D470

1988, 15. květen, Praha. – Dopis předsednictvu vlády ČSSR a Mezinárodní organizaci práce o diskriminaci v zaměstnání a povolání v Československu s připojenou dokumentací. (Dokument č. 21/88)

Mezinárodní organizace práce od roku 1977 několikrát projednávala (na základě stížnosti Mezinárodní konfederace svobodných odborů) porušování úmluvy č. 111 o zákazu diskriminace v zaměstnání a povolání vůči signatářům Charty 77 a proti občanům, kteří s nimi vyslovili sympatie nebo je odmítli veřejně odsoudit.E1Srv. D16 (30. 5. 1977), D40 (19. 1. 1978), D49 (6. 4. 1978), D92 (7. 2. 1979), D121 (říjen 1979), D144 (15. 5. 1980), D170 (26. 3. 1981), D204 (17. 5. 82), D242 (24. 5. 1983), D279 (7. 5. 1984), D303 (22. 5. 1985). Mnozí z těchto občanů byli nezákonně propuštěni z práce a dosud se jim nepodařilo nalézt zaměstnání odpovídající jejich kvalifikaci. Rozhodnutí soudů, které se zabývaly těmito pracovními spory, většinou tento diskriminační postup legalizovala. V průběhu let se projednávaná tematika diskriminace v zaměstnání rozšířila o celkové porušování práv čs. občanů v zaměstnání a povolání.

Charta 77 ve svých dokumentech soustavně poukazuje na konkrétní případy porušování úmluvy o zákazu diskriminace v zaměstnání a povolání ze strany čs. zaměstnavatelských organizací a na praxi soudů, které toto porušování svými rozsudky v pracovně právních sporech umožňují, když potvrzují oprávněnost propuštění pro politické a náboženské přesvědčení. Charta 77 se rovněž kriticky vyslovuje k nedostatkům čs. pracovního práva i k postupu soudů, které svými výklady jen prohlubují vady právní úpravy a tak umožňují porušování závazků, jež přijalo Československo přistoupením k úmluvě č. 111.

Tato situace je důsledkem toho, že jak formulace základních ustanovení čs. právního práva, tak především praxe jejich uplatňování je bezvýhradně podřízena politicko-ideologickým hlediskům. Tato hlediska jsou výslovně formulována v usnesení předsednictva ústředního výboru KSČ z 6. 11. 1970 o kádrové a personální práciE2Usnesení publikováno in: Hradecká, V. – Koudelka, F.: Kádrová politika a nomenklatura KSČ 1969–1972. Praha, ÚSD 1998, s. 120–133. a v usnesení ÚV KSČ o kádrové práci z 18. 12. 1987.E3Viz NA, f. ÚV KSČ, 02/1, zápis ze 7. zasedání ÚV KSČ 17.–18. prosince 1987 o zkvalitnění kádrové politiky. Protože vedoucí úloha komunistické strany je zakotvena přímo v Ústavě ČSSR, určují tato usnesení nejen běžnou praxi, ale mají i mimořádně závažné formální důsledky. V příloze proto uvádíme aktualizovaný (původně byl zpracován skupinou odborníků již v roce 1985) rozbor těchto usnesení a jejich vlivu na porušování úmluvy č. 111 o zákazu diskriminace v zaměstnání a povolání.E4Příloha č. 1 se nepublikuje, neboť je doslovně převzata z dokumentu Charty 77 č. 11/85 z 22. 5. 1985, viz D303. Aktualizací se míní pouze vypuštění první části věty na začátku 1. odstavce a příkladů z denního tisku z roku 1985. Vzhledem k mimořádnému rozsahu přetiskujeme přílohy 4a–g a 5a–j ve výtahu, zveřejněném v Informacích o Chartě, roč. 11 (1988), č. 14, s. 7–8.

