D578

1989, 14. září, Praha. – Dopis Charty 77 Federálnímu shromáždění, Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČSR a Učitelským novinám k diskusi o zásadních změnách školského a vzdělávacího systému. (Dokument č. 57/89)

Ke školské a vzdělávací problematice

Charta 77 jako společenství občanské iniciativy se prakticky již od doby svého vzniku zabývala závažnou problematikou školství, výchovy a vzdělávání.^{E1Viz D5 (konec ledna 1977), D31 (9. 12. 1977), D146 (9. 6. 1980), D205 (1. 6. 1982), D239 (16. 5. 1983), D265 (27. 12. 1983), D276 (2. 4. 1984), D327 (6. 3. 1986), D353 (17. 11. 1986), D538 (28. 3. 1989).} V současných dnech je problematice přestavby školského a vzdělávacího systému u nás věnován velký prostor v denním tisku. V mnohém se naše podněty s připravovanými záměry kryjí, což vítáme, v podstatném se však nadále rozcházejí. Ten podstatný rozdíl v přístupu ke vzdělání a výchově spatřujeme nadále především v ideologickém a omezeně funkčním pojetí hodnot utvářejících osobnost. Ze zásadních, ale i praktických hledisek je zapotřebí trvat na co nejotevřenějším, nemanipulovaném prostoru pro tuto sféru tvorby naší budoucnosti, která bude o to účinnější, čím bude svobodnější. Svobodný, tvořivý a iniciativní duch nemůže být vyprodukován, ale utváří se opět jen v podmínkách svobodného hledání, tázání a nalézání. Je pravda, že pouze občan, který nalézá svou vlastní cestu, může plně projevit svou vlastní odpovědnost a tvořivost, ať už na poli práce rukou nebo mysli.

Utvářející se osobnosti, má-li být prospěšná lidskému a občanskému společenství, nemůže být od prvních roků jejího života vše plně naplánováno a předepsáno. Takovýto přístup vede mládež buď k pasivitě a podřízenosti, rezignaci a oportunismu, anebo ke vzpouře. Žádný z těchto postojů nevytváří dobrý předpoklad osobně uspokojivého, plného a iniciativního občanství, na kterém spočívá všeobecný a skutečný rozkvět společnosti a její vzdělanosti a kultury. Svazující, nařizující a zakazující systém vzdělávání a výchovy, vystupňovaný v současné době v demonstrativní represi vůči mladým lidem projevujícím kritické postoje, je tím nejhorším přístupem k dané problematice a špatným vkladem pro budoucnost.

Ke klidné úvaze předkládáme text z prostředí Charty 77, který mezi dalšími obdržela jako odpověď na výzvu k otevřené diskusi na dané téma.^{E2Srv. D538 (28. 3. 1989).}

Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
mluvčí Charty 77

Příloha: Školský a vzdělávací systém

Československý školský a vzdělávací systém je výsledkem minulého i současného kulturního klimatu naší země. Obsahuje v sobě také ambice našich obou národních kultur na roli ve srovnatelném mezinárodním prostředí.

Školský a vzdělávací systém zděděný 1. republikou po rozpadu Rakouska-Uherska a modifikovaný v prvních letech naší samostatné republiky vykázal – přes mnohá omezení – pozoruhodnou vyváženost svých dvou neoddělitelných stránek, humanitní zodpovědnosti a profesionální úrovně.

Prvý z obou atributů sahá až ke Komenského světové zakladatelské činnosti a vrcholí Masarykovou filozofií humanismu. Druhý navazoval na obrozenecký emancipační proud a výrazně se podílel na rozvoji technického umu hlavně v českém národě. Vyvrcholil naším přiblížením se k světově nejvyspělejším zemím ve třicátých letech.

Současný školský a vzdělávací systém dovedl do krajnosti dvě vůdčí teze, vnucené mu po roce 1948. Systém jednotné školy, který byl ve svých počátcích a záměrech mj. motivován jednotnými možnostmi přístupu ke vzdělání pro všechny, ale stal se základnou uniformity s těžkými následky pro všechny zúčastněné. Podřízení dočasným účelům, z nichž je nejvíce zdůrazňována příprava na povolání a oddanost ideologiím.

