D476

1988, 20. červen, Praha. – Dopis Federálnímu shromáždění o policejní akci proti mezinárodnímu mírovému semináři Praha 88. (Dokument č. 35/88)

Charta 77, k níž se později jako spolupořadatel připojilo Nezávislé mírové sdružení, oznámila 18. 4. 1988 dokumentem č. 24/88^{E1Viz D460 (18. 4. 1988).} konání mezinárodního mírového semináře Praha 88, a to ve dnech 17.–19. 6. 1988. Seminář, na který byl rovněž pozván oficiální Čs. mírový výbor, měl probíhat v soukromých bytech ve třech paralelních sekcích; na závěr mělo být uskutečněno setkání v plénu a tisková konference. Činnost první sekce byla tematicky vymezena funkcí lidských práv v zabezpečování demokratického míru, druhé překonáváním vlivu vojensko-policejních ideologií a mašinérií, třetí se měla zabývat problematikou délky vojenské služby, právy vojáků a možnostmi náhradní civilní služby. Seminář volně navazoval na tradici obdobných setkání stoupenců nezávislých mírových hnutí z Východu i ze Západu, která vloni proběhla ve Varšavě, v Budapešti a v Moskvě.^{E2Zprávy o mírových seminářích: Vančura, J.: O mírovém semináři ve Varšavě. Informace o Chartě 77, roč. 10 (1987), č. 8, s. 16–17; Uhl, P.: Zpráva o Mezinárodním fóru Evropské sítě v Budapešti. Tamtéž, č. 17, s. 16–17; Dopis moskevskému semináři viz D434 (6. 12. 1987).} Ani vůči těmto minulým setkáním se oficiální představitelé PLR, MLR a SSSR nechovali příliš vlídně, čs. úřady však zaujaly naprosto bezprecedentní postoj a rozhodly se každou nezávislou mírovou iniciativu pokládat za podvratnou a zmařit ji všemi prostředky.

Několika známějším pozvaným zahraničním účastníkům byla odepřena čs. víza. Přesto se na Prahu 88 dostavilo nejméně 40 mírových aktivistů ze sedmnácti států; převažovali delegáti ze západní Evropy, byli však přítomni také aktivisté z Polska, Maďarska, Jugoslávie a dokonce i z USA (včetně dvou zástupců Portorika) a z Indie. Již v pátek v 15 hodin vnikli příslušníci Státní a Veřejné bezpečnosti do bytu Jiřího Dienstbiera, kde se konala přípravná schůzka a kde mělo započít jednání jedné ze sekcí. Několik cizinců bylo s varováním přinuceno opustit byt, jedenáct čs. občanů bylo zadrženo. Před 18. hodinou vpadla Bezpečnost do bytu Dany Němcové, kde probíhala jednání další sekce. Zahraniční návštěvníci (cca 25) byli vyhozeni, dalších devět čs. občanů a Maďar Ferenc Miszlivetz byli zadrženi. Všech dvacet zadržených bylo podrobeno formálním výslechům a policie je propustila mezi dvaadvacátou a třiadvacátou hodinou. V sobotu časně ráno vpadlo k Daně Němcové znovu komando StB, které pod nezákonnou záminkou zjištění, zda v bytě nepřespává nějaký cizinec, prohledávalo a filmovalo jednotlivé místnosti. Většina zahraničních účastníků semináře a někteří čs. zájemci se v sobotu dopoledne sešli v bytě Jana Urbana. Stačili zde schválit dopis protestující proti represím a navrhující zřízení nevládního celoevropského mírového parlamentu. Asi v jedenáct hodin vtrhla do bytu Bezpečnost. Tentokráte zadržela všechny přítomné zahraniční účastníky semináře (34 osob) a většinu přítomných čs. občanů, zabavila také celý text dopisu i s podpisy. Všem zahraničním návštěvníkům byla zkrácena víza a byli různou formou v několikahodinových časových limitech vykázáni z ČSSR.