D512

1989, 8. leden, Praha. – Dopis Federálnímu shromáždění, předsednictvu vlády ČSSR, Generální prokuratuře ČSSR, federálnímu ministerstvu vnitra k případu ing. Jozefa Babiaka, krutě ubitého policií za dopravní přestupek. (Dokument č. 2/89)

Otřesná událost v Michalovcích

Je naší povinností informovat československou veřejnost a kompetentní orgány o závažné události, která se odehrála v závěru minulého roku.

Sedmatřicetiletý zemědělský inženýr Jozef Babiak, vedoucí zelinářské výroby JZD Nacina Ves, jel v poledne 22. 12. 1988 po zledovatělé Okružní ulici v Michalovcích. V důsledku smyku se jeho vůz dostal doprostřed vozovky. Zastavila ho hlídka VB, která ho násilím vytáhla z auta, za neustálého bití ho přinutila nastoupit do policejního vozu a odjela s ním neznámo kam. Jeho manželce, dětské lékařce michalovské nemocnice, odpoledne někdo telefonoval, že jejího muže „bijí na ulici policajti“. Později jí pak příslušník SNB sdělil, že manžel měl autonehodu, a ať si přijde pro auto na Okružní ulici. Když pro auto přišla, stálo neporušeno u obrubníku. Jozef Babiak se vrátil domů asi v půl páté, zbit, tělo plné modřin, levou ruku úplně zčernalou. Byl silně otřesen a své ženě řekl, že si ani nedovede představit, jak strašně ho bili. Vozili ho po různých místech a neustále tloukli. Byli dokonce v nějakém domě, kde bití pokračovalo. Mlácení přestalo, až když Jozef Babiak příslušníkům pohrozil, že pohmožděniny ukáže lékařům. Potom jej zavezli do středu města a vyhodili z auta.

Druhý den, 23. 12. 1988 v poledne, ing. Babiak v Nacině Vsi náhle zemřel. Jeho přítel Vladimír Haluška jej naložil do automobilu a odvezl do michalovské nemocnice. Všechny pokusy o jeho oživení, které prováděl primář dr. Ladislav Mrug, však selhaly. V pitevním protokolu, který podepsal patolog primář dr. Ladislav Bodko, byly uvedeny následující diagnózy: krvácení do žaludku, krvácení do střev a do pravé ledviny a selhání srdce na základě nedokrvení.

Jozef Babiak byl ženatý, otec dvou nezletilých chlapců, člen komunistické strany. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že policisté, kteří s ním tak surově zacházeli, usilovali o jeho smrt. Přesto zemřel. Mohlo se to ale stát proto, že Bezpečnost v této zemi až příliš často zakouší pocit beztrestnosti. Kolik stížností občanů na zjevně nezákonné počínání příslušníků Bezpečnosti nebylo nikdy vyřízeno? Kolik oprávněných stížností se dokonce obrátilo proti těm, kteří se odvážili si stěžovat? V kolika procesech bezpečnostní orgány křivě svědčily? Jak často jsme se setkali s arogantním chováním anonymních příslušníků represivního aparátu? Udržuje-li se takováto koncepce bezpráví, má to pro společnost tragické důsledky.

Je smutné, že se veřejnost dozvídá o nezákonných praktikách až ve chvílích, kdy dochází k takovým tragickým událostem. Žádáme proto pečlivé vyšetření celého případu, potrestání viníků a podrobné informování veřejnosti. Především požadujeme širokou veřejnou diskusi o úloze bezpečnostního aparátu ve společnosti. Zároveň naléhavě vyzýváme příslušné orgány, aby důslednou kontrolou a včasným postihem i menších přestupků proti právnímu řádu zabránili všem projevům policejní zvůle.

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 1.

Pole