D524

1989, 18. únor, Praha. – Poděkování Charty 77 a nezávislých iniciativ vládám účastnických zemí KBSE, domácím i zahraničním přátelům za projevy solidarity s trestně stíhanými a vězněnými účastníky lednových demonstrací. (Dokument č. 14/89)

Dámy a pánové,

dovolte, abychom Vám vyjádřili svou hlubokou vděčnost za všechny projevy solidarity s Václavem Havlem a jeho vězněnými druhy. Pro jejich osvobození, jakož i na obranu všech obětí lednových událostí v Praze se vyslovila významná část čs. umělecké a vědecké obce dvěma peticemi, pod něž se podepsaly téměř tři tisíce osobností.^{E1Petice Iniciativa kulturních pracovníků, kterou podepsalo 692 osobností čs. kultury, byla odevzdána 26. ledna 1989 předsedovi federální vlády L. Adamcovi: „16. ledna 1989 byl na Václavském náměstí zatčen Václav Havel a další účastníci pietního aktu za Jana Palacha. Nás, kteří Václava Havla známe jako vynikajícího dramatika a čestného člověka, znepokojuje a uráží, jak nepravdivě sdělovací prostředky o této události referují. Jako kulturní pracovníci jsme přesvědčeni, že existující společenské problémy nelze zastírat ani řešit ostouzením, zatýkáním a násilím. Žádáme proto, aby československé úřady přistoupily na dialog, jehož užitečnost samy zdůrazňují. Předpokladem takového dialogu je ovšem propuštění Václava Havla i všech neprávem zadržených a pravdivé informování veřejnosti.“ Srv. Otáhal, M.: Podíl tvůrčí inteligence na pádu komunismu. Brno, Doplněk 1999. Petici československých občanů k událostem 15.–21. ledna 1989 k 2. 2. 1989 podepsalo 2101 občanů: „S odvoláním na petiční právo, zakotvené v Ústavě ČSSR – protestujeme proti brutálním zásahům, které v poslední době praktikují proti nevinným občanům orgány československé Veřejné a Státní bezpečnosti, – žádáme okamžité propuštění a ospravedlnění všech osob protizákonně zadržených v souvislosti s událostmi v Praze 15.–20. 1. 1989, – rozhodně odmítáme lživou kampaň rozpoutanou k těmto událostem československými hromadnými sdělovacími prostředky, – požadujeme neprodlené vyšetření všech nezákonností a trestných činů, kterých se příslušníci orgánů Ministerstva vnitra při této a dalších příležitostech dopustili, pravdivé informování veřejnosti o výsledcích šetření a spravedlivém potrestání viníků a činitelů zodpovědných za policejní zvůli, – důrazně žádáme o bezodkladné zahájení otevřeného celospolečenského dialogu o příčinách a možnostech zastavení a odvrácení hospodářského i morálního rozkladu, do kterého se československá společnost v uplynulých desetiletích dostala. Jen tak bychom snad mohli brát vážně oficiální hesla o přestavbě, novém myšlení a demokratizačním procesu, jen tak budeme moci uvěřit, že podpis zástupce ČSSR pod Závěrečným aktem vídeňské konference není pouze věrolomným klamáním světové veřejnosti.“ Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 3, s. 12 a 17.} Svůj hlas rovněž pozvedli kardinál Tomášek, některé odborové a mládežnické organizace i mnoho dalších občanů.^{E2František kardinál Tomášek odeslal předsedovi federální vlády Adamcovi dva protesty proti brutálním zásahům policie odporujícím lidskosti a ohrožujícím národ. Protestní listy zaslaly další nezávislé iniciativy a výbory, J. Dienstbier a 14 bývalých politiků, mluvčí Charty 77 T. Hradílek, V. Chramostová a L. Šilhánová. 23. 2. 1989 vznikl Výbor na obranu mírových aktivistů, protest proti věznění V. Havla podepsalo ke dni 20. 3. 1989 2264 občanů.} V zahraničí souběžně probíhají na podporu všech postižených rozmanité solidarizační akce, jejichž počet den ode dne roste, a proto není v našich silách vyjádřit poděkování všem skupinám i jednotlivcům, u nichž poslední vývoj v Československu vzbudil obavy.^{E3Z mnoha zahraničních protestních akcí vyjímáme: dopis Mezinárodního výboru na podporu Charty 77 se sídlem v Paříži prezidentu republiky a velvyslanci ČSSR v Paříži (6. 2.), dopisy pobočky Demokratického svazu z Leningradu, FIDESZ (Svaz mladých demokratů) v Maďarsku, polské opozice (17. 1.), Finského helsinského výboru (19. 1.), Litevského sdružení na obranu lidských práv (20. 1.), A. Sacharova, L. Timofějeva aj. (2. 2.), britského mírového hnutí END, německé iniciativy Za mír a lidská práva, britské Charty 88, maďarského Svazu spisovatelů, vídeňského Burgtheateru, francouzského PEN-klubu ad. V Budapešti, Varšavě a v Katovicích se ve dnech 22.–25. 1. konaly protestní manifestace. Podrobněji srv. Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 5, s. 18–19.}

Ostatně obavy zcela oprávněné. Neboť právě ve dnech přijetí závěrečného dokumentu vídeňského jednání bylo ve středu Prahy použito násilí, které od roku 1969 Praha nepamatuje. Všichni zde cítíme a víme, že vývoj k většímu bezpečí, důvěře a spolupráci je ohrožen.