Současný školský a vzdělávací systém tak, jak v současnosti funguje vcelku,

– zahrnul přes 90 % předškolních dětí do výchovného a vzdělávacího mechanismu,

– ponechal povinnou školní docházku ve věku od 6 do 16 let pro veškerou mládež,

– učební obory, střední odborné školy a gymnázia poskytují další vzdělávání prakticky veškeré mládeži,

– rozšířil absolutní i relativní počet absolventů univerzit a vysokých škol a různost jejich zaměření,

– zavedl a rozšířil postgraduální formy vzdělávání,

– vyměnil vysoce humanitní cíle celistvosti individua za řadu praktických účelů,

– výlučným zavedením ateistické komunistické ideologie rozštěpil působení školy a rodiny a zasel pravé základy dvojí morálky,

– potlačil nezastupitelnou osobitost učitele a nahradil ji vykonavatelstvím osnov,

– velmi talentovaným žákům a studentům ztížil nebo znemožnil potřebný rozvoj jejich talentu, stejně jako předběžně nebo skutečně vyloučil špičkové učitele ve všech stupních škol,

– zaostal v materiálně-technickém vybavení za vyspělými zeměmi.

Paradoxně ke svým záměrům se jednotný systém školské a vzdělávací soustavy po celých 40 let více a více vymykal zjednodušeným ideologickým představám. Pedagogická a životní praxe si vynutily výjimky od 1. stupně základní školy až po vzdělání nejvyšší. Existence zvláštních škol, vyrovnávacích tříd na základních školách, vybrané střední školy se sportovním, matematickým, jazykovým nebo přírodovědným zaměřením, zvláštní statut hudebních konzervatoří, Vysoká škola politická ÚV KSČ, mezinárodní Vysoká škola politická v Moskvě, nejvyšší vojenské studium v SSSR atd. dokládají, že likvidace různých vzdělávacích modelů (např. církevních škol), nebyla záležitostí metodologickou, ale mocenskou.

Paradoxně ke zdůrazňování kvality přípravy na povolání se účinnost současného vzdělávacího systému průkazně snížila. Československý podíl na světově významných vynálezech a objevech poklesl. Technické zaostávání za světovými špičkami se dynamicky zrychluje. Frekvence školských reforem působí dojmem bezradnosti. Jistou nedůvěru ve schopnosti školského systému vyvolává fakt, že již třetí generace nejvyšších představitelů našeho státu a komunistické strany nezvládá plynulý a spisovný projev v mateřském jazyce.

Logickými důsledky názorově autoritativní monopolizace v místě, které je svou podstatou a posláním místem dialogu, je také výrazné snížení výchovného vlivu. Růst kriminality mládeže na straně jedné a hledání pravdy příklonem k náboženstvím na straně druhé spoluusvědčují výchovný systém z těžkých omylů. Jedním z významných důvodů feminizace školství je menší ochota mužů ustoupit od osobnostního pojetí výchovy.

Model jednotného, profesně vyspělého a výchovně účinného školského a vzdělávacího systému neexistuje. Existují však cesty k významnému zlepšování decentralizovanou různorodostí forem. V základním školství např. možností rychlejšího postupu pro velmi schopné žáky, svobodnou volbou druhého jazyka místo povinné ruštiny, větším vlivem rodičů na charakter a profil té které základní školy. Volnější prostupnost vysokých škol tak, aby vědecká rada skutečně rozhodovala o zásadních otázkách školy a svobodně volila akademické funkcionáře. Je životně nezbytná ničím neomezená mezinárodní spolupráce škol i jednotlivých osobností stejně jako rozsáhlejší možnosti zahraničního studia na základě konkurzu přijímací univerzity. Přijímání na vysoké školy pouze podle prokázaných schopností. Budování přirozených návazností na postgraduální formy studia prakticky u všech oborů alespoň tak, jak je tomu již v současnosti u medicíny.

K celistvosti a štěstí individua patří rozvoj náboženských, uměleckých, filozofických a vědeckých forem poznávání celého světa. Vzdělávací a výchovný systém má hledat nejlepší cesty k jejich zprostředkování.

Zdroj

• Informace o Chartě 77, roč. 12 (1989), č. 17, s. 2–4.

E1.	Viz D5 (konec ledna 1977), D31 (9. 12. 1977), D146 (9. 6. 1980), D205 (1. 6. 1982), D239 (16. 5. 1983), D265 (27. 12. 1983), D276 (2. 4. 1984), D327 (6. 3. 1986), D353 (17. 11. 1986), D538 (28. 3. 1989).
E2.	Srv. D538 (28. 3. 1989).

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	14
Měsíc	9
Rok	1989
Zpracovaný	true
OCR	false