Diskriminace v zaměstnání je v Československu věcí natolik samozřejmou a všeobecnou, že můžeme jen rámcově upozornit na její nejmarkantnější případy. Tzv. kádrový strop, postihující drtivou většinu občanů, jim zdaleka nezamezuje jen přístup k exponovaným politickým či státním funkcím, ale týká se každého vedoucího postavení v hospodářství, ve vědě, v kultuře. Např. při udělování jakýchkoli vědeckých hodností včetně pouhého doktorátu má poslední slovo aparát komunistické strany.

Kromě nejméně kvalifikovaných kategorií manuálních pracovníků vyplňují všichni zaměstnanci kádrové dotazníky a životopisy, v nichž jsou povinni o sobě i o svých příbuzných uvádět údaje o politické příslušnosti a jejích případných změnách, o svých politických názorech a o svém postoji k těm či oněm historickým událostem (viz příloha č. 2). Ač se u nás náboženská příslušnost či atheismus již několik desetiletí oficiálně neevidují, množí se v poslední době případy podniků, které pod hrozbou propuštění požadují od zaměstnance sdělení, zda se on sám nebo jeho blízcí příbuzní účastnili nějakých církevních úkonů (křest, svatba, pohřeb).

Prakticky všichni zaměstnanci ve školství jsou diskriminováni tzv. učitelským slibem (viz příloha č. 3), který nezahrnuje jen pouhou loajalitu vůči státu, nýbrž plnou identifikaci s momentálně platnou verzí marxisticko-leninské ideologie. Tento slib je urážkou svobody svědomí a umožňuje propustit kohokoliv za jakýkoliv projev nezávislého myšlení. Duchovní všech církví nepožívají dokonce ani pochybné ochrany Zákoníku práce, mohou své povolání vykonávat jen na základě státního souhlasu, jehož přiznání se nemohou právně domáhat a jehož odnětí se nezdůvodňuje a není proti němu odvolání.

V posledních letech došlo k jistému zmírnění justičních postihů, naopak diskriminace v pracovní oblasti se spíše zhoršila. Kromě výše uvedených a nadále přetrvávajících trendů zde chceme upozornit na dva zvláště křiklavé způsoby pracovní diskriminace:

1. Zaměstnavatelé nadále propouštějí kteréhokoli učitele či vychovatele, u něhož lze předpokládat náboženské přesvědčení. Přitom není třeba, aby se toto jeho přesvědčení jakkoli projevilo při práci s žáky; stačí, byl-li někde viděn při církevních obřadech, měl-li doma náboženskou literaturu či staral-li se o náboženskou výchovu svých vlastních dětí. Soudy toto propuštění ochotně potvrzují, nicméně se zjevným záměrem odpoutat pozornost veřejnosti protahují často líčení až na několik let (proto také ze tří případů propuštěných učitelek, které uvádíme v příloze č. 4,E5Přílohy 4a-4g se týkají případů tří učitelek propuštěných z náboženských důvodů – Jany Mičianové, Heleny Komanové a Jarmily Strejcové: V roce 1983 (1. 7.) byla ředitelem III. základní školy v Dubnici nad Váhom Kozákem dána výpověď (podle § 46, odst. 1, písmeno a Zákoníku práce) Janě Mičianové, narozené 28. 9. 1947, bytem Nová Dubnica, Petra Jilemnického 1/38, protože své děti přihlásila na náboženství. Okresní soud v Povážské Bystrici, složený z předsedkyně promované právničky Heleny Loduhové a soudců z lidu Rudolfa Gambriše a Miloslava Kuchty, návrh Jany Mičianové na neplatnost výpovědi rozsudkem ze dne 29. 11. 1983 zamítl. V odůvodnění rozsudku soud mimo jiné uvedl, že tím, že Jana Mičianová „přihlásila své děti na náboženskou výuku a že se s nimi zúčastňovala náboženských obřadů, se její činnost stala neslučitelnou s činností a postavením socialistického učitele. Porušila tak pracovní pořádek a ‚Slib‘, který podepsala 2. 10. 1972.“ Krajský soud v Banské Bystrici s předsedou senátu dr. Antonínem Maťou a soudci dr. Ludmilou Tomášikovou a Ferdinandem Zimmermannem, kteří projednávali odvolání Jany Mičianové, rozsudek okresního soudu z Povážské Bystrice 11. 4. 1984 potvrdil. Jeho odůvodnění rozsudku se opíralo o pracovní pořádek pro výchovné a ostatní pracovníky škol a školských zařízení řízených národními výbory ze dne 25. 2. 1978 č. 4300/1978–X/3, který byl publikovaný ve Věstníku Ministerstva školství a Ministerstva kultury SSR dne 31. 5. 1978. Rozsudek se odvolával na odstavec 2 článek 3 zmiňovaného pracovního pořádku, který uvádí, že „se od výchovných pracovníků vyžaduje, aby poskytovali záruku správné výchovy žáků (učňů) v duchu marxisticko-leninského světonázoru“. Dále demagogicky argumentoval, „že se neztotožňuje s přesvědčením navrhovatelky, že s ní byl pracovní poměr ukončený proto, že je věřící občankou, ale proto, že nesplňuje předpoklady pro výkon práce výchovného pracovníka na škole“. V otázce pracovního pořádku, charakterizovaného jako právní předpis, odkázal rozsudek na materiál uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1975, číslo 51. Také Heleně Kamanové, středoškolské profesorce gymnázia v Liptovském Mikuláši, byla dána výpověď k 31. 8. 1987 Středoslovenským krajským národním výborem v Banské Bystrici, vedoucím odboru ing. Pavlem Lauroškem, podle ustanovení § 46 odst. 1 písmeno e Zákoníku práce. protože „nesplňovala požadavky kladené na výkon práce socialistického učitele“. I zde – jak se uvádí ve výpovědi – byl porušen pracovní pořádek pro pracovníky ve školství tím, že se Helena Kamanová veřejně hlásila „k vyznávání nevědeckého, idealistického světonázoru s aktivní účastí na náboženských obřadech“. Obdobně (podle téhož ustanovení Zákoníku práce) postupoval ředitel Krajského ústavu národního zdraví v Hradci Králové MUDr. Richard Matuška, který 28. 2. 1987 ukončil pracovní poměr s vychovatelkou Domova mládeže střední zdravotnické školy Jarmilou Strejcovou, narozenou 30. 6. 1933, bytem Pohřebačka 77 v Hradci Králové, a to po dvaceti sedmi letech (tři roky před důchodem) její nepřetržité a vždy kladně hodnocené práce ve zmíněné funkci. Důvodem byla náboženská literatura, převážně samizdatová, která jí byla odňata 11. 4. 1985 při domovní prohlídce a „jejíž výsledky“ – jak se uvádí ve výpovědi – „nepochybně nasvědčují, že Vaše (J. Strejcové) jednání a chování není zcela v souladu s požadavky na výkon výchovného pracovníka čs. socialistického školství. je pravomocně rozhodnut toliko ten, který započal v roce 1983 – případy z roku 1985 a 1987 se dosud projednávají).