Máme k tomu ještě další pádné důvody.

Ve Vídni se čs. vláda zavázala podle zásady článku 13 rozvíjet své zákony, směrnice, politiku na poli občanských, politických i jiných lidských práv a základních svobod a uvádět je do praxe tak, aby zaručila účinné naplňování těchto práv a svobod.

Necelý měsíc poté, 14. února 1989, usneslo se předsednictvo Federálního shromáždění ČSSR za přítomnosti generálního tajemníka ÚV KSČ Jakeše na zákonném opatření, jímž se paušálně zdvojnásobují trestní sazby, kterými lze postihnout účastníky i zcela pokojných veřejných setkání typu anglického Hyde Parku. Je tam však i ustanovení, z jehož právní a politické kultury jde hrůza. V novém zákonném opatření se říká, že pro přečin proti veřejnému pořádku bude potrestán až půlročním vězením nebo pokutou do výše 20 000 Kčs každý, kdo – citujeme – „vyhotoví, umožní vyhotovení nebo rozšíří tiskovinu, která svým obsahem narušuje zájem socialistického státu na zachování veřejného pořádku“.

Všimněte si dobře: tady se nemluví o lidech, kteří by skutečně někde na ulici nebo kdekoli jinde bránili normálnímu provozu.

Půlroční žalář totiž hrozí každému, kdo vydá text, který se momentálním vládcům nebude líbit. A každému, kdo mu v tom pomohl nebo tento text předal další osobě. Gumové ustanovení o dotčeném státním zájmu na zachování veřejného pořádku lze bez námahy aplikovat na všechny nezávislé publikace, petice, stanoviska či úvahy. A toto ustanovení, jež je svérázným čs. příspěvkem k uplatnění vídeňských ujednání, bylo vytištěno tučným písmem na prvních stránkách oficiálních novin.

Ve Vídni se čs. vláda také zavázala, že nepřipustí kruté, nelidské nebo ponižující zacházení s občany a přijme účinná zákonodárná, správní, soudní a jiná opatření, aby takovým praktikám zabránila a trestala je. Naše veřejnost pobouřená lednovými událostmi žádá, aby viníci byli pohnáni k odpovědnosti. Dne 21. 2. stanou před soudem – ne však násilníci, nýbrž ti, kdo své spoluobčany před násilím a zvůlí brání: Václav Havel, současní mluvčí Charty 77 Dana Němcová a Saša Vondra, bývalá mluvčí Charty Jana Sternová, představitel Českých dětí Petr Placák, signatář Charty 77 David Němec a dva zakladatelé Mírového klubu Johna Lennona Otakar Veverka a Stanislav Penc ml. Jejich zločin? Dne 16. ledna odpoledne chtěli položit květiny k soše sv. Václava.

A to je, dámy a pánové, hlavní důvod, proč se k Vám znovu obracíme. Nemáme v úmyslu uvádět argumenty na obhajobu našich obžalovaných – nepotřebují to. Co však možná přece jen uniká pozornosti, je hlubší, mezinárodní aspekt těchto procesů.

Kdyby v kterékoli účastnické zemi začali znovu pronásledovat lidi velké mravní autority, muselo by to helsinské společenství považovat za poplašný signál. Jestliže si dnešní čs. vedení dovolilo tak okázale ignorovat nejen veřejné mínění doma, nýbrž i protesty mezinárodního společenství, pak je to také poplašný signál. Vzniká tím nebezpečí, že se na praxi, kdy se smlouvy jen podepisovaly, ale nedodržovaly, nic nezměnilo. Síly stalinismu, síly včerejška, se nevzdávají a bylo by pošetilé podceňovat jejich nadnárodní vazby a součinnost.

Arthur Miller napsal, že budoucnost je v ruzyňské cele s Václavem Havlem. Kolem ní je minulost.

Je to krásně řečeno, ale je to zahanbující představa: což připustíme, aby naše, ale i Vaše budoucnost vězela za mřížemi?

Ti, kdo Václava Havla a jeho druhy vězní, počítají s tím, že jim to zase projde, že se chvilkové rozhořčení přežene a oni znovu prosadí svou. Dokažme jim společně, že se tentokrát mýlí.

