D441

1988, 2. leden, Praha. – Sdělení o předání funkcí mluvčích Charty 77 Stanislavu Devátému, Miloši Hájkovi a Bohumíru Janátovi s jejich životopisy. (Dokument č. 1/88)

Dne 2. 1. 1988 nastoupili na místa dosavadních mluvčích Charty 77 Jana Litomiského, Libuše Šilhánové a Josefa Vohryzka mluvčí noví: Stanislav Devátý, Miloš Hájek a Bohumír Janát.

Jan Litomiský, Libuše Šilhánová, Josef Vohryzek
Stanislav Devátý, mluvčí Charty 77, Revoluční 1285/312, Gottwaldov (760 01)
Miloš Hájek, mluvčí Charty 77, Náprstkova 10, Praha 1 (110 00)
Bohumír Janát, mluvčí Charty 77, Bílkova 10, Praha 1 (110 00)

Životopisy nových mluvčích

Stanislav Devátý

se narodil 8. června 1952 v Gottwaldově. Jeho otec byl vychovatelem, učitelem a později ředitelem učňovské školy. Matka byla úřednicí, nyní je v důchodu.

Po základní devítiletce se v roce 1970 vyučil elektrikářem, pak studoval na elektrotechnické průmyslovce, kde v roce 1973 maturoval. Krátce pracoval jako mechanik v závodě Rudý říjen v Otrokovicích. Odtud asi po roce odchází pro nevyužití kvalifikace a nastupuje jako mistr-měřič u Montážního podniku spojů Praha, závod Gottwaldov. V roce 1979 po neshodách s vedením je mu doporučeno ze závodu odejít. Hlavním důvodem jsou jeho protesty proti nesprávné mzdové politice. Potom je asi 2 měsíce bez zaměstnání, nikde ho nechtějí zaměstnat. Pak nastupuje jako dělník do podniku AERON Brno, závod AVON Gottwaldov. Po snaze zlepšit organizaci práce a po kritice vedení závodu dostává v roce 1984 výpověď. Je nucen pracovat brigádně jako prodavač v kiosku u Restaurací a jídelen Gottwaldov. Asi po třech měsících je přijat do JZD agrokombinát Slušovice, kde pracuje dodnes jako technik při oživování modulů pro počítače TNS.

V roce 1974 se oženil a v roce 1975 se narodila dcera Kateřina, která však v roce 1980 opouští se svou matkou republiku a nyní žije v USA. Od roku 1982 je rozveden.

V listopadu 1977 podepisuje Chartu 77, jeho podpis je však zveřejněn později. V roce 1986 se stává členem VONS. Politicky se nehlásí k žádnému směru, pokládá se za křesťana.

Miloš Hájek

se narodil 12. května 1921 v Dětenicích na okrese Jičín v rodině cukrovarského úředníka. Školní věk prožil v Úžicích, gymnázium absolvoval v Kralupech nad Vltavou. Od roku 1939 žil v Praze, za války byl učitelem učňovské školy. Zkušenosti s velkou hospodářskou krizí a s fašismem ho přivedly ke komunistickému přesvědčení. V roce 1941 vstoupil do KSČ a vyvíjel ilegální činnost (od roku 1943 ve skupině Předvoj) až do 21. srpna 1944, kdy byl zatčen gestapem. Dne 21. března 1945 ho pražský sondergericht odsoudil k smrti, 5. května 1945 byl povstáním vysvobozen z pankrácké sekyrárny. Po osvobození se vrátil na učňovskou školu, v roce 1947 nastoupil do stranického aparátu. Věnoval se studiu dějin dělnického hnutí, později se stal vedoucím katedry dějin mezinárodního dělnického hnutí na Vysoké stranické škole, byl jmenován docentem a dosáhl hodnosti kandidáta historických věd. Po konfliktu s tehdejším vedením strany byl v roce 1964 odvolán ze školy a pracoval pak v Historickém ústavu Československé akademie věd. V roce 1968 byl na žádost zaměstnanců jmenován ředitelem Ústavu dějin socialismu. Aktivně se podílel na obrodném procesu, též na přípravách XIV. mimořádného sjezdu KSČ, jehož byl zvoleným delegátem.

V roce 1970 byl ústav zrušen, Miloš Hájek byl propuštěn a vyloučen ze strany. S postupným zlepšováním zdravotního stavu se vracel k historickému bádání. Byl mezi prvními signatáři Charty 77 a podílel se na samizdatových sbornících zvaných Historické studie.

Knižní publikace: Od Mnichova k 15. březnu, Praha 1959; Jednotná fronta, Praha 1969 (později vyšla i rozšířená vydání v italštině a ve španělštině); Vznik Třetí internacionály (spolu s Hanou Mejdrovou), Praha 1976 (samizdat).

Bohumír Janát

se narodil 7. listopadu 1949 v Táboře. Po maturitě na táborském gymnáziu v roce 1968 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory filozofie a psychologie, jež absolvoval s vyznamenáním v roce 1973. V průběhu studia na fakultě prodělal pro další vývoj určující zkušenost normalizačního procesu. Tehdy mnoho vysokoškolských učitelů, mezi nimiž byli i přední českoslovenští filozofové, bylo donuceno odejít z kateder a na jejich místa nastoupili lidé, jejichž hlavní profesionální způsobilostí byla ochota provést hanebnou redukci filozofie na ideologickou služku politiky. Po ukončení studia pracoval jako stavební dělník a noční hlídač. V roce 1975 nastoupil na místo vědeckého aspiranta v Psychologickém ústavu ČSAV, odkud byl v březnu 1977 vyloučen krátce poté, co se bezprostředně po smrti profesora Jana Patočky rozhodl podepsat Chartu 77. Následujících jedenáct let pracoval jako vrátný, skladový dělník, uklízeč a topič a dle možností usiloval o to, aby neztratil základní kontakt se svým oborem. Postupně dospěl k přesvědčení, že filozofie opravdu živá, pro svou dobu přínosná a pro budoucnost perspektivní, filozofie, která nemůže být zneužitelná stejně (či nebezpečněji) jako ostatní výtvory lidského ducha, musí mít svůj základ v zásadách individuálního svědomí a v principech křesťanské víry.

Bohumír Janát přeložil do češtiny dvě knihy současného amerického myslitele S. Dunnea a v roce 1980 mu v edici Kvart pod názvem Cesta otevřeného osudu vyšla knížka esejů; je také autorem několika studií, v nichž se zamýšlí nad otázkou naděje v současných horizontech filozofie člověka, národa a dějin.

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 1, s. 4–5.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	2
Měsíc	1
Rok	1988
Zpracovaný	true
OCR	false