2. O co více jsou občané oficiálně vyzýváni ke kritice a aktivitě, o to tvrději jsou za skutečnou kritiku a aktivitu postihováni, zvláště ve sféře pracovní. Dnešní praxe je však rafinovanější a sofistikovanější: již se téměř nestává, aby byl někdo na hodinu propuštěn z práce za činnost v Chartě 77 či jiné občanské aktivitě. V takovém případě je proti němu použito jiných, méně průhledných metod: je trestán za smyšlené delikty, přeřazen na méně placenou práci nebo vzdálené pracoviště, je okolo něho vytvářena nesnesitelná atmosféra, kdy jsou kvůli němu nejrůzněji postihováni jeho spolupracovníci. Za takových okolností buď odejde dobrovolně, nebo se proti těmto zjevným šikanám vzbouří a je pak propuštěn ne pro své politické názory, ale pro údajné porušování pracovní kázně. Alarmující je, že tento postup není v poslední době užíván jen proti lidem zastávajícím vedoucí či alespoň kvalifikovaná místa, ale i proti občanům v těch nejposlednějších dělnických profesích. Jako typický a zvláště provokativní uvádíme v této souvislosti případ letošního mluvčího Charty 77 (viz přílohaE6Přílohy 5a-5j se týkají případu Stanislava Devátého propuštěného z politických důvodů. O pracovním postihu Stanislava Devátého, signatáře a nynějšího mluvčího Charty 77, který byl 1. 2. 1988 vyloučen z JZD Slušovice, přinesl Infoch v čísle 4 dokument Charty 77 č. 7/88 a další informace v číslech 6, 8 a 11. Také zde se jedná o zjevné porušení úmluvy č. 111. Údajné porušení družstevní kázně zvlášť hrubým způsobem spočívalo v tom, že nenastoupil na pracoviště Montážního závodu v Popradě. Sem byl ovšem již přeřazen v rozporu s články 18, 19, 20 pracovního řádu družstva a shodnými ustanoveními podle §§ 19–21 nařízení vlády č. 138/75 Sb. A rozhodnutí o přeřazení předcházelo jednání několika odpovědných pracovníků družstva se Stanislavem Devátým, v němž ho žádali, aby dobrovolně vystoupil z družstva, neboť je na ně v tomto směru, z důvodů jeho aktivity v Chartě 77, činěn nátlak. Politicko-ideologické pozadí za těmito protiprávními rozhodnutími potvrdila i rozsáhlá pomlouvačná kampaň týdeníku Naše cesta č. 4 (autoři V. Hyánková, V. Příkazský a M. Julinová), otištěná 27. 1. 1988 pod titulkem JZD agrokombinát Slušovice nepřipustí, aby kdokoliv narušoval jeho rozvoj (prohlášení CZV KSČ a vedení JZD AK Slušovice. Autoři článku se ve shodě se zde již citovanými diskriminujícími body kádrových dotazníků a životopisů ohánějí argumenty jako emigrací manželky Stanislava Devátého, dále že je členem hnutí Charty 77, že se politicky ani veřejně neangažuje. V pomlouvání hraje v článku prim i vedoucí tajemník OV KSČ RSDr. Václav Valenta, který prohlašuje: „Chartisté neuznávají socialismus a tvrdí, že v ČSSR nemůže být demokracie do té doby, dokud budou vládnout komunisté.“ Označuje členství matky Stanislava Devátého v KSČ za paradoxní a jeho samotného obviňuje: „Členům strany nepřeje nic dobrého a nijak neskrývá svou nenávist vůči nim.“ Do této nechutné kampaně byli zapojeni i někteří údajně zneužití pracovníci družstva, kteří se Stanislava Devátého dopisem z 21. 1. 1988 (podepsalo jej devadesát pracovníků a adresovali vedoucímu kádrového a personálního útvaru JUDr. Ladislavu Čočkovi) zastali. Hodnotili ho jako největšího odborníka v oživování modulů ITK a vyslovili přání, aby zůstal v jejich kolektivu. Někteří z podepsaných se ale stali oběťmi protiprávního jednání vedení JZD AK Slušovice, a to odpíráním „svobody od strachu“ (preambule aktu) a odpíráním svobody projevu zaručované 19. článkem paktu a odpíráním petičního práva zaručovaného 29. článkem Ústavy ČSSR. Byli předmětem různých nátlaků, výhrůžek, postihů, např. poukazováním na budoucnost dětí, na cestování do zahraničí, na ztrátu zaměstnání, v jednom případě je pracovník nucen, aby dobrovolně opustil družstvo, dále již učiněným snížením platů, ve třech případech okamžitým vyloučením z KSČ. A celá tato kampaň ústí ve spekulaci obviňující Chartu 77, že se Stanislav Devátý stal jejím mluvčím právě proto, že byl pracovníkem JZD AK Slušovice. I tento případ není dosud Okresním soudem v Gottwaldově, u něhož Stanislav Devátý podal proti JZD AK Slušovice 22. 2. 1988 žalobu o určení neplatnosti vyloučení z družstva, rozhodnut. Tamtéž.), za poslední dva roky však máme zdokumentováno nejméně 10 obdobných případů.

