonomický vývoj, ačkoli celosvětové zkušenosti svědčí o tom, že opak je pravdou. Pro podstatnější rozvoj prvků demokratizace by bylo nutné, aby všude tam, kde k dosavadní administrativní centralizaci v rámci různých typů V[ýrobně]H[ospodářských]J[ednotek] neexistují přesvědčivé a pádné ekonomické důvody, byly takto vytvořené administrativní celky zlikvidovány s tím, aby se v nich dosud sdružené podniky mohly stát samostatnými ekonomickými subjekty a aby i v rámci dosud existujících podniků se mnohé závody mohly stát ekonomicky samostatnými podniky jako základními články výrobní základny. Současně s tím je pro další demokratizaci v ekonomice nezbytné podstatně širší pojetí zakladatelské činnosti, aby zakládání nových podniků nebylo přisuzováno pouze centru, jak je to dosud v materiálech obsaženo, a současně aby bylo dosaženo dobrovolnosti při sdružování podniků k vykonávání určitých společně zajišťovaných činností. A nakonec je nezbytné, aby bylo všestranně ekonomicky i právně podporováno drobné podnikání, vznik a vývoj malých družstevních i soukromých podniků, zejména v oblasti služeb, obchodu atd.

3. Základním předpokladem je široká demokratizace veškerého politického, společenského, vědeckého a kulturního života. Nejen provedení, ale především samo koncipování skutečných ekonomických přeměn nelze dosáhnout bez otevřené diskuse, která by měla na základě provedených rozborů a analýz odhalit příčiny současného nepříznivého vývoje národního hospodářství a v jejímž rámci by měly být bez zábran volně prodiskutovány návrhy na řešení. Současná přestavba se objevila na pustém místě, nebyla připravena a nevznikla z otevřené široké ekonomické diskuse ani mezi teoretiky, ani mezi pracovníky řídící nebo výkonné hospodářské praxe. Taková diskuse měla dát podnět k urychlenému vyplnění všech „bílých míst“ jak v oblasti ekonomické teorie (která celých 18 let spí hlubokým a klidným spánkem), tak v oblasti hospodářské politiky. Taková skutečně svobodná a široká diskuse by měla dát podnět k všeobecnému rozvoji ekonomického myšlení na všech úrovních. Základní změny politického systému směrem k všeobecné demokratizaci (a to nejen politického systému společnosti, ale především strany) by měly vést k tomu, že by se lid probudil ze všeobecné apatie a letargie a že by se začal chovat jako aktivní účastník politického a ekonomického života, jako hospodář této země.

doc. ing. Gabriela Olmová, CSc.

1. Dosavadní návrhy na přestavbu hospodářského mechanismu jsou polovičaté, protože nepřinášejí dostatečné osamostatnění podnikové sféry od centrálního poručníkování. Bez toho nevznikne zainteresovanost podniků a nedojde k obratu v jejich chování ve směru ekonomické racionality. Také ekonomická funkce centra v podmínkách samostatnosti podniků musí být formulována nově.

2. Demokracie musí být rovnoprávným cílem potřebné nové politiky. Bez ní nemůže dobře působit ani nezbytný tržní ekonomický systém. Pozitivní vývoj ekonomiky a celé společnosti není možný bez důvěry obyvatelstva k vedení země. Včerejší normalizátoři ji sotva mohou získat. Jsou schopni pouze polovičatých kroků při rozvoji ekonomické reformy a pluralistického politického systému. Nezbytné jsou dříve či později takové osobní změny ve vedení země a v celé hierarchii moci, které by byly přesvědčivé pro obyvatelstvo. Včerejší normalizátoři by měli najít odvahu k sebekritice a případnému odchodu. Nemělo by k tomu ovšem dojít ve stylu honu na čarodějnice, jak jej organizovali oni.