^{E3Podle zprávy Petra Uhla bylo zrušeno vízum a nařízeno okamžitě odcestovat těmto účastníkům: Fabio Alberti, Democrazia Proletaria, Itálie; Dion van den Berg, IKV, Nizozemí; Luc Deliens, VACA, Belgie; Terje Erikstad, Ne jaderným zbraním, Norsko; Lella Fusiová, Democrazia Proletaria, Itálie; Ali Gronner, Zelení, Rakousko; Christopher Hitschens, The Nation Magazine, USA (občan V. Británie); Winton Jackson, Across Frontiers, USA; Stella Jegherová, skupina Východ-Západ Švýcarské mírové rady; Lynne Jones, END, V. Británie; Mary Kaldorová, END, V. Británie; Michael Köcher, Rakousko; Ratha Kumarová, Indie; Peter Ingvarsson, SPAS (Švédská mírová a smírčí společnost); Joenne Landyová, Kampaň za mír a demokracii Východ-Západ, USA; Rob Leavitt, Institute for Defense and Disarmament Studies (Ústav pro studium otázek obrany a odzbrojení), USA; Marie-Louise Lindermannová, Zelení, západní Berlín; Arthur Lipow, občan USA žijící ve V. Británii; Jeff Marley, The Nation Magazine, USA; Jacob Martí, Švýcarsko; Tomaž Mastnak, Lidé za mírovou kulturu, Jugoslávie; Jan Minkiewicz, zástupce WiP (Wolność i Pokój – Svoboda a mír) v zahraničí; Ferenc Miszlivetz, maďarská demokratická opozice, Maďarsko; Tito Otero, Kampaň za mír a demokracii, Východ-Západ, USA (Portoriko); Carlos Pabón, Kampaň za mír a demokracii, Východ-Západ, USA (Portoriko); Joan Peparmansová, Women’s Liberation (Osvobození žen), V. Británie; Sverre Planke, FMK – Folkereisning Mot Krig, sekce WRI, Norsko; Christian Semler, NSR; Ben Schennink, Pax Christi, Nizozemí; Henk Spaan, spolupracovník holandských Informací o Chartě 77, Nizozemí; Nanna Thirupová, Dialog s Chartou 77, Dánsko; Troels Toftkaer, Ne jaderným zbraním, Dialog s Chartou 77, Dánsko; Annette Westrupová, Dialog s Chartou 77, Dánsko; Juditha Wintherová, Ne jaderným zbraním, Dánsko. Informace o Chartě 77, roč. 11, 1988, č. 13, s. 6. Vyhoštění zahraničních delegátů ze semináře Praha 88 mělo mezinárodní dozvuky. Švédská mírová společnost SPAS zaslala Čs. mírovému výboru oficiální protest proti vyhoštění jejího tajemníka P. Ingvarssona. Oficiální Čs. mírový výbor reagoval na tento protest rozhodnutím, že se nezúčastní mírového shromáždění o evropském jaderném odzbrojení ve švédském Lundu ve dnech 29. 6.–2. 7. 1988.} Nejméně šest cizích konzulů a velvyslanců v této věci intervenovalo, dosáhli však jen nepodstatného zmírnění podmínek vyhoštění. Část zahraničních účastníků mezinárodního mírového semináře Praha 88 uspořádalo v neděli odpoledne v Amsterodamu a ve Vídni tiskové konference, na nichž byla mj. publikována nová verze dopisu s návrhem na zřízení evropského mírového parlamentu, kterou se navzdory permanentním policejním represím podařilo vypracovat ještě v Praze.^{E4Závěrečná zpráva o průběhu semináře Praha 88 Ve dnech 17.–19. 6. 1988 se v Praze sešel mezinárodní seminář Praha 88, svolaný Chartou 77 a Nezávislým mírovým sdružením – iniciativou za demilitarizaci společnosti. Semináře se zúčastnili představitelé občanských a mírových iniciativ ze 17 zemí. Jednání semináře bylo rozvrženo do tří sekcí. V závěrečný den se mělo sejít společné shromáždění všech účastníků, které by shrnulo výsledky diskuse. Již před zahájením semináře bylo však některým zahraničním účastníkům znemožněno přijet do Československa. Několika pozvaným z Polska, Maďarska a NDR zabránily v cestě do Prahy policejní orgány v jejich zemích. Některým účastníkům ze Západu, např. Mient Jan Faberovi z nizozemského IKV, představiteli západoněmeckých Zelených Uli Fischerovi a zástupkyni francouzského CODENE Jeanne Braunschweigové bylo odepřeno čs. vstupní vízum. Předpokládaný program semináře byl narušován opakovanými zásahy Státní bezpečnosti po celé tři dny. Značná část jeho československých účastníků byla zadržena na několik hodin ještě před jeho zahájením. Přesto se podařilo začít práci ve dvou sekcích. Druhý den byl poznamenán dalekosáhlými zákroky Státní bezpečnosti zvláště proti zahraničním účastníkům. Větší část z nich (33 osob) byla zadržena a přinucena odcestovat. Deset československých účastníků bylo zadrženo na více než 24 hodin. Zákroky pokračovaly do nedělního odpoledne. (O podrobnostech budou vydány zvláštní zprávy.) Bez ohledu na tyto komplikace probíhala po tři dny intenzivní