Pracovní diskriminace občanů, kteří otevřeně zaujímají kritické postoje k současné krizové skutečnosti, nejen porušuje závazky, jež na sebe Československo vzalo přistoupením k úmluvě č. 111, ale působí také těžké morální i materiální škody celé československé společnosti. Řeči o přestavbě a demokratizaci, dnes tolik populární, zůstanou jen pouhými řečmi, nebudou-li budoucí vývoj a náprava stávajících poměrů garantovány také příslušnými zákonnými ustanoveními a respektováním přijatých mezinárodních závazků.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77

Přílohy č. 2 a, b, 3

Příloha č. 2 a – dotazníkFotografie

  1. Příjmení a jméno (uveďte i příp. změny), rozená
  2. Den, měsíc, rok a místo narození
  3. Stav
  4. Národnost
  5. Bydliště trvalé / přechodné
  6. Státní příslušnost (i změny)
  7. Číslo občanského průkazu – Číslo služebního pasu
  8. Politicky organizován(a) – odkdy
  9. Původní povolání
  10. Voják – nevoják
  11. Vzdělání (druh školy a způsob ukončení – u neukončeného vzdělání uveďte počet tříd, ev. semestrů, rok ukončení)
    Střední odborné
    Úplné střední a) odborné, b) všeobecné
    Vyšší odborné
    Vysokoškolské (obor studia)
    Další odborné vzdělání (postgraduální apod.)
    Vědecká hodnost
    Politické školy a dlouhodobé kurzy politických stran, ROH, ČSM (Druh školy – kurzu a délka studia – rok ukončení)
  12. Publicistická, přednášková, teoretická nebo jiná odborná činnost
  13. Znalost řeči: čtení, psaní, konverzace – dobře / částečně; státní zkouška (rok)
  14. Jiné odborné znalosti
  15. Nynější zaměstnání – název a sídlo organizace (funkce, ev. útvar, který jste řídil(a); zaměstnán od)
  16. Přehled předchozích zaměstnání – název a sídlo organizace (funkce, ev. útvar, který jste řídil(a); zaměstnán od – do)
  17. Členství a funkce v politických organizacích
  18. Veřejné funkce (v Národním shromáždění, Slovenské národní radě, národních výborech apod.)
  19. Udělené řády, vyznamenání, čestné tituly
  20. Členství a funkce ve společenských a zájmových organizacích
  21. Odsouzen soudem pro trestný čin – kdy; zač
  22. Manžel(ka), druh, družka, jméno a příjmení (i změny); datum a místo narození, státní příslušnost (i změny), národnost, politická příslušnost, zaměstnán(a) – kde
  23. Děti – jméno a příjmení, datum a místo narození, bydliště, zaměstnání
  24. Rodiče – jméno a příjmení (i změny); otec – datum narození, státní příslušnost, bydliště, povolání, zaměstnán – kde, politická příslušnost; matka – dtto
  25. Sourozenci – jméno a příjmení (i změny), datum a místo narození, bydliště, zaměstnán(a) – kde
  26. Pobyt v zahraničí – stát, rok a délka pobytu; studijní pobyt, služební cesty, soukromé cesty
  27. Osoby v zahraničí, s nimiž jste ve styku

Tuto část dotazníku vyplňují jen pracovníci narození před rokem 1925:

  1. Účast v revolučním hnutí nebo v domácím či zahraničním odboji; byl jste za tuto činnost perzekvován?
  2. Členství a činnost v politických organizacích před rokem 1945

Doplněk k dotazníku (uveďte všechny další skutečnosti, důležité pro posouzení přijetí do zaměstnání)

datum vlastnoruční podpis

Příloha č. 2 b – prohlášení

Prohlašuji,

1. že nikdo z mých blízkých příbuzných (rodiče, děti, sourozenci vlastní i manžela, manželky) neemigrovali do zahraničí

1a) že do zahraničí…; emigroval(a)…

2. že nikdo z mých blízkých příbuzných (uvedeno v bodě 1) nebyl vyloučen z KSČ

2a) že z KSČ byl(a) vyloučen(a)…

V Praze dnepodpis

nehodící se škrtněte

Příloha č. 3 – slib pedagogického pracovníka

Slibuji, že budu vždy pracovat v zájmu dělnické třídy a uskutečňovat politiku Komunistické strany Československa Budu věrný(á) ČSSR a budu obhajovat její socialistické zřízení.

Slibuji, že budu dodržovat Ústavu ČSSR i ostatní zákony a právní předpisy, příslušné dokumenty SSM a PO SSM, budu svědomitě plnit své povinnosti a pokyny vedoucích pracovníků a zachovávat mlčenlivost v pracovních věcech.

Budu podle zásad komunistické výchovy pěstovat v žácích (pionýrech a jiskrách) lásku k socialistické vlasti. Povedu je k úctě k dělnické třídě a Komunistické straně Československa. Budu je vychovávat v duchu marxisticko-leninského světového názoru. Zavazuji se rozvíjet u mládeže internacionální cítění a prohlubovat přátelství se socialistickými zeměmi, zejména se Sovětským svazem.

Jsem si vědom(a) toho, že svým osobním životem, postoji a jednáním, účastí na veřejném životě a vystupováním podstatně ovlivňuji jako pedagogický(á) pracovník(ice) chování a jednání žáků i nejbližší veřejnost.

Při veškerém svém jednání budu mít na zřeteli prospěch ČSSR a jejího lidu. Jsem si vědom(a) následků, které by pro mne vyplynuly z nesplnění slibu.

