D545

1989, 20. duben, Praha. – Vzpomínka na Pavla Wonku při prvním výročí jeho smrti. (Dokument č. 32/89)

26. 4. tomu bude rok, co v královéhradecké věznici zahynul vězeň svědomí Pavel Wonka.^{E1O Pavlu Wonkovi viz D410, D423, D433, D445, D464, D469, D471, D472.} Bylo mu 35 let. Podle pitevního protokolu byla bezprostřední příčinou smrti plicní embolie, širší souvislosti však ukazují na to, že Pavel Wonka zemřel na následky vězeňských útrap a nedostatečné lékařské péče. Krátce před smrtí byl k soudnímu jednání přivezen v pojízdném křesle, nemohl takřka mluvit, svému obhájci řekl, že brzy zemře, a vězeňský lékař přesto prohlásil, že je s to zúčastnit se jednání i být vězněn. Pavel Wonka několikrát žádal o propuštění a odložení soudních jednání i trestu, ale lidé, kteří o tom rozhodovali, nikdy nevzali dost vážně jeho zdravotní potíže a dopustili se netečnosti, nelidskosti i cynismu.

Tragédie Pavla Wonky je tragédií osamělého bojovníka. Po prarodičích byl původem Němec, a už tím se v pohraničním městě dostával do jisté izolace, která v něm vypěstovala vědomí, že se může spolehnout hlavně na rodinu, staršího bratra Jiřího a matku. Svého otce nepoznal, ten zemřel, když mu byly tři měsíce.

Jako občan přicházel Pavel Wonka s mnoha myšlenkami dřív, než mohly být ve společnosti přijaty jako samozřejmé. Tak už na podzim roku 1985 protestoval proti tomu, že je ve veřejných místnostech národního výboru ve Vrchlabí portrét J. V. Stalina. A pod vlivem Gorbačovova programu perestrojky a demokratizace ohlásil v roce 1986 svou kandidaturu nezávislého poslance Sněmovny lidu ve volbách do Národního shromáždění. Za to, co je dnes v SSSR výrazem demokratizace a nového pojetí správy společnosti, byl Pavel Wonka uvězněn.

Jako nepohodlný kritik poměrů byl Pavel Wonka odsouzen třikrát. Nejdřív za hospodářské delikty, i když dokazoval, že se jich nedopustil a že k důkazům posloužila falešná svědectví. Obrany své neviny se nevzdal ani po odsouzení. Podruhé byl se svým bratrem Jiřím zatčen po ohlášení kandidatury na nezávislého poslance, a protože sama kandidatura není trestná, nejdřív proti němu vyšetřovatel shromažďoval usvědčující materiály z jeho předchozího pobytu ve výkonu trestu, a teprve když tato svědectví Pavel Wonka v trestním řízení rozbil, byl odsouzen za podání úřadům, zejména proti místnímu policistovi a soudci, a za svůj volební program. Soud u něj bez důkazů předpokládal antisocialistické smýšlení. Pavel Wonka trest jako nespravedlivý nepřijal. Byl týrán ve vězení, byl bit při eskortách a těžce onemocněl. Nemocný se vrátil domů, a protože nedocházel na soudem přikázaná hlášení na oddělení VB, byl znovu uvězněn, odsouzen a šest dní po soudním líčení, o kterém se nedozvěděla ani jeho rodina, ve věznici zemřel.

Pavel Wonka se nedostal na studia, byl vyučen řemeslu, ale jako nadšený laik se zabýval právem. V jeho pozůstalosti je celá řada pozoruhodných rozborů jeho vlastních případů i zkušeností, které si přinesl z věznic o činnosti soudní mašinérie. Názory o právním nihilismu popsal v textu napsaném před svým posledním uvězněním a určeném Výboru pro Chelčického cenu v Londýně. „Kultura národa,“ napsal Pavel Wonka, „není určována jen uměleckou tvorbou či stavem veřejných záchodků, ale též, a to především, kulturou právní, která je myslím rozhodujícím kulturním kritériem, ač to bohužel není adekvátně doceňováno. Čím vyšší právní kulturu má národ, tím je více demokracie a lepší zajištění práv a svobod.“

Tento jeho poznatek a odkaz byl v našich zastydlých politických poměrech bohužel také vysloven předčasně. Nejen Pavlova tragická smrt, ale hlavně jeho vůle vidět to, co je správné, jeho touha po právu a pravdě, po nadřazenosti mravnosti nad mocí a jeho veliká statečnost a neústupnost před ničivým tlakem násilné nespravedlnosti jej řadí k těm postavám naší současnosti, které vytvářejí naše dějiny i naši budoucnost.

Nedopusťme, aby odkaz a příklad Pavla Wonky byly zapomenuty.^{E2V den prvního výročí Wonkovy smrti se konaly pietní akty u jeho hrobu a u Husova pomníku na Staroměstském náměstí.}

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Počítačový výtisk.

Plné znění

• In: Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), s. 4–5.

Zkráceně

• In: Listy, roč. 19, č. 4 (srpen 1989), s. 93.

Pole