diskuse ve skupinách i mezi jednotlivci, která umožnila naplnit základní cíl semináře. Účastníci semináře dospěli k závěru, že budou podporovat návrh na ustavení evropského mírového parlamentu na nevládní úrovni. Navrhují proto zahájit diskusi se všemi složkami evropského politického života bez jakékoli diskriminace s cílem ustavit stálé fórum pro otevřenou politiku, které by poskytovalo všem pozitivním prvkům helsinského procesu podporu zdola. V pražské diskusi zazněl návrh, aby sídlem parlamentu se stala Praha a aby jeho oficiální název zněl: Evropské shromáždění pro mír a demokracii. Praha leží ve středu Evropy a její symbolický význam zdůrazňuje, že rozhodující mezníky československých dějin ve dvacátém století (vznik republiky 1918, Mnichov 1938, únor 1948, srpen 1968) jsou s celkovým evropským zápasem o mír a demokracii těsně spojeny. Pro hledání společného jazyka mezi různými ideovými a politickými proudy vytváří příznivé předpoklady helsinský proces. Zdá se, že nové uvolnění napětí je zakotveno hlouběji než détente, která vyvrcholila Helsinkami a jež byla chápána především jako potvrzení poválečného statu quo. Vystupňované nebezpečí, ohrožující z mnoha příčin lidskou civilizaci, posiluje vědomí jednoty lidstva – potřebu jeho sjednocení, přechodu k vyššímu stupni spolupráce a civilizačního rozvoje. Zásadní význam pro tuto demokratickou perspektivu uvolnění má překonání důsledků studené války, která rozdělila zvláště Evropu. Jsme přesvědčeni, že lidstvo se nesjednotí, nesjednotí-li se Evropa. V obecném ideálu jednoty lidstva tkví aktuální politické poselství. Rozšiřování demokracie v zemích Varšavské smlouvy a demilitarizace jejich vnitřního života jsou nerozlučitelně vzájemně spojeny s odzbrojením a demilitarizací Evropy, odchodem všech cizích vojsk a rozpuštěním vojensko-politických organizací. Součástí tohoto procesu je stále naléhavější potřeba, aby vlády pěti zemí Varšavské smlouvy zhodnotily intervenci do Československa v srpnu 1968 jako porušení mezinárodního práva a vyvodily z toho důsledky. Smlouva o raketách středního doletu a sumitový proces otevřely možnosti pro novou détente, v jejímž rámci můžeme pracovat pro tyto cíle. Je životně důležité, aby ani vlády NATO, ani Varšavské smlouvy neoslabovaly tyto úspěchy vývojem nových zbraní, jako například modernizací jaderných zbraní krátkého doletu nebo zaváděním nových typů tanků a dalších konvenčních zbraní. To vše by významně prospělo integrální demokratické proměně Evropy. Nemáme na mysli destrukci existujících politických a ekonomických svazků, nýbrž jejich rozvinutí a sbližování všech evropských zemí. K tomu je třeba vytvářet struktury, institucionální vazby a mechanismy ve všech oblastech společenského života „dvojdomého“ kontinentu. Nezávislou mírovou instituci chápeme jako významný prvek tohoto vývoje. Naši iniciativu nestavíme proti žádné historické ideové koncepci. Neurčuje ji žádná antiideologie, nýbrž pozitivní úsilí postihnout původnost ideálu jednoty v různosti. Navazujeme tak na základní intenci Pražské výzvy z roku 1985 – na její vizi Evropy žijící v jednotě, míru a demokracii. Uvítali bychom, kdyby náš návrh zaštítily parlamenty všech evropských zemí, Spojených států a Kanady, i Evropský parlament. Kdyby odpovědné orgány obou vojensko-politických seskupení – Atlantického paktu a Varšavské smlouvy – pomohly vytvářet podmínky pro činnost nezávislé evropské mírové instituce, prokázaly by neocenitelnou službu světovému společenství. Československá vláda vyhlásila plán na vytvoření pásma důvěry a spolupráce na linii dotyku Atlantického paktu a Varšavské smlouvy. Tento plán může oslovit celou Evropu pouze z takové Prahy, která se stane místem svobodného střetávání všech Evropanů. Výzva nezávislých