3. Rozhodující je rozvoj demokracie. Je třeba překonat korupci, která prostoupila celou společnost. Měl by zase platit výkon, kvalifikace, podnikavost a občanská kuráž.

doc. ing. Jiří Sláma, CSc.

Tato anketa nemůže nic jiného dokázat než potvrdit pouze to, co je všeobecně známo. Každý trochu myslící člověk v tomto národě ví, kde je zakopaný pes. Zejména nyní, po tom, co probíhá v SSSR.

1. Návrhy, které byly předloženy k diskusi, jsou slabomyslnou kamufláží, která má předstírat, že se něco dělá. Jsou to jen dílčí zásahy, které nemohou podstatným způsobem změnit dosavadní mechanismus, jenž přivedl tuto zemi na pokraj hospodářského zhroucení. Pokud se zde mluví o „samostatnosti“ podniků, pak je to jen zoufalá snaha mocenského centra svalit odpovědnost za očekávané příští negativní výsledky na podnikovou sféru, ačkoliv ta dosud o ničem podstatném nerozhodovala, jen plnila příkazy shora. I v nových návrzích si centrum základní mocenské páky ponechává. Jak to naše vedení s reformou myslí upřímně, je vidět z toho, že titíž lidé před 18 lety stejné myšlenky a zásady prokleli jako revizionistické a antimarxistické, a dnes je „objevují“ jako progresivní. Proč asi? Tím ovšem diskusi nepodceňuji, neboť – když nic jiného, tak přes veškerou autocenzuru i oficiální cenzuru – ukazuje, v jakém neuvěřitelném stavu je naše hospodářství a lidé si pomalu zvykají říci svůj názor.

2. Ne. Je to jen špatná hra na demokracii, kterou i největší prosťáček musí brzy prohlédnout. Výsledek může být jen jediný – růst dalších orgánů, které o ničem nerozhodují. Důsledky: ještě větší nezájem na celkových výsledcích hospodářství, zesílení vnitřní emigrace a celková rezignace.

3. Jen vyjmenování těchto všeobecně známých faktorů by vystačilo na tlustou knihu, neboť se to dotýká všech sfér společnosti. Od kádrové politiky, přes školství, kulturu, až po celkovou disciplínu a společenské vztahy. V této souvislosti si dovoluji upozornit na jednu věc, která je u nás v diskusi dosud opomíjena. Jsou to objektivní mezinárodní hospodářské a politické podmínky, které ovlivňují proces reformy. Jsme otevřená ekonomika, závislá na hospodářských stycích se zahraničím. Do vyspělých kapitalistických států nemáme větší šanci proniknout vzhledem k naší technické zaostalosti, nanejvýš surovinami, případně určitými potravinami. Už ani ne spotřebním zbožím, neboť konkurence Číny a dalších asijských zemí (Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur atd.) je na podstatně vyšší úrovni. Jsme odkázáni převážně na socialistický trh. A v jakém je stavu RVHP, to ví každý. Objektivní tendence mezinárodní dělby práce dokazují, že kooperuje-li malá země s velkou, stává se objektivně jejím ekonomickým doplňkem a přívěskem. Je-li tato velká země na nižší technické a ekonomické úrovni, klesá i hospodářská úroveň malého kooperujícího státu. Z toho plyne jediný závěr: díky hospodářské politice našeho současného vedení nás čeká nikoliv finlandizace, ale pobaltizace našeho hospodářství. (Viz efektivnost staveb v SSSR – např. u železné rudy.) Zlepšení možno očekávat pouze tehdy, dojde-li k zásadním změnám v SSSR a k rozhodnější politice našeho vedení, které začne počítat a ne pochlebovat. Vyhlídky jsou zatím neradostné.

doc. ing. Rudolf Zukal, CSc.

1. Ne. Ale může to být začátek pozitivního procesu.

2. Za určitých příznivých okolností ano. Těmi okolnostmi mám na mysli otevření diskuse ve všech oblastech našeho života, a to i ve straně. Nesměla by to být ale diskuse pro diskusi, lidé by měli mít možnost vyjadřovat se i k podstatným otázkám našeho politického, hospodářského a kulturního života. Myslím, že si to právo začínají už brát, a to zvláště v ekologii. Je to dobře.

