D568

1989, 10. červenec, Praha. – Připomínky Charty 77 k návrhu zásad nové československé ústavy. (Dokument č. 50/89)

O přípravě nové ústavy a vedoucí úloze KSČ^{E1O záměru připravit novou Ústavu ČSSR rozhodl 17. sjezd KSČ (1987). Na jejím návrhu pak pracovala komise KSČ a Národní fronty v čele s Mariánem Čalfou, ustavená v listopadu 1988. Předsednictvo ÚV KSČ počítalo s veřejnou diskusí o návrhu ústavy v druhé polovině roku 1989. V lednu 1989 vyšel v Rudém právu projev generálního tajemníka ÚV KSČ M. Jakeše na prvním zasedání komise, v němž byly uvedeny zásadní politické záměry nové ústavy, mj. ústavní zakotvení vedoucí úlohy KSČ (RP, 11. 1. 1989, s. 3). Na přípravu nové ústavy nemělo vedení strany a vlády vyhraněné stanovisko. V úvodníku Proč nová ústava (RP, 16. 12. 1988, s. 1) byly nadhozeny některé náměty v duchu nového reformního kurzu, např. zda do nové ústavy začlenit některé prvky přímé demokracie (referendum), závazky z mezinárodních smluv o lidských právech, jak řešit různé formy vlastnictví, jak zajistit větší vliv zastupitelských sborů atd.}

„Nástrojem omezení a často potlačení řady občanských práv je systém faktického podřízení všech institucí a organizací ve státě politickým direktivám aparátů vládnoucí strany a rozhodnutím mocensky vlivných jednotlivců. Ústava ČSSR a ostatní zákony a právní normy neupravují ani obsah a formu, ani tvorbu a aplikaci takových rozhodnutí, jsou převážně zákulisní, často jen ústní, občanům vesměs neznámá a jimi nekontrolovatelná, přitom však rozhodujícím způsobem ovlivňují činnost zákonodárných a výkonných orgánů státní správy, justice, odborových, zájmových i všech ostatních společenských organizací, jiných politických stran, podniků, závodů, ústavů, úřadů, škol i dalších zařízení, přičemž jejich příkazy mají přednost i před zákonem.“

(Ze základního Prohlášení Charty 77 ze dne 1. 1. 1977.)

Příprava nové ústavy je v souboru změn, jimiž československá společnost prostě musí projít, krokem výjimečně významným.

Republika novou ústavu naléhavě potřebuje, neboť dosavadní ústava je, alespoň ve svých důležitých partiích, spíše ideologickou fikcí než základním kamenem právního státu a zárukou rozvoje demokratické společnosti. Jiné, neméně důležité partie, jako např. existence a působnost ústavního soudu, nebyly ostatně doposud ani formálně realizovány.

Způsob přípravy nové ústavy však vzbuzuje důvodné podezření, že nemá být právním a základním krokem k nápravě poměrů, nýbrž pouhou poněkud zmodernizovanou kamufláží dosavadního statu quo. Generální tajemník ÚV KSČ předložil veřejnosti ústavní koncepci, která úplně ignoruje nynější společenskou krizi a současně kategorickými postuláty, např. pokud jde o tzv. vedoucí úlohu KSČ, předem odmítá zásadnější diskusi o principech nové ústavy.

Návrh ústavy připravuje komise KSČ a Národní fronty, podřízená předsednictvu ÚV KSČ. Odborná i laická veřejnost je o práci komise informována sporadicky a okrajově. O nejdůležitějších otázkách, zvláště pak o postavení KSČ a Národní fronty, diskutuje komise za zavřenými dveřmi.

O konečném znění ústavy se má konat všelidová diskuse. Aby taková diskuse měla smysl, musí být už dnes, v době prací na návrhu ústavy, slyšen hlas celé zainteresované veřejnosti, včetně její opoziční či oponující části. A aby takováto diskuse a takovýto projev vůle lidu o podobě nové ústavy neměly pouhý dekorativní charakter ve formě pečlivě vybraných kladných vyjádření v denním tisku, je jim třeba dát institucionalizovanou podobu. Navrhujeme, aby bylo o základních principech nové ústavy, zvláště o vedoucí úloze strany a o monopolu jediného, státem uznávaného a vyžadovaného světového názoru uspořádáno referendum, jehož výsledky by byly pro tvůrce nové ústavy závazné, nebo aby bylo ve skutečně svobodných volbách vytvořeno mimořádné Ústavodárné shromáždění, pověřené vypracováním nové ústavy.

I

Pro požadavek zrušit systém faktického podřízení všech společenských i státních institucí a organizací direktivám aparátu komunistické strany hovoří nejen skutečnost, že jde o systém právně absurdní, nemorální, popírající základní lidská práva a předem torpédující možnost demokratického fungování společnosti. Hovoří pro něj i evidentní historická zkušenost několika posledních desetiletí, během nichž tento systém prokázal naprostou impotenci své sebebrutálněji provozované moci a stal se základní příčinou hlubokého mravního, společenského, politického i hospodářského úpadku. V neposlední řadě tento systém bezohledně devastuje přírodní zdroje, činí životní prostředí neobyvatelným a horlivě inkasuje nekryté směnky na účet budoucnosti, čímž v zájmu několikaletého prodloužení své moci ohrožuje samu existenci naší společnosti.

