D572
1989, 10. srpen, Praha. – Společné prohlášení Charty 77, Nezávislého mírového sdružení, Českých dětí, Mírového klubu J. Lennona, Společenství přátel USA a Polsko-čs. solidarity k výročí 21. srpna, varující před možným nebezpečím brutálních zásahů proti veřejným shromážděním. (Nečíslovaný dokument)
Slovo k srpnovému výročí
Blížíme se zase k výročí osudového dne 21. srpna 1968. Tehdy naši zem přepadla v noci vojska pěti zemí, jež měly být našimi spojenci, na prvním místě vojska Sovětského svazu. Přepadla nás proto, že jsme po velkých ztrátách morálních i hospodářských došli k názoru, že systém zvaný socialismus je třeba v mnohém změnit. Reakční část státního a stranického aparátu se však změn lekla, a proto se několik jejích představitelů dopustilo vlastizrady. Požádali tajně o zásah tehdejší stejně reakční vedení Sovětského svazu a otevřeli jeho vojskům cestu. Stalo se tak proti vůli většiny československého lidu a všech ústavních orgánů a v rozporu s mezinárodním právem. Tímto zásahem se reformní proces zastavil, postupně zrušil, a my jsme byli hospodářsky a kulturně násilím zatlačeni do stavu, který přetrvává dodnes. Jeho důsledky jsou pak nejen hluboké a neřešené problémy hospodářské, politické a sociální, ale i zkušenost československého občana, že o zásadních věcech, které se ho dotýkají, nemá možnost rozhodovat on sám, ale že vždy o nich rozhoduje někdo jiný za něj a často v rozporu s jeho zájmy.
K reformám, jež se tehdy u nás připravovaly, se mezitím dostaly i některé další země, na prvním místě Sovětský svaz. Jejich společným jmenovatelem jsou změny směřující k větší demokracii, pluralitě a otevřenosti. Demokracii potřebujeme jako čistý vzduch, zní ze všech stran. I v mezinárodních vztazích nastávají změny k lepšímu. Myšlenka evropského sjednocení dostává jasnější kontury. Sovětská vojska, rozmístěná ve střední Evropě, začínají postupně odcházet domů. Střední a východní Evropa tak stojí tváří v tvář nové situaci a Československo a události z roku 1968 v ní zaujímají klíčové postavení. Zdá se proto, že veřejné odsouzení vojenské intervence v Československu je otázkou blízké budoucnosti.
Reakční část našeho státního a stranického vedení ovšem jakékoli zásadní demokratické reformy stále tvrdošíjněji odmítá a drží se u moci jen násilím a zastrašováním. Svou legitimitu odvozuje právě z vojenské intervence před jednadvaceti lety, ačkoli síly, které ji přivedly k moci, už padly.
Náš postoj k 21. srpnu se nemění. Vojenskou intervenci je třeba odsoudit, což ale předpokládá zahájit otevřenou a svobodnou diskusi o událostech Pražského jara a následného období tzv. normalizace.
Blížící se 21. srpen ovšem dělá starosti mnoha odpovědným a uvážlivým lidem mezi námi. Uplynulý rok totiž jasně ukázal, že občané už nechtějí jen čekat, zvláště když se vedle nás dějí tak veliké změny k lepšímu. Musíme tedy očekávat, že i letos budou mnozí lidé hledat svůj výraz pro nesouhlas s poměry, které u nás panují. Totéž ovšem ví i mocenské vedení a chystá se zase – jak nasvědčuje vystupňovaná kampaň – proti takovým projevům zasáhnout a vyvolat otevřenou konfrontaci. Chartě 77 a dalším nezávislým iniciativám se podsouvá úmysl svolávat a organizovat občanský odpor v ulicích. Nechceme však a ani nemůžeme vybízet k takovým akcím, které by za dané situace ohrozily bezpečnost občanů. Pokud se však občané sami shromáždí a budou třeba i pokojně demonstrovat, zdůrazňujeme, že na to mají právo. Vládu vyzýváme, aby toto právo respektovala a aby si uvědomila, že nese veškerou odpovědnost za jakýkoli zásah.
Mnozí aktivisté nezávislých iniciativ se pak rozhodli, že svůj občanský postoj vyjádří tak, že se dne 21. srpna v odpoledních hodinách budou klidně procházet v centrech měst, nebudou tam používat hromadnou dopravu a v 17 hodin se každý z nich na svém místě zastaví v dvouminutovém tichém protestu, který bude současně přihlášením se ke svobodě, demokracii a lidským právům.