Zdroj
  • ČSDS, sb. Charta 77. –Strojopis, fotokpie.
E1.Srv. D16 (30. 5. 1977), D40 (19. 1. 1978), D49 (6. 4. 1978), D92 (7. 2. 1979), D121 (říjen 1979), D144 (15. 5. 1980), D170 (26. 3. 1981), D204 (17. 5. 82), D242 (24. 5. 1983), D279 (7. 5. 1984), D303 (22. 5. 1985).
E2.Usnesení publikováno in: Hradecká, V. – Koudelka, F.: Kádrová politika a nomenklatura KSČ 1969–1972. Praha, ÚSD 1998, s. 120–133.
E3.Viz NA, f. ÚV KSČ, 02/1, zápis ze 7. zasedání ÚV KSČ 17.–18. prosince 1987 o zkvalitnění kádrové politiky.
E4.Příloha č. 1 se nepublikuje, neboť je doslovně převzata z dokumentu Charty 77 č. 11/85 z 22. 5. 1985, viz D303. Aktualizací se míní pouze vypuštění první části věty na začátku 1. odstavce a příkladů z denního tisku z roku 1985.
Vzhledem k mimořádnému rozsahu přetiskujeme přílohy 4a–g a 5a–j ve výtahu, zveřejněném v Informacích o Chartě, roč. 11 (1988), č. 14, s. 7–8.
E5.Přílohy 4a-4g se týkají případů tří učitelek propuštěných z náboženských důvodů – Jany Mičianové, Heleny Komanové a Jarmily Strejcové:
V roce 1983 (1. 7.) byla ředitelem III. základní školy v Dubnici nad Váhom Kozákem dána výpověď (podle § 46, odst. 1, písmeno a Zákoníku práce) Janě Mičianové, narozené 28. 9. 1947, bytem Nová Dubnica, Petra Jilemnického 1/38, protože své děti přihlásila na náboženství.
Okresní soud v Povážské Bystrici, složený z předsedkyně promované právničky Heleny Loduhové a soudců z lidu Rudolfa Gambriše a Miloslava Kuchty, návrh Jany Mičianové na neplatnost výpovědi rozsudkem ze dne 29. 11. 1983 zamítl.
V odůvodnění rozsudku soud mimo jiné uvedl, že tím, že Jana Mičianová „přihlásila své děti na náboženskou výuku a že se s nimi zúčastňovala náboženských obřadů, se její činnost stala neslučitelnou s činností a postavením socialistického učitele. Porušila tak pracovní pořádek a ‚Slib‘, který podepsala 2. 10. 1972.“
Krajský soud v Banské Bystrici s předsedou senátu dr. Antonínem Maťou a soudci dr. Ludmilou Tomášikovou a Ferdinandem Zimmermannem, kteří projednávali odvolání Jany Mičianové, rozsudek okresního soudu z Povážské Bystrice 11. 4. 1984 potvrdil.
Jeho odůvodnění rozsudku se opíralo o pracovní pořádek pro výchovné a ostatní pracovníky škol a školských zařízení řízených národními výbory ze dne 25. 2. 1978 č. 4300/1978–X/3, který byl publikovaný ve Věstníku Ministerstva školství a Ministerstva kultury SSR dne 31. 5. 1978. Rozsudek se odvolával na odstavec 2 článek 3 zmiňovaného pracovního pořádku, který uvádí, že „se od výchovných pracovníků vyžaduje, aby poskytovali záruku správné výchovy žáků (učňů) v duchu marxisticko-leninského světonázoru“.
Dále demagogicky argumentoval, „že se neztotožňuje s přesvědčením navrhovatelky, že s ní byl pracovní poměr ukončený proto, že je věřící občankou, ale proto, že nesplňuje předpoklady pro výkon práce výchovného pracovníka na škole“.
V otázce pracovního pořádku, charakterizovaného jako právní předpis, odkázal rozsudek na materiál uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1975, číslo 51.
Také Heleně Kamanové, středoškolské profesorce gymnázia v Liptovském Mikuláši, byla dána výpověď k 31. 8. 1987 Středoslovenským krajským národním výborem v Banské Bystrici, vedoucím odboru ing. Pavlem Lauroškem, podle ustanovení § 46 odst. 1 písmeno e Zákoníku práce. protože „nesplňovala požadavky kladené na výkon práce socialistického učitele“.
I zde – jak se uvádí ve výpovědi – byl porušen pracovní pořádek pro pracovníky ve školství tím, že se Helena Kamanová veřejně hlásila „k vyznávání nevědeckého, idealistického světonázoru s aktivní účastí na náboženských obřadech“.