Existuje jen jediné východisko z vleklé krize a hrozícího úplného zhroucení: radikální obrat k důsledné demokracii. Jen tento obrat může uvolnit pole tvořivé energii jednotlivců i společnosti a otevřít cesty k trvale celospolečenskému dialogu v duchovní, politické i ekonomické pluralitě, jež je nezbytnou podmínkou zdravého chodu a rozvoje společnosti.

II

Systém nekontrolovaného a nekontrolovatelného rozhodování aparátu komunistické strany je přímým důsledkem nároku této strany na totální vedoucí úlohu. Mocenský monopol vznikl a je obhajován ve jménu tzv. vedoucí úlohy strany, což je právní fikce zakotvená v dosavadní Ústavě. Právě tento nárok a tato fikce podkopávají samy základy právního státu i řádu a předem znemožňují vznik občanské společnosti. Nevyřazují z rozhodování jen občanskou společnost, nýbrž i řadové členy a funkcionáře komunistické strany a vládu přenášejí na neobyčejně omezený okruh lidí.

Ústavně kodifikovaným základem státní moci je Národní fronta. Dosavadní Ústava ČSSR ji definuje jako „politický výraz svazku pracujících měst a venkova vedený Komunistickou stranou Československa“. Již sama definice prozrazuje to, co potvrzuje dějinná zkušenost posledních čtyřiceti let: že Národní fronta není základem státní moci, nýbrž útvarem živořícím na okraji politického života, jednou z mocenských pák ovládaných sekretariáty komunistické strany. Ačkoli jsme svědky iniciativnějšího postoje některých složek Národní fronty, zvláště nekomunistických politických stran, požadavek jejich zcela rovnoprávného postavení uvnitř Národní fronty dosud oficiálně nebyl. Nemluvě o již zcela logickém požadavku, že obnovení občanské společnosti, pluralitního systému a právního státu je naprosto nevyhnutelně spjato se zrušením ústavně kanonizované „vedoucí úlohy strany“ a z ní odvozené svěrací kazajky Národní fronty. Tento systém, kodifikovaný Ústavou, nejen vylučuje vznik nových politických stran a ty doposud existující drží v železném područí strany komunistické, ale znemožňuje nejelementárnější způsoby sebeorganizace společnosti, neboť ani spolek holubářů či filatelistů nesmí fungovat bez glajchšaltujících zásahů.

Je ostatně známo, že i KSČ si ve svých lepších chvílích uvědomovala, že si svůj nárok na vedoucí úlohu ve společnosti musí zasloužit. V roce 1968 přijala postulát, že žádná strana, ba ani koalice stran, nesmí monopolizovat moc.

Současná společenská situace je jiná – charakterizují ji zcela nedemokratické poměry. Spěch, s jakým je nová ústava za zavřenými dveřmi připravována, v nás budí obavy, že tento předpis nejvyšší právní síly, který má platit dlouhou řadu let, bude ve skutečnosti jen pokusem o udržení stávajícího monopolu moci. Opět nemá být dosaženo toho, co má ústava zaručovat, totiž vlády lidu, a to jednak prostřednictvím zástupců lidem zcela svobodně zvolených a jemu odpovědných, jednak přímou účastí lidí v právně zakotveném pluralitním politickém a společenském zřízení.

Má-li tedy nová ústava vskutku znamenat radikální pozitivní krok, je třeba, aby výslovně zaručovala výše zmíněné demokratické principy. Nesmí obsahovat nic, co by umožňovalo dosavadní systém pouze modifikovat a zachovat jej tak ve zdánlivě přijatelnější podobě.

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77

Na vědomí: ÚV KSČ – komise pro vypracování nové ústavy

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 14, s. 4–6.

Zkráceně

• In: Listy, roč. 19, č. 4 (srpen 1989), s. 93.

Komentáře

• Jičínský, Z.: Nová čs. ústava a vedoucí úloha KSČ. In: Lidové noviny, roč. 2 (léto 1989), s. 10
• Přetištěno in: Ze zásuvky i z bloku, 23/24 (říjen 1989).

Literatura

• Principy nové ústavy předložené Prozatímním koordinačním výborem Hnutí za občanskou svobodu. In: Hnutí za občanskou svobodu. Praha, ÚSD AV ČR 1994, s. 148–151.

E1.

O záměru připravit novou Ústavu ČSSR rozhodl 17. sjezd KSČ (1987). Na jejím návrhu pak pracovala komise KSČ a Národní fronty v čele s Mariánem Čalfou, ustavená v listopadu 1988. Předsednictvo ÚV KSČ počítalo s veřejnou diskusí o návrhu ústavy v druhé polovině roku 1989. V lednu 1989 vyšel v Rudém právu projev generálního tajemníka ÚV KSČ M. Jakeše na prvním zasedání komise, v němž byly uvedeny zásadní politické záměry nové ústavy, mj. ústavní zakotvení vedoucí úlohy KSČ (RP, 11. 1. 1989, s. 3). Na přípravu nové ústavy nemělo vedení strany a vlády vyhraněné stanovisko. V úvodníku Proč nová ústava (RP, 16. 12. 1988, s. 1) byly nadhozeny některé náměty v duchu nového reformního kurzu, např. zda do nové ústavy začlenit některé prvky přímé demokracie (referendum), závazky z mezinárodních smluv o lidských právech, jak řešit různé formy vlastnictví, jak zajistit větší vliv zastupitelských sborů atd.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	10
Měsíc	7
Rok	1989
Zpracovaný	true
OCR	false