D496

1988, 1. říjen, Praha. – Úvaha o stavu historického vědomí a nezbytnosti svobodného historického bádání, vydaná k sedmdesáti letům existence Československé republiky. (Dokument č. 50/88)

Zamyšlení k jubileu republiky

Sedmdesáté výročí vzniku Československa vyzývá k zamyšlení nad dějinnými osudy naší státní samostatnosti i nad tím, v jakém stavu je dnes.

Pro celou Evropu a především pro Evropu střední bylo těch sedm desetiletí jedním z nejobtížnějších období. Žádný ze států této části kontinentu neprošel dvěma světovými válkami a obrovskými převraty bez těžkých otřesů a ztrát. Tím musí být měřena i bilance naší republiky. Nesporně jsou v ní neúspěchy a pády: velká hospodářská krize, Mnichov a nacistická okupace, padesátá léta, 21. srpen 1968 a následná normalizace, doba stagnace, která zasahuje až do dneška. Ale stejně nesporné jsou zde i velké dějinné úspěchy, především dramatický osvobozenecký zápas představitelů národa a československých legií, jenž stál u zrodu republiky, i jeho pokračování v těžkém odboji našich vlastenců proti nacismu – obojí patří k nejsvětlejším a zároveň nejhrdinštějším stránkám našich tisíciletých dějin. Úctyhodné jsou v sedmdesátiletí Československa i výkony v době mírové: ve středoevropských poměrech výjimečná demokracie první republiky, houževnaté a mnohostranné úsilí o sociálně spravedlivou společnost, doby velkých kulturních rozkvětů a v neposlední řadě pak i nastolení rovnoprávných vztahů mezi oběma našimi národy, které vedlo k neobyčejnému vzestupu kdysi tak těžce zaostalého Slovenska. Ani dnešní tísně by neměly zakrýt skutečnost, že naše národy v době státní samostatnosti bohatě rozvinuly svou svébytnost a jejich životaschopnost a právo na existenci se stalo nepochybným.

Při pohledu na uplynulých sedmdesát let mohou Češi a Slováci nalézt mnoho pozitivního, i když si kriticky uvědomují, kolik se v dosavadní bilanci Československa skrývá velkých a zásadních problémů, jež stále ještě čekají na hluboké a objektivní historické zhodnocení ve svobodné občanské a vědecké diskusi, kterou samozřejmě nemůže nahradit žádná deklarace, tento dokument v to počítaje.

Možné a nutné je však uvažovat nad otázkou, jak současnost s dědictvím našich předků a jeho tradicemi nakládá a zda a jak je rozvíjí. Nikdo nemůže popřít výsledky úsilí, pracovitosti a vlastenectví našeho lidu, ale popřít nelze též pochyby a starosti, které dnes naše veřejnost chová. Československo začalo svou dráhu jako jeden z nejprůmyslovějších států Evropy a dnes v této situaci kleslo až na druhořadou úroveň, přičemž největší stagnace zasahuje českou část státu, která byla a je základnou jeho rozvoje. Také životní prostředí republiky, zvláště českých zemí a obou hlavních měst, patří k nejvíce postiženým regionům kontinentu, a to v míře, jež ohrožuje zdraví a rozvoj dalších generací. Pro budoucnost nepřijatelná je rovněž dosavadní situace v oblasti dodržování lidských a občanských práv a zajištění náboženských, kulturních a hospodářských svobod.

Nemenší starost a obavy vzbuzuje i problém, který výročí 28. října zvlášť naléhavě připomíná, totiž stav našeho historického vědomí a sebevědomí, způsoby, jimiž se nakládá s našimi dějinnými tradicemi a především s těmi, které se váží na posledních 70 let. Ačkoliv pro toho, kdo chce vidět, je dost přesvědčivých důkazů o tom, jak cítí a smýšlí zdrcující většina naší veřejnosti, převládá v rozporu s tím ve vztahu k tomuto období negativní, nekvalifikovaná a mnohdy až nihilistická kritika, jejímiž hlavními nositeli jsou mluvčí a představitelé vládnoucí moci. KSČ, která je výlučným držitelem vlády v zemi, propadala a dodnes až příliš často propadá tendenci omezovat naše národní a státní tradice jen na tradice své. Jejich jednostranná glorifikace zjevně zastiňuje tradice ostatní, ačkoliv i ony – a mnohdy především ony – obsahují vysoce cenné hodnoty, které občanstvo obecně uznává. Osud našich národních a státních tradic, tradice zakladatelské generace státu, ztělesněné jménem Masarykovým, Štefánikovým a Benešovým i jmény mužů, kteří uskutečnili 28. říjen 1918 v Praze, tradice národního odboje za druhé světové války, tradice nekomunistických složek našich národů, tradice demokratické, humanistické a křesťanské jsou naší věcí, věcí všech občanů, jejichž mínění jen zřídka dostává sluchu.

Považujeme proto za svou občanskou povinnost a nezadatelné občanské právo upozornit na negativistický přístup a zkreslování těchto tradic, v čemž naše veřejnost už dlouho cítí národní ponížení, které nese s bolestí a s rostoucím rozhořčením. Tento stav působí nejrůznější deformace národní mravnosti a historického uvědomění, které je nenahraditelnou oporou každého státu a také nezbytnou podmínkou úspěchu velkých a nesnadných změn, jež naši republiku čekají. V obtížné době, kdy se mají řešit dlouho hromaděné problémy, je zaslepené a trestuhodné nechat ladem snad nejvýznamnější zdroj síly státu, kterým je mravní integrita, občanská hrdost a vlastenecké uvědomění jeho obyvatelstva, hodnoty, které ve velké míře záleží na poměru k vlastní historické minulosti.

To všechno nezbytně vyžaduje základní změnu v dnešní oficiální historické doktríně, změnu, která se musí dotknout celého veřejného života a především pojetí občanské výchovy, školami počínaje a sdělovacími prostředky konče. Její obsah nemůže nikdo monopolně určit, ale musí být výsledkem svobodného bádání a svobodných diskusí, pro něž je třeba vytvořit potřebné podmínky.

Dvacátý osmý říjen, den zrodu Československé republiky, v myslích a srdcích Čechů a Slováků nikdy nepřestal být státním svátkem. Proto při nadcházejícím výročí by nikdo neměl občanům bránit ve svobodném projevu jejich cítění, jež by státní orgány měly posuzovat jako bytostně pozitivní a státotvorný akt. Pro všechny, kdo věc našeho národního společenství berou čestně a opravdově, by se tak den sedmdesátého výročí mohl stát dnem nového vykročení ve směru nápravy křivd a odstranění škod, dnem počátku celonárodního smíření na základě pravdy a spravedlnosti.

Stanislav Devátý, Miloš Hájek, Bohumír Janát
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 11 (1988), č. 19, s. 2
• Charta 77. 1977–1989, s. 348–350.

Komentáře

• 28. říjen. Reminiscence a realita (redakční článek). Lidové noviny, roč. 1 (1988), č. 11, s. 1–2
• Kusý, M.: Idea československej štátnosti. Tamtéž, s. 8
• Charta 77 k říjnu. Nový domov, č. 22 (27. října 1988).

Pole