Obdobně (podle téhož ustanovení Zákoníku práce) postupoval ředitel Krajského ústavu národního zdraví v Hradci Králové MUDr. Richard Matuška, který 28. 2. 1987 ukončil pracovní poměr s vychovatelkou Domova mládeže střední zdravotnické školy Jarmilou Strejcovou, narozenou 30. 6. 1933, bytem Pohřebačka 77 v Hradci Králové, a to po dvaceti sedmi letech (tři roky před důchodem) její nepřetržité a vždy kladně hodnocené práce ve zmíněné funkci.
Důvodem byla náboženská literatura, převážně samizdatová, která jí byla odňata 11. 4. 1985 při domovní prohlídce a „jejíž výsledky“ – jak se uvádí ve výpovědi – „nepochybně nasvědčují, že Vaše (J. Strejcové) jednání a chování není zcela v souladu s požadavky na výkon výchovného pracovníka čs. socialistického školství.
E6.Přílohy 5a-5j se týkají případu Stanislava Devátého propuštěného z politických důvodů.
O pracovním postihu Stanislava Devátého, signatáře a nynějšího mluvčího Charty 77, který byl 1. 2. 1988 vyloučen z JZD Slušovice, přinesl Infoch v čísle 4 dokument Charty 77 č. 7/88 a další informace v číslech 6, 8 a 11. Také zde se jedná o zjevné porušení úmluvy č. 111.
Údajné porušení družstevní kázně zvlášť hrubým způsobem spočívalo v tom, že nenastoupil na pracoviště Montážního závodu v Popradě. Sem byl ovšem již přeřazen v rozporu s články 18, 19, 20 pracovního řádu družstva a shodnými ustanoveními podle §§ 19–21 nařízení vlády č. 138/75 Sb. A rozhodnutí o přeřazení předcházelo jednání několika odpovědných pracovníků družstva se Stanislavem Devátým, v němž ho žádali, aby dobrovolně vystoupil z družstva, neboť je na ně v tomto směru, z důvodů jeho aktivity v Chartě 77, činěn nátlak.
Politicko-ideologické pozadí za těmito protiprávními rozhodnutími potvrdila i rozsáhlá pomlouvačná kampaň týdeníku Naše cesta č. 4 (autoři V. Hyánková, V. Příkazský a M. Julinová), otištěná 27. 1. 1988 pod titulkem JZD agrokombinát Slušovice nepřipustí, aby kdokoliv narušoval jeho rozvoj (prohlášení CZV KSČ a vedení JZD AK Slušovice.
Autoři článku se ve shodě se zde již citovanými diskriminujícími body kádrových dotazníků a životopisů ohánějí argumenty jako emigrací manželky Stanislava Devátého, dále že je členem hnutí Charty 77, že se politicky ani veřejně neangažuje. V pomlouvání hraje v článku prim i vedoucí tajemník OV KSČ RSDr. Václav Valenta, který prohlašuje: „Chartisté neuznávají socialismus a tvrdí, že v ČSSR nemůže být demokracie do té doby, dokud budou vládnout komunisté.“ Označuje členství matky Stanislava Devátého v KSČ za paradoxní a jeho samotného obviňuje: „Členům strany nepřeje nic dobrého a nijak neskrývá svou nenávist vůči nim.“
Do této nechutné kampaně byli zapojeni i někteří údajně zneužití pracovníci družstva, kteří se Stanislava Devátého dopisem z 21. 1. 1988 (podepsalo jej devadesát pracovníků a adresovali vedoucímu kádrového a personálního útvaru JUDr. Ladislavu Čočkovi) zastali. Hodnotili ho jako největšího odborníka v oživování modulů ITK a vyslovili přání, aby zůstal v jejich kolektivu.
Někteří z podepsaných se ale stali oběťmi protiprávního jednání vedení JZD AK Slušovice, a to odpíráním „svobody od strachu“ (preambule aktu) a odpíráním svobody projevu zaručované 19. článkem paktu a odpíráním petičního práva zaručovaného 29. článkem Ústavy ČSSR. Byli předmětem různých nátlaků, výhrůžek, postihů, např. poukazováním na budoucnost dětí, na cestování do zahraničí, na ztrátu zaměstnání, v jednom případě je pracovník nucen, aby dobrovolně opustil družstvo, dále již učiněným snížením platů, ve třech případech okamžitým vyloučením z KSČ.
A celá tato kampaň ústí ve spekulaci obviňující Chartu 77, že se Stanislav Devátý stal jejím mluvčím právě proto, že byl pracovníkem JZD AK Slušovice.
I tento případ není dosud Okresním soudem v Gottwaldově, u něhož Stanislav Devátý podal proti JZD AK Slušovice 22. 2. 1988 žalobu o určení neplatnosti vyloučení z družstva, rozhodnut. Tamtéž.

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den15
Měsíc5
Rok1988
Zpracovanýtrue
OCRfalse