Za Chartu 77: mluvčí Tomáš Hradílek,
Dana
Němcová, Saša
Vondra,
za Nezávislé mírové sdružení: zástupci Hana
Holcnerová,
Jan Chudomel,
Jana Petrová,
Jan
Svoboda,
Ruth
Šormová,
za České děti: Petr
Placák,
za Mírový klub Johna Lennona: Heřman
Chromý, Stanislav
Penc ml.,
za Společenství přátel USA: ing. Petr Bartoš, ing. Bedřich Koutný,
za Polsko-čs. solidaritu: Petr
Pospíchal,
Anna Šabatová.
Zdroj
- Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 16, s. 3–4.
Plné znění
- RFE (12.–13. srpna 1989), AMV, RO 17/89-9
- Americké listy, roč. 8, č. 19–22, 8. září 1989.
Komentáře
- Guardien o přípravách nezávislých iniciativ na 21. srpen. ÚSD, FMV-Ch, RO 17/89-9, BBC (14. 8. 1989)
- Pondělní události v Praze. Tamtéž, RO 20/89-9, RFE 22. 8. 1989
- B. Grossmanová k srpnovému výročí. Tamtéž, RO 21/89-9, Deutschlandfunk 22. 8. 1989
- J. Naegele k demonstraci v Praze. Tamtéž, RO 22/89-9, Hlas Ameriky 22. 8. 1989
- K. Moudrý – G. Varga k demonstracím v Praze. Tamtéž, RO 25/89-9, RFE 23. 8. 1989
- Ohlasy v tisku MLR, PLR a SSSR na pražskou demonstraci. Tamtéž, RO 26/89-9, RFE 23. 8. 1989
- Pásmo k demonstracím na Václavském náměstí. Tamtéž, RO 27/89-9, BBC 23. 8. 1989
- Britský tisk o pondělní demonstraci v Praze. Tamtéž, RO 28/89-9, BBC 23. 8. 1989
- Torontské shromáždění k výročí srpna 1968. Tamtéž, RO 29/89-9, Kanada 23. 8. 1989
- Američtí kongresmani k pražské demonstraci. Tamtéž, Ro 30/89-9, Hlas Ameriky 23. 8. 1989
- Protest italské vlády proti policejnímu zákroku na pondělní demonstraci. Tamtéž, RO 31/89-9, BBC 23. 8. 1989
- Čech, L.: Prohraná bitva. Tamtéž, RO 32/89-9, Deutschlandfunk 25. 8. 1989.
Literatura
- Tůma, O.: Zítra zase tady. 1994.
| E1. | Dokument nepodepsali představitelé Hnutí za
občanskou svobodu a Demokratické iniciativy. Příčinou byla neshoda v názoru na účel a smysl
demonstrace. Diskusi o tom otevřely samizdatové Lidové noviny (roč. 2,
č. 5, květen 1989, s. 24) článkem Z. Urbánka O demonstracích a záhy se začalo kriticky diskutovat o této otázce
i v širší veřejnosti. Hnutí za občanskou svobodu, Demokratická iniciativa a Sdružení T. G. Masaryka vydaly 9. 8. samostatné prohlášení, jehož text se sice nelišil zásadně od dokumentu šesti iniciativ, ale ve skutečnosti se stanoviskem šesti nezávislých iniciativ polemizoval: „Nadchází 21. výročí srpnových událostí. Členové a stoupenci nezávislých iniciativ vyjádří svůj postoj způsobem, který je v souladu s Ústavou ČSSR i s dalšími zákony a předpisy: budou se v pondělí 21. srpna procházet v centru Prahy na pěší zóně a také v ostatních městech tak, aby nebyla narušena doprava a veřejný pořádek. Náš hodinový občanský projev zahájíme v 17.00 hod. dvěma minutami ticha. Stoupenci a příslušníci nezávislých iniciativ již mnohokrát vyjádřili své postoje klidným nekonfrontačním způsobem a nepochybně to učiní i tentokrát. Je třeba, aby si státní orgány uvědomily svou odpovědnost a tento důstojný občanský projev nenarušovaly.“ Srv. Hnutí za občanskou svobodu. Praha 1994, s. 164–5. HOS a DI pak 17. 8. dalším prohlášením reagovaly již přímo na dokument šesti nezávislých iniciativ a zejména na vystoupení Václava Havla v rozhlasovém vysílání Svobodné Evropy 15. 