3. Nedávno řekl sovětský spisovatel Č. T. Ajtmatov: „Myslím, že nejvyšší smysl všeho pozemského se uskutečňuje právě prostřednictvím demokracie.“ To je zdánlivě jednoduchá, ale současně hluboká pravda, zejména v kontextu, v jakém to říká. A já opakuji: ani u nás to bez rozšiřování demokracie nepůjde. Nepůjde to bez postupné, možná i náhlé změny stávajícího politického systému. Tím neříkám, že by to neměl být systém socialistický. Určitě měl, ale takový, jaký začali moudří lidé u nás koncipovat v 60. letech. Ne vše bylo jasné a správné, ale základní principy, návrhy změn by bývaly vedly k obrodě, která by byla možná příkladná i pro jiné země.

Ještě bych chtěla poznamenat: ruku v ruce se změnami ekonomickými musí jít uvolňování v ostatních oblastech. Mám na mysli oblast právní přestavby, zabezpečení hospodářských a sociálních práv našich občanů, oblast odborové práce atd. Především odbory si musí uvědomit svou novou roli, roli skutečného obhájce pracujících. Novou roli si ovšem musí uvědomit náš stát.

dr. Viola Markésová

Závěrečná poznámka. Diskuse k ekonomickým návrhům zřejmě nekončí. V posledních dnech října se mluvčím Charty 77 přihlásili další zájemci. Teprve po zveřejnění těchto dalších příspěvků anketu zhodnotíme.^{E1Diskuse se zúčastnilo dvanáct ekonomů.
Zbývající dva příspěvky a závěr ankety viz D426
(17. 11. 1987). Anketu organizovala L. Šilhánová.}

Zdroj

ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

In: Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 15, s. 5–7
Listy, roč. 17 (1987), č. 6, s. 40–46.

Výběr z neoficiálních komentářů k ekonomické přestavbě v Československu

Šulc, Z.: Pro ekonomiku není samospráva jedinou alternativou. Ze zásuvky i z bloku, 1986, č. 8
Šulc, Z.: Quo vadis, československá ekonomiko? Tamtéž, 1987, č. 10
Šulc, Z.: Na okraj zásad přebudování hospodářského mechanismu v ČSSR. Tamtéž, č. 11
Hon, J.: Zásady přebudování hospodářského mechanismu v ČSSR – mohou něco vyřešit? Tamtéž, č. 12
A.Z.: Nová ofenzíva staré koalice. Po nás potopa. Tamtéž, č. 13
Hon, J.: Přestavba bez přestavby. Tamtéž, č. 13
Jílek, O.: Ekonomická reforma a společenské klima. Tamtéž
Slánský, R.: Rozhoduje vůle k reformám. Tamtéž
Olmová, G.: Reformě chybí teoretické základy. Tamtéž
Slánský, R.: Přebudování hospodářského mechanismu – nikoliv reforma. Diskuse, 1987, č. 50
Zukal, R.: První krok? Tamtéž
Hájek, J.– Kadlec, V.: Přestavba také u nás? Tamtéž, č. 51
Šik, O.: Ekvilibristické triky pražského vedení. Listy, roč. 17 (1987), č. 2, s. 4–6
Jičínský, Z.: O obtížnosti změn v Československu. Tamtéž, s. 6–10
Kosta, J.: O reformovatelnosti socialistických ekonomických systémů. Alternace, 1987, č. 3, s. 2–4.

E1.	Diskuse se zúčastnilo dvanáct ekonomů. Zbývající dva příspěvky a závěr ankety viz D426 (17. 11. 1987). Anketu organizovala L. Šilhánová.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	30
Měsíc	10
Rok	1987
Zpracovaný	false
OCR	false