D449

1988, 29. únor, Praha. – Vyjádření podpory podpisové petiční akci moravských katolíků k situaci věřících občanů. (Dokument č. 9/88)

Vyjádření podpory iniciativě moravských katolíků^{E1Z podnětu moravských katolíků se od 1. ledna 1988 rozšířila po celé republice podpisová akce pod petici obsahující podněty k situaci věřících občanů v Československu. Autorem petice byl moravský katolický aktivista Augustin Navrátil z Lutopecen na Moravě, který již v roce 1978 sepsal petici o porušování náboženských svobod ve vlasti. Mezi 31 body se na prvním místě žádalo o odluku církve od státu, aby státní orgány nebránily jmenování nových biskupů a nezasahovaly do jmenování kněží ani do výběru studujících na teologických fakultách, o obnovu bohoslovecké fakulty v Olomouci a také činnosti řeholních společností. Další body se věnovaly předpokladům pro dodržování demokratických svobod občanů. Závěrečná část petice je obsahovala požadavek na utvoření smíšené komise ze zástupců státních orgánů a katolické církve, která by se návrhy zabývala a řešila je. Plné znění petice o 31 bodech in: Informace o církvi, 1988, č. 2; Studie, I/1988, č. 115, s. 54–60; Hlasy občanské společnosti 1987–1989. Praha, ČSDS – ÚSD 1999, s. 18–25. Dopis Charty 77 předali 3. 3. 1988 mluvčí Charty 77 B. Janát a S. Devátý osobně kardinálovi Tomáškovi a diskutovali s ním o právech křesťanů na náboženskou svobodu. K uvedenému datu podepsalo petici na 400 000 občanů. Kardinál F. Tomášek podpořil petici již předtím, 4. 1. 1988: „Není žádným tajemstvím, že na moje vícekrát podané žádosti na příslušná místa státní správy v záležitostech hlavních požadavků církve u nás dosud jsem nedostal žádnou odpověď. Poněvadž naprostá většina členů církve jste Vy (laičtí) věřící, proto je velmi vážnou povinností Vašeho svědomí, aby byl slyšen na příslušných místech Váš hlas – ‚Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů v ČSSR‘ s 31 body návrhů, jak je třeba řešit současné problémy, které existují mezi státem a římskokatolickou církví. Rozšiřování a podepisování uvedené petice je v souladu s naší ústavou a ostatními našimi platnými právními předpisy a jsou o ní informovány státní a stranické orgány. Velmi důrazně připomínám, že zbabělost a strach jsou nedůstojné opravdového křesťana. V tomto duchu jsem s Vámi a zplna srdce Vám žehnám. Váš František kardinál Tomášek, arcibiskup pražský a metropolita český.“ Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 3, s. 19.}

Charta 77 pozorně sleduje a s radostí vítá mohutnou podpisovou akci, jíž se českoslovenští katoličtí i protestantští křesťané i občané bez vyznání domáhají realizace náboženské svobody. Práva věřících lidí a náboženská svoboda vůbec jsou neoddělitelné od demokratických práv a svobod všech občanů a jejich rozšíření a zabezpečení jsou nezbytnou podmínkou svobodného rozvoje každého jednotlivce a celé společnosti. Spolu se signatáři petice Podněty katolíků k řešení situace věřících občanů v ČSSR jsme přesvědčeni, že cestou k větší náboženské svobodě je odluka církve od státu.

Jsme toho názoru, že odluka státu a církve a jejich součinnost jsou v přirozeném řádu lidských věcí. Dějinná zkušenost je svědectvím toho, že má-li nastat harmonie zájmů, pak církev nemůže být služebnicí státu, stejně jako stát nemůže být poddaným církve, a ani rivalita a konfrontace nejsou tou správnou odpovědí na dnes vysoce aktuální otázku po jejich vzájemném vztahu. Vztah státu a církve by měl být právně a fakticky zakotven jako vzájemná svébytnost na jedné lodi společného lidského světa. Na lodi, u jejíhož kormidla by měla stát rozvaha a na kapitánském můstku dobrá vůle. Prvním a podstatným krokem k vytvoření zdravé a normální proporce mezi státem a církví je plné respektování lidských práv věřících občanů v naší zemi, naprosté skoncování s jejich pracovní diskriminací a odstranění všech překážek, jež blokují prostor realizace náboženské svobody. Petice o 31 bodech uplatňuje demokratická občanská práva na náboženskou oblast. Charta 77 podporuje všechny iniciativy, které usilují o dodržování demokratických svobod včetně svobody náboženské pro všechny občany.

Chtěli bychom věřit, že státní orgány budou respektovat oprávněné stanovisko statisíců lidí, kteří se k petici připojili. S lítostí však musíme konstatovat, že jedinou dosavadní reakcí ze strany státu byla novinová kampaň, jejíž autoři se snažili diskreditovat podpisovou akci lžemi, překrucováním historie, očerňováním čestných lidí (mimo jiné rodiny Pavla Čarnogurského) a zastrašit věřící tvrzením, že jde o činnost, která není v souladu s právním řádem.^{E2Srv. Doležal, V.: Stát, společnost, církve a věřící. Podpisová kampaň. Rudé právo, 20. 2. 1988, s. 3. V článku se tvrdí, že petice není organizována církví a že naprostá většina ordinářů a kněží se od ní distancuje. K článku vyšly v Informacích o církvi, 1988, č. 4, tři kritické komentáře: mladý katolík z Hané: Přestaňte nenávidět; Mádr, O.: Vyjádření k článku V. Doležala; Zvěřina, J.: Nové duchovní vedení katolické církve.} Domníváme se, že je na čase zvolit konstruktivnější přístup k jednomu ze základních problémů naší společnosti, který ke svému řešení již dozrál.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77

Na vědomí: Federální shromáždění ČSSR, arcibiskup František Tomášek, redakce Rudého práva

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis s vlastnoručními podpisy.

Plné znění

• In: Informace o církvi, 1988, č. 4, s. 21
• Americké listy, č. 50 (25. ledna 1988)
• Listy, roč. 18 (1988), č. 2, s. 84
• Charta 77. 1977–1989, s. 333–334.

Komentáře

• Čtvrt milionu podpisů na petici. České slovo, roč. 34 (1988), č. 2, s. 1
• SOS na obranu A. Navrátila. Informace o církvi, č. 12, s. 13
• Palouš, R.: Kritické poznámky k církevní politice vlády ČSSR. In: Studie II–III, 1988, č. 116–117.

Pole