D562

1989, 20. červen, Praha. – Společný otevřený dopis Charty 77 a dalších nezávislých iniciativ mezinárodnímu divadelnímu projektu Karavana míru před jeho zastavením v Praze. (Nečíslovaný dokument)

Vážení přátelé,

s velkými sympatiemi jsme přijali projekt MIR CARAVANE a se zájmem sledujeme průběh této ojedinělé akce, v níž osm divadel z různých evropských zemí společně cestuje naším kontinentem a hraje svá nekonvenční představení divákům velkých evropských měst.^{E1Soubor 150 herců 19 národností z 8 evropských avantgardních divadel účinkoval od května do září 1989 v Moskvě, Leningradě, Varšavě, Berlíně, Kodani, Basileji a ve dnech 6.–8. července v Praze (6. 7. italský soubor Teatro nucho a Divadlo na provázku na pěší zóně v centru Prahy, 7.–8. 7. další divadelní představení na Výstavišti). Většinu divadelních představení Karavana míru věnovala ve prospěch čs. politických vězňů – P. Cibulky, F. Stárka, I. Jirouse, O. Veverky ad. Na dopis Charty 77 a dalších nezávislých iniciativ odpověděl 5. 7. 1989 prezident projektu Nicolas Peskine: „Drazí přátelé, obdržel jsem Váš dopis z 20. června. Seznámím s ním všechny umělce účastnící se MIR CARAVANE. Každý z nich se může rozhodnout, kde, kdy a jak na něj odpoví. Osobně Vás ujišťuji o své solidaritě. Mé rozhořčení roste, když slyším o věznění. Odvaha, kterou vyčítám z Vašich řádků, ve mně vyvolává naopak naději. Po svém příjezdu do Prahy se dozvídám o nebezpečí perzekucí, které hrozí těm mým kolegům ve Vaší zemi, kteří podepsali provolání Několik vět. Ubezpečuji Vás o své přátelské podpoře a slibuji Vám ji. Jsme rádi, že přijímáte se sympatiemi MIR CARAVANE a děkujeme Vám za Vaše přivítání v Praze.“ ČSDS, sb. Charta 77.} Myšlenka této cesty, totiž konkrétním činem posílit celoevropskou vzájemnost a přispět tak k mírovému dorozumění mezi kulturami a veřejností různých evropských zemí, je nám velmi blízká, protože i naše občanské úsilí směřuje k ideálu míru založeného na respektu k lidským právům a na autentické spolupráci národů ve všech sférách života.

Jsme rádi, že přijíždíte i do Československa, a těšíme se na Vaše představení. Zároveň však považujeme za svou povinnost připomenout Vám, že se situace v naší zemi dost liší od situace v ostatních zemích, které jste navštívili či navštívíte. Domníváme se, že základní podmínkou míru mezi národy a mezi vládami je mír uvnitř jednotlivých společností a mír mezi vládami a občany. A právě tato podmínka není dnes v Československu bohužel splňována, protože naše vláda, ačkoli oficiálně vyhlašuje pravý opak, má k mnoha autentickým projevům veřejné vůle přezíravý vztah a mnohé z nich přímo potlačuje. Je to patrné i v oblasti, která je Vám nejbližší, totiž kultuře. Ta je v Československu stále ještě dušena rozsáhlým systémem centralizované byrokratické nadvlády. Byrokracie se snaží podřizovat celou kulturu svým vlastním mocenským a ideologickým zájmům, manipulovat ji a poručníkovat jí, omezovat v ní vše, co se tak či onak vyřazuje svou originalitou či nekonformností z pochmurného rámce jejích představ o správné a správně loajální kultuře. Tím, že takto znásilňuje kulturu, útočí politická moc přímo na základní svobodu projevu a ubližuje celé společnosti, odnímajíc jí jeden z hlavních nástrojů jejího sebeuvědomění. Nedemokratickým způsobem vlády nad společností je tedy zasažena i kultura, v níž má diktát centra větší váhu než vůle kulturních pracovníků. Proto u nás stále ještě neexistuje přirozená pluralita kulturních institucí, které jsou pořád centrálně řízeny a nuceny dodržovat různá tabu, s nimiž samy většinou nesouhlasí; mnoho tvůrců má dodnes zakázanou činnost. Ale nejen to: tam, kde umělecká osobitost či kulturní iniciativnost déle a zřetelněji překračují horizont centrálních nároků, uchyluje se moc i dnes k přímé represi. Nedávné předčasné propuštění dramatika Václava Havla z vězení je sice vítaným ústupkem veřejnému mínění domácímu i zahraničnímu, nemělo by však komukoli vyvolávat iluzi, že je v Československu všechno v pořádku. Není tomu tak. Ve vězení je například básník a teoretik umění Ivan Jirous proto, že se solidarizoval s perzekvovanými a trpícími lidmi. Rovněž ve vězení čekají na soud Petr Cibulka za to, že po léta neúnavně popularizoval československou rockovou a folkovou hudbu, a František Stárek za to, že vydával nezávislý kulturní časopis Vokno. Na jaře byla za svou veřejnou činnost nespravedlivě, byť podmíněně odsouzena také česká herečka Vlasta Chramostová, již téměř dvě desetiletí vypuzená z předních divadelních scén. Dokonce ani Vašemu projektu se perzekuční zásahy úplně nevyhnuly: herečka a inspicientka Divadla na provázku Eva Vidlařová se Vaší cesty neúčastní proto, že byla v době jejích příprav neoprávněně vězněna, a vůdčí osobnost téhož divadla Petr Oslzlý s Vámi rovněž nejede, protože mu státní orgány nevydaly cestovní pas. Naše vláda často a ráda mluví o jednotě evropského domu, ale zároveň toho, kdo chce tuto myšlenku promítat do praxe a šířit po evropském domě, zamyká v jeho československém bytě.

Vážení přátelé, přejeme úspěch Vašim vystoupením v Praze a nepochybujeme o něm, protože víme, jak velký je v naší společnosti hlad po všech nekonvenčních kulturních projevech. Zároveň se ale domníváme, že byste tento hlad přece jen plně neuspokojili, ba mnoho lidí dokonce zklamali, kdybyste se nechali vmanévrovat do role pouhé součásti oficiální propagandy předstírající, že všechno je v naší zemi v pořádku, a kdybyste – ať už jakýmkoli způsobem – nedali v Praze najevo, že o neradostných poměrech v Československu víte.

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77
Tomáš Dvořák, Jan Chudomel, Hana Marvanová, Ruth Šormová – Nezávislé mírové sdružení
Petr Placák – České děti
Petr Payne, Luboš Rychvalský a Bára Štěpánová – Společnost za veselejší současnost

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 14, s. 9–10.

Komentáře

• Žák, R.: Mir Caravane, svoboda na kolečkách. In: Lidové noviny, roč. 2 (léto 1989), s. 30.

Pole