D473

1988, 1. červen, Praha. – Prohlášení Charty 77 o podpoře návrhu třiceti občanů na úpravu článků Ústavy týkajících se svobody projevu a vyznání. Příloha: Podnět k úpravě Ústavy. (Dokument č. 33/88)

Oprávněný požadavek úpravy tří článků Ústavy ČSSR

Dne 17. dubna 1988 se 30 československých občanů obrátilo k ústavnímu výboru Federálního shromáždění Československé socialistické republiky s podnětem k úpravě tří článků naší Ústavy tak, aby tyto články byly v souladu s platnými mezinárodními pakty o lidských právech i s faktickou skutečností života jednotlivců, rodin a společností v naší zemi. Plně podporujeme legitimitu tohoto požadavku a prohlašujeme, že text petice, jejíž doslovné znění se jmény jejích signatářů uvádíme v příloze, vyjadřuje stanovisko Charty 77.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77

Příloha: Podnět k úpravě článku 32, článku 16 a článku 24 Ústavy ČSSR

V Praze 17. dubna 1988

Ústavnímu výboru Federálního shromáždění

Československé socialistické republiky

Podnět k úpravě článku 32, článku 16 a článku 24 Ústavy ČSSR

Podle článku 28 Ústavy „je všem občanům zaručena svoboda projevu ve všech oborech života společnosti, zejména také svoboda slova a tisku. Těchto svobod občané užívají jak v zájmu rozvoje své osobnosti a svého tvůrčího úsilí, tak v uplatňování své aktivní účasti na správě státu a na hospodářské a kulturní výstavbě země. K témuž cíli se zaručuje svoboda shromažďovací a svoboda pouličních průvodů a manifestací.“

Doporučujeme v připravovaném textu nové ústavy tento důraz na nepostradatelnost svobody projevu uvést do těsnější souvislosti se svobodou vyznání podle článku 32, aby bylo zřejmé, že i výkon svobody vyznání ve všech oblastech života společnosti je nezbytný pro řádnou správu státu a úspěšnou hospodářskou a kulturní výstavbu země. Navrhujeme proto článek 28 a článek 32 přiřadit k sobě, případně je sloučit, aby nemohlo být pochyb o tom, že svoboda slova a tisku, svoboda shromažďovací, svoboda pouličních průvodů a manifestací zaručená článkem 28 jako součást svobody projevu je také nedílnou součástí svobody vyznání.

Principu svobody projevu a svobody vyznání protiřečí nynější znění odst. 1 článku 16 a odst. 3 článku 24 Ústavy, neboť „ze všech oborů života společnosti“, které podle článku 28 jsou ve svém úhrnu prostorem k uplatnění svobody projevu, vyděluje oblast vzdělání, výchovy a vyučování. Prokazuje se však, že princip odst. 3 článku 24, jednoznačně formulovaný v odst. 1 článku 16, podle něhož „veškerá kulturní politika v Československu, rozvoj vzdělání, výchova a vyučování jsou vedeny v duchu vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu“, je neudržitelný. Odporuje totiž nejen Mezinárodnímu Paktu o občanských a politických právech (článek 18) a Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (článek 13 odst. 3), nýbrž i základnímu ústavnímu principu rovnosti občanů. V praxi se pak nezbytně musí uplatňovat jakýsi nevyhlášený dispens od článku 16 odst. 1 Ústavy, a to nejzřetelněji tam, kde je církvím a náboženským společnostem tolerována výchova, vzdělání a vyučování. Na církvích a náboženských společnostech se nevyžaduje, aby vychovávaly, vyučovaly a vzdělávaly v duchu vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu. Obdobně ani v oblasti rodinné výchovy se nevyžaduje důsledné plnění tohoto ústavního principu. Tento stav věcí, kdy výchova vedená v jiném duchu než marxisticko-leninském, tedy protiústavně, musí být více či méně trpěna, svědčí o tom, že požadavek článku 24 odst. 3 a článku 16 odst. 1 se míjí se skutečností.

Dochází však v praxi i k případům, že v rozporu s článkem 20, odst. 4, podle něhož „společnost pracujících zajišťuje rovnoprávnost občanů vytvářením stejných možností a stejných příležitostí ve všech oborech života společnosti“, pedagogové, kteří nevyznávají marxismus-leninismus, a proto buď nepodepsali povinný učitelský slib zavazující k výchově v duchu marxismu-leninismu, nebo sice podepsali, avšak dále se veřejně hlásí k jinému než marxisticko-leninskému vyznání, jsou z oblasti školství vylučováni (např. k 31. 1. 1988 byl školskou správou ONV v Praze 4, kde k vyučování na základních školách bývají připouštěni pracovníci bez pedagogického vzdělání, neboť na obvodě schází více než 400 učitelů, rozvázán pracovní poměr a Alenou Plášilovou, vysoce kvalifikovanou a velmi kladně pracovně hodnocenou učitelkou na základní škole proto, že odmítla podepsat závazek vyučovat v duchu marxismu-leninismu). Proti této praxi, poškozující jak rozvoj osobnosti postižených občanů, tak hospodářskou a kulturní výstavbu země, se občané mohou hájit jen velmi obtížně a s chabými výsledky, neboť její uplatňovatelé se dovolávají právě článku 24 odst. 3 a článku 16 odst. 1 Ústavy ČSSR.

Navrhujeme proto, aby odst. 3 článku 24 a odst. 1 článku 16 byly z textu Ústavy vypuštěny.

Milan Balabán, Zdeněk Bárta, MUDr. Zora Bártová, Petr Čepek, Rostislav Čurda, Vojtěch Deyl, Jan Dus, RNDr. M. Fabian, CSc., RNDr. Václav Frei, CSc., Bohumír Hájek, Marcela Chromá, Heřman Chromý, ing. Jan Litomiský, Jiří Opočenský, PhDr. Radim Palouš, CSc., PhDr. Zdeněk Pinc, Miloš Rejchrt, Jan Ruml, Vojen Syrovátka, Michael Šimek, Jan Šimsa, Zdeněk Šorm, Zvonimír Šorm, ThDr. ing. Jakub Trojan, Tomáš Trusina, Miloslav Vašina, Jan Wünsch, RNDr. St. Žák, CSc., Monika Žárská, RNDr. Viktor Žárský

Zdroj
  • ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.
Plné znění
  • In: Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 10, s. 3–4
  • Podnět k úpravě č. 32, 16 a 24 ústavy ČSSR. Tamtéž, č. 11, s. 7–8.

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den1
Měsíc6
Rok1988
Zpracovanýtrue
OCRfalse