České děti – Petr Placák
Čs. helsinský výbor – Jiří Hájek, předseda (ČSHV čj. 45/89)
Demokratická iniciativa – Bohumil Doležal, Emanuel Mandler
Charta 77 – Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra (dokument Ch 77 14/89)
Mírový klub Johna Lennona – Heřman Chromý, Stanislav Penc ml.
Nezávislé mírové sdružení – Jan Chudomel, Jan Svoboda, Ruth Šormová
Polsko-čs. solidarita – Petr Pospíchal, Anna Šabatová
Společenství přátel USA – Petr Bartoš, Pavel Jungmann, Bedřich Koutný
Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, Čs. liga pro lidská práva, člen FIDH

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 4, s. 9–11.

E1.	Petice Iniciativa kulturních pracovníků, kterou podepsalo 692 osobností čs. kultury, byla odevzdána 26. ledna 1989 předsedovi federální vlády L. Adamcovi: „16. ledna 1989 byl na Václavském náměstí zatčen Václav Havel a další účastníci pietního aktu za Jana Palacha. Nás, kteří Václava Havla známe jako vynikajícího dramatika a čestného člověka, znepokojuje a uráží, jak nepravdivě sdělovací prostředky o této události referují. Jako kulturní pracovníci jsme přesvědčeni, že existující společenské problémy nelze zastírat ani řešit ostouzením, zatýkáním a násilím. Žádáme proto, aby československé úřady přistoupily na dialog, jehož užitečnost samy zdůrazňují. Předpokladem takového dialogu je ovšem propuštění Václava Havla i všech neprávem zadržených a pravdivé informování veřejnosti.“ Srv. Otáhal, M.: Podíl tvůrčí inteligence na pádu komunismu. Brno, Doplněk 1999. Petici československých občanů k událostem 15.–21. ledna 1989 k 2. 2. 1989 podepsalo 2101 občanů: „S odvoláním na petiční právo, zakotvené v Ústavě ČSSR – protestujeme proti brutálním zásahům, které v poslední době praktikují proti nevinným občanům orgány československé Veřejné a Státní bezpečnosti, – žádáme okamžité propuštění a ospravedlnění všech osob protizákonně zadržených v souvislosti s událostmi v Praze 15.–20. 1. 1989, – rozhodně odmítáme lživou kampaň rozpoutanou k těmto událostem československými hromadnými sdělovacími prostředky, – požadujeme neprodlené vyšetření všech nezákonností a trestných činů, kterých se příslušníci orgánů Ministerstva vnitra při této a dalších příležitostech dopustili, pravdivé informování veřejnosti o výsledcích šetření a spravedlivém potrestání viníků a činitelů zodpovědných za policejní zvůli, – důrazně žádáme o bezodkladné zahájení otevřeného celospolečenského dialogu o příčinách a možnostech zastavení a odvrácení hospodářského i morálního rozkladu, do kterého se československá společnost v uplynulých desetiletích dostala. Jen tak bychom snad mohli brát vážně oficiální hesla o přestavbě, novém myšlení a demokratizačním procesu, jen tak budeme moci uvěřit, že podpis zástupce ČSSR pod Závěrečným aktem vídeňské konference není pouze věrolomným klamáním světové veřejnosti.“ Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 3, s. 12 a 17.
E2.	František kardinál Tomášek odeslal předsedovi federální vlády Adamcovi dva protesty proti brutálním zásahům policie odporujícím lidskosti a ohrožujícím národ. Protestní listy zaslaly další nezávislé iniciativy a výbory, J. Dienstbier a 14 bývalých politiků, mluvčí Charty 77 T. Hradílek, V. Chramostová a L. Šilhánová. 23. 2. 1989 vznikl Výbor na obranu mírových aktivistů, protest proti věznění V. Havla podepsalo ke dni 20. 3. 1989 2264 občanů.
E3.	Z mnoha zahraničních protestních akcí vyjímáme: dopis Mezinárodního výboru na podporu Charty 77 se sídlem v Paříži prezidentu republiky a velvyslanci ČSSR v Paříži (6. 2.), dopisy pobočky Demokratického svazu z Leningradu, FIDESZ (Svaz mladých demokratů) v Maďarsku, polské opozice (17. 1.), Finského helsinského výboru (19. 1.), Litevského sdružení na obranu lidských práv (20. 1.), A. Sacharova, L. Timofějeva aj. (2. 2.), britského mírového hnutí END, německé iniciativy Za mír a lidská práva, britské Charty 88, maďarského Svazu spisovatelů, vídeňského Burgtheateru, francouzského PEN-klubu ad. V Budapešti, Varšavě a v Katovicích se ve dnech 22.–25. 1. konaly protestní manifestace. Podrobněji srv. Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 5, s. 18–19.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	18
Měsíc	2
Rok	1989
Zpracovaný	true
OCR	false