mírových hnutí z počátku osmdesátých let zněla: Jednejme tak, jako by Evropa nebyla rozdělená. Dodejme: Jednejme tak, abychom do roku 2000 žili pod jednou střechou. Text dokumentu byl formulován čs. účastníky. Všichni zahraniční účastníci vyslovili svůj souhlas s obecnými principy textu, především s nedělitelností míru a lidských práv a s potřebou institucionalizovat a bránit právo občanských a mírových iniciativ na Východě i na Západě na vzájemné setkávání se a na diskutování těchto myšlenek. I když čs. orgány jednání narušovaly, podařilo se tento text upravit na základě diskusí mezi čs. a některými zahraničními účastníky a na základě připomínek a názorů některých zahraničních účastníků. Takto upravený text podepsali do 20. června 1988 tito účastníci semináře Praha 88: Ze zahraničí: Ali Gronner (Zelení, Rakousko), Christopher Hitschens (The Nation Magazine, USA), Mary Kaldorová (END, V. Británie), Michael Köcher (Rakousko), Kumarová Ratha (Indie), Marie-Louise Lindermannová (Zelení, západmé Berlín), Tomaž Mastnak (Lidé za mírovou kulturu, Jugoslávie), Jan Minkiewicz (zástupce polské WiP, Nizozemí), Christian Semler (NSR), Ben Schennink (Pax Christi, Nizozemí), Henk Spaan (holandské Informace o Chartě 77, Nizozemí). Z Charty 77: Stanislav Devátý, Jiří Dienstbier, Zdeněk Ingr, Martin Palouš, Petr Pospíchal, Jarmila Stibicová, Jaroslav Šabata, Anna Šabatová, Jan Štern, Petr Uhl, Jan Urban a Saša Vondra; z NMS: John Bok, Heřman Chromý, Jiří Pavlíček a Ruth Šormová. K textu se mohou připojit i další signatáři, jeho autoři uvítají další připomínky a diskusi. Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 13, s. 3–5.} Deset obhájců lidských práv a mírových aktivistů z Československa (John Bok, Josef Danisz, Stanislav Devátý, Tomáš Dvořák, Miloš Hájek, Jiří Pavlíček, Ruth Šormová, Jan Štern, Petr Uhl a Jan Urban) bylo zadržováno cca 25 hodin a po propuštění byli nadále sledováni. Ještě v neděli v poledne byli (zřejmě v souvislosti s možnou tiskovou konferencí) na několik hodin zadrženi Jiří Dienstbier, Květa Dienstbierová a Jaroslav Šabata – poslední byl přinucen k návratu do Brna, kde má trvalé bydliště. V sobotu uveřejnil oficiální komunistický deník Rudé právo obsáhlý pomlouvačný článek o Petru Uhlovi – sami příslušníci StB upozorňovali při výsleších na souvislost mezi tímto článkem a skutečností, že Petr Uhl byl jedním z organizátorů mírového semináře. A konečně v pondělí 20. 6. 1988 stejné noviny v článku Návštěvníci s kódy^{E5Rudé právo uvedlo, že tzv. mezinárodní turisté se chtěli zúčastnit akce, na níž měli zájem oficiální diplomatičtí pracovníci některých zemí NATO. Byli prý informováni, jak mají postupovat, jaké kódy a telefonní čísla mají použít při vysílání svých zpráv. Zahraniční delegáti byli označeni v článku jako „provokatéři zneužívající mezinárodní turismus k politickým cílům“. Srv. Návštěvníci s kódy. Rudé právo, 20. 6. 1988, s. 3.} stejně stalinským způsobem napadly nejen zahraniční účastníky semináře, ale i diplomatické pracovníky, mezi nimi dokonce jmenovitě slečnu Patricii Hollandovou, tajemnici britského velvyslanectví.

Státní moc svým zásahem proti nezávislému mírovému semináři jasně prokázala, že nějaká pásma důvěry či jiné vstřícné akce mají výlučně propagandistický charakter a že je nehodlají brát vážně ani sami jejich navrhovatelé. Jakékoli nezávislé úsilí o mír je jim trnem v oku, k jehož odstranění hodlají i nadále nasazovat všechny dostupné represivní prostředky.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77
Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných
Ladislav Lis – místopředseda FIDH

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 13, s. 2–3
• Praha 88 (soubor materiálů, ČSDS, sb. Charta 77).

Pole