8., v němž se vyjádřil k dvěma rozdílným stanoviskům: „Dostávám velké množství dopisů od občanů z celé republiky, kteří mě žádají, abych se vyjádřil k blížícímu se výročí srpnové okupace a k tomu, co je nejvhodnější ten den dělat… Stále zřetelněji v nich převládá starost o lidské životy a obava, že to je sama státní moc, kdo se chystá vyprovokovat na Václavském náměstí konfrontaci proto, aby zastrašila… a proto, aby se pak pokusila využít této konfrontace k jakémusi definitivnímu zúčtování s nezávislými iniciativami… Nezávislé iniciativy vydaly dvě stanoviska, mezi nimiž jsou drobné diference. To považuji za zcela logické a přirozené… I já cítím potřebu veřejně vyjádřit svou starost o lidské životy a lidské zdraví a svou obavu z pogromistických důsledků, které by mohla moc z inscenované konfrontace vyvodit. Jsou-li některé složky státní moci rozhodnuty ke střetnutí za každou cenu, uskuteční je… Slyšel jsem dokonce děsivou fámu – a pevně věřím, že je to jen fáma –, že jsou připraveny postřelit i vlastního člověka jen proto, aby z toho mohly obvinit chartisty, které se pokoušejí – nikoli náhodou – už delší dobu spojovat s terorismem…“ ÚSD, sb. RFE, politický blok, 15. 8. 1989, s. 5–7. Ve zmíněném prohlášení HOS a DI se mj. uvádí: „Současná zvýšená aktivita policie včetně systematické kampaně ve sdělovacích prostředcích svědčí skutečně o tom, že československé správní a mocenské orgány se chystají občanskému protestu zabránit… Nepovažujeme však za moudré brát pověsti a fámy stejně vážně jaké fakta… Vždyť možná vznikly právě proto, aby vyvolaly strach a hysterii; podlehnout jim by bylo stejně pochybené jako naopak vyzývat k neuváženému a přímo konfrontačnímu chování… Bylo by v rozporu se současným pohybem společnosti k vytváření demokratického, sociálně spravedlivého a hospodářsky prosperujícího státu pouze zdůrazňovat nebezpečí možných střetů, k nimž jsme nikdy nevyzývali a nevyzýváme ani dnes, a nepostavit se za právo občanů veřejným, důstojným a nekonfrontačním způsobem vyjádřit své smýšlení.“ (ÚSD, sb. HOS, RB, strojopisná kopie. Hnutí za občanskou svobodu. Praha 1994, s. 165–166.) K názorovým neshodám se později vyjádřil V. Havel v samizdatovém časopisu Sport v článku Terén, na který nevstoupím (Sport, roč. 1, č. 3, září 1989, s. 6–11), v němž v podstatě vyjádřil pochyby o účelu demonstrací a za důležitější označil koncepční práci. Demonstrace 21. srpna se navzdory všem výstrahám o nebezpečí konala a proběhla dramaticky. Přijeli i mladí demokraté z Maďarska, Polska, Itálie a Holandska. Na Václavském náměstí přednesl projev György Kerényi, zástupce Svazu mladých demokratů (FIDESZ). Spolu se studentem práv Tamásem Deutschem rozvinuli transparent a G. Kerényi se v nedokončeném projevu omluvil za zbabělost otců a dodal, že místo tanků přivezli květiny. Na místě byli policií zadrženi a 29. srpna je Obvodní soud v Praze 1 odsoudil pro přečin proti veřejnému pořádku k pokutě 5000 Kčs a vyhostil je ze země. Celkem bylo při manifestaci zadrženo 320 čs. občanů a 51 cizinců. Demonstrovalo se také v Brně, v Bratislavě, v Karlových Varech, v Ostravě, v Plzni a v Olomouci. V Brně kolovaly letáky, které vyzývaly k účasti na pietním aktu za zastřelené občany při prvním výročí srpna (21. 8. 1969). Na Slovensku byli obžalováni J. Čarnogurský, H. Ponická, M. Kusý, A. Selecký a V. Maňák, protože vyzývali občany ke kladení květin na místo, kde byly zabity oběti v roce 1968. J. Čarnogurský a M. Kusý byli vzati do vazby. |
Pole
| Název | Hodnota |
|---|---|
| Řada | Dokumenty Charty 77 |
| Den | 10 |
| Měsíc | 8 |
| Rok | 1989 |
| Zpracovaný | true |
| OCR | false |
