D425

1987, 5. listopad, Praha. – Dopis předsedům vlády ČSSR a ČSR a Československé tiskové kanceláři o policejních represích proti signatářům Charty 77 a dalším občanům. (Dokument Charty 77 č. 66/87)

V poslední době došlo v Praze a na jiných místech ČSSR k tvrdým zásahům a šikanám ze strany StB vůči signatářům Charty 77 a dalším občanům.

Dne 22. 10. ve večerních hodinách přepadli příslušníci Státní bezpečnosti v Praze byty a pracoviště několika signatářů Charty 77 a odňali tam kromě mnoha knih a písemností i řadu cenných předmětů osobní potřeby (jako rádia, videokazety, magnetofony, psací stroje aj.). Počínali si přitom způsobem, který je v rozporu s trestním řádem a jinými právními normami.

Do bytu Václava Bendy vnikli násilím v době, kdy tam byly přítomny pouze děti bez rodičů, a neprokázali svou totožnost ani důvod přítomnosti. V bytě Petra Uhla a Anny Šabatové sebrali i tranzistorová rádia a knihy pro děti. Z bytu Jiřího Gruntoráda odnesli množství knih, písemností a předmětů, jejichž seznam nepořídili. Na pracovišti Františka Stárka předstírali, že jsou protipožární kontrola, vnikli za jeho nepřítomnosti do zamčené kotelny a z osobní skříňky mu odnesli součástky fotoaparátu a knihy oficiálně vydané v Československu.

Teprve následující den byly postiženým doručeny příkazy k domovním prohlídkám, podepsané vyšetřovatelem StB a nečitelnou šifrou městského prokurátora. Pak následovala řada výslechů. Domovní prohlídky i výslechy byly odůvodněny údajným trestním stíháním, zahájeným 22. 10. 1987 ve věci přípravy pobuřování, k níž mělo dojít rozmnožením dokumentu Charty 77 č. 2/87 nazvaného Slovo ke spoluobčanům.^{E1Slovo k spoluobčanům viz D362 (6. 1. 1987). Srv. též Sdělení VONS č. 696: Represe v souvislosti se Slovem k spoluobčanům.in: Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 15, s. 11–12. Proti represi StB protestovali v dopise předsedovi vlády ČSSR V. Benda, J. Gruntorád, A. Šabatová a P. Uhl. J. Gruntorád podal stížnost náčelníku Správy SNB v Praze. Tamtéž, s. 16–17.} Tento dokument jsme vydali 6. 1. 1987, zaslali Federálnímu shromáždění ČSSR a od té doby byl mnohokráte publikován. Vyzýváme v něm občany, aby aktivně přispívali k ozdravění politického ovzduší v naší zemi otevřenou kritikou nedostatků a neodůvodněných privilegií. Vyzýváme ke svobodné výměně názorů a k postupnému rozšiřování demokratických prvků v občanském a veřejném životě, k národnímu smíření na demokratickém základě v návaznosti na demokratické tradice čs. republiky.

Jelikož podobné výzvy slyšíme někdy i z úst současných politických činitelů, považujeme za absurdní, že by publikací takových prohlášení mohlo dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu pobuřování. Proto pokládáme údajné usnesení o zahájení trestního stíhání za pouhou záminku k výše popsanému jednání příslušníků StB.

K dalšímu případu svévole došlo hned následujícího dne, 23. 10., a to při procesu s Michalem Mrtvým v Olomouci.^{E2Viz D394 (5. 5. 1987). Michal Mrtvý byl souzen Okresním soudem v Olomouci 27. října 1987 za rozmnožování a rozšiřování převážně náboženské literatury. Byl odsouzen k 13 měsícům vězení. O brutálním zásahu policejního komanda před soudním procesem viz Sdělení VONS č. 697. In: Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 15, s. 12–13.} Již řadu dní předtím podnikali příslušníci StB různé akce, aby znemožnili nebo ztížili účast veřejnosti na procesu. Nechceme zde rozebírat, kolik času a jiných hodnot se promarnilo tím, že příslušníci StB služebními vozy za oním účelem objížděli různá pracoviště. Občané, kteří se k soudnímu jednání přesto dostavili, byli uvnitř soudní budovy napadeni a zbiti obušky. Těhotná manželka obžalovaného, paní Mrtvá, byla přitom sražena ze schodů. Tento útok provedla skupina mužů z uniformovaného sboru, který veřejnost nezná. Vznášíme pochybnost, o jakou ozbrojenou skupinu vůbec šlo, že když napadení volali o pomoc a začali se k nim sbíhat lidé, ozbrojenci utekli. Tážeme se, zda tito uniformovaní muži jednali na něčí příkaz nebo na vlastní pěst. Popsané události kontrastují s prohlášením předsedy senátu, který vyjádřil své potěšení nad velkým zájmem veřejnosti o průběh procesu a také umožnil poměrně velkému množství občanů přístup do soudní síně.

Přibližně v téže době byl už po několikáté zadržen v Praze Jaroslav Šabata z Brna. Příslušníci StB mu přitom zkroutili ruce, vyrvali aktovku a prohledali ji. Poté byl odvezen k výslechu a nakonec z Prahy do svého bydliště. Již předtím, 6. října t. r. v podvečer, došlo k podobnému útoku na pět řádných občanů na Malostranském náměstí v Praze 1. Příslušníci StB při tom zkroutili ruce 74letému profesoru Jiřímu Hájkovi.

V našem dokumentu č. 42/87^{E3Srv. D401 (24. 6. 1987) a D412 (15. 9. 1987).} k závažné události v Dejvicích jsme upozorňovali na to, jak někteří příslušníci SNB dávají často svým chováním a výroky najevo pocit své všemocnosti a beztrestnosti, což u mnoha občanů jen zvyšuje obecnou právní nejistotu. V posledních represích vůči signatářům Charty 77 v Praze a vůči občanům sledujícím veřejný soudní proces v Olomouci se to projevilo v plné míře.

Tážeme se proto naléhavě: děje se tak s vědomím a souhlasem příslušných politických činitelů, anebo ztrácí politická moc kontrolu nad činností bezpečnostních sborů?

Jan Litomiský, Libuše Šilhánová, Josef Vohryzek
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 15, s. 9–11
• Listy, roč. 17 (1987), č. 6, s. 65–66.

Pole