D485

1988, 25. srpen, Praha. – Prohlášení solidarity s polskými stávkujícími dělníky. (Dokument 77 č. 42/88)

Výraz solidarity stávkujícím dělníkům v Polsku

S napětím a obdivem sledujeme mnohaletý zápas polských dělníků o důstojnou a svobodnou existenci. Tento boj, jehož prozatím nejvýraznějšími milníky jsou roky 1956, 1970, 1976 a 1980, byl v srpnu 1980 korunován neuvěřitelným úspěchem: založením nezávislého samosprávného odborového svazu Solidarita. Jméno tohoto svazu se stalo jednotícím a inspirujícím symbolem a 16 měsíců jeho veřejného fungování dalo polské společnosti jednu základní zkušenost: zkušenost svobody. Svobody vybojované, nikoliv milostivě darované dekretem.

Prožitek nového sebeuvědomování nastolil i zcela novou společenskou situaci: ani vojenský převrat z prosince 1981 a následná vlna brutálních represí z doby stanného práva nedokázaly zvrátit vývoj a obléci lidem v Polsku starou šedou uniformu občanů totalitního státu, nedokázaly znovu společnost atomizovat. Nenásilná rezistence polské společnosti, její trvalé a rozhodné úsilí o konstituci autentických a nezávislých struktur, o vlastní, pravdivé sebevyjádření ukazuje více než jasně, že daný systém je pro národ nepřijatelný a vede zemi do stále hlubší všeobecné krize. Stávky z května a srpna tohoto roku to razantně potvrzují.^{E1V květnu 1988 začalo v Polsku sílit stávkové hnutí a ve Varšavě, Gdaňsku, Vratislavi a dalších polských městech došlo k mohutným demonstracím, při nichž bylo 90 účastníků zatčeno a na 300 aktivistů Solidarity dočasně zadrženo. Přestože prvotní příčinou nepokojů bylo zvýšení cen, začal být kladen důraz na požadavky politické – legalizaci Solidarity a odborovou pluralitu. Pod tlakem situace začali představitelé opozice v čele s Walęsou a vlády připravovat jednání u kulatého stolu. V ústavech, na školách a různých pracovištích začaly vznikat organizační výbory Solidarity, ve větších městech, ve Štětíně, Krakově aj., se ustavovaly mezizávodní organizační výbory.}

Žádná vláda nemůže trvale vládnout proti vůli vlastní společnosti, žádná vláda se nemůže trvale legitimovat jen obušky, kordóny policie a stanným právem. Násilná pacifikace oprávněných dělnických protestů nic nevyřeší. Přejeme si, aby se současná společenská krize v Polsku řešila dohodou mezi státní mocí a autentickými představiteli dělnictva.

Charta 77 se obrací na polské dělníky s upřímným a kolegiálním pozdravem a přeje jim úspěšné zakončení dlouhé cesty ke svobodě a spravedlnosti.^{E2Kromě dokumentu Charty 77 vyjádřila svou podporu Nezávislému samosprávnému svazu Solidarita Polsko-čs. solidarita 31. 8. 1988: „Společně s Vámi a s miliony dalších Poláků si připomínáme osmé výročí podepsání gdaňských dohod, které fakticky znamenaly vznik Solidarity. Nezávislé odborové hnutí v Polsku nebylo zlikvidováno ani výjimečným stavem, ani zákazy a ani mnohaletou perzekucí a násilím proti dělníkům a odborovým vůdcům. O potřebnosti odborového pluralismu a tedy i formálního uznání nezávislých odborů svědčí nynější situace ve Vaší zemi a především stávky, které jsou reakcí na zhoršující se postavení pracujících. Podporujeme zápas polských dělníků za splnění politických a sociálních požadavků a připojujeme se k požadavku na opětovnou legalizaci Solidarity. Polsko-čs. solidarita (čs. část) Petr Pospíchal, Anna Šabatová.“ Dne 4. 9. se na polsko-čs. hranici setkali představitelé Polsko-čs. solidarity Jarosław Broda, Mirosław Jasiński, Mieczysław Piotrowski, Petr Pospíchal, Petr Uhl a Jan Urban. V komuniké z tohoto setkání se uvádělo, že „v průběhu obsáhlé debaty bylo konstatováno, že v současné době jsou v Polsku vězněni účastníci stávkových akcí a v Československu jsou trestně stíháni účastníci pražské manifestace z 21. srpna 1988. Žádáme polskou, čs. i světovou veřejnost, aby vystoupila na obranu trestně stíhaných a vězněných, mezi nimiž jsou i dva členové Polsko-čs. solidarity, Zbigniew Janas a Józef Pinior.“ Informace o Chartě 77, roč. 11, 1988, č. 17, s. 15.} Plně chápeme Vaše spravedlivé požadavky a myslí i srdcem jsme s Vámi ve Vašem nelehkém, avšak vysoce smysluplném boji.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis, 1 s.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 16, s. 4.

Komentář

• Rozhovor s P. Niemczykem. Tamtéž, č. 17, s. 12–15.

Pole