P1/6

[1977, 3. leden, Praha.] – Náměty pro budoucí práci Charty 77 připravené Václavem Havlem k poradě mluvčích, iniciátorů a organizátorů Charty 77 a dalších signatářů jejího prohlášení.

Náměty pro poradu

A Různé

1. Průběh podpisové akce – přehled různých názorů, s nimiž se sběrači setkali.

2. Informace o zajištění publikace, odeslání úřadům atd.

3. Dohoda, jak mluvit při event. výsleších a jak reagovat na případný protiútok. Navrhuji na žurnalistické útoky nereagovat, leda vyvrátit nějaké faktografické lži; začnou-li vyhazovat z míst, pak ovšem bude třeba reagovat. (Tisková konference)

4. Dohoda, jak mluvit, když někdo bude požádán o intervjů a padne dotaz na Ch. Navrhuji o ní mluvit, ale jen obecně, v duchu prohlášení, nepřekračovat dál, aby se nedala příležitost nějakému signatáři k tomu, aby se distancoval a říkal, že byl podveden.

5. Určit náhradní sestavu mluvčích (Černý – Vaculík – Kadlec?).

6. Jak nakládat s dalšími podpisy.

7. Udržování styku se signatáři, jednak z principu, jednak v zájmu věci, jednak i proto, aby nemohl vzniknout dojem, že se jejich jmény zaštiťuje úzká samozvaná skupina – koncepční porady (jednou měsíčně) – a na ně zvát vždy nějaké signatáře (vždy jiné) – jinak udržování kontaktů prostřednictvím původních sběračů.

8. Korespondence – poštovní schránka?

B Budoucí práce

V centru práce (i když ne jediným úkolem) by mělo být vypracování dokumentů, s nimiž by pak bylo nakládáno dle okolností. Dokumenty číslovat, mluvčí podpisovat. Navrhuji čtyři^{E1Slovo „čtyři“ vepsáno rukopisem Václava Havla místo původního slova „tři“.} linie:

1. Obecnější analýzy poměrů v určitých oblastech, zpracování určitých obecnějších témat, příprava návrhů jejich řešení. Například: přijímání na vysoké školy, poměry v Akademii věd, poměry ve věznicích, problém odpíračů (Karásek připraven na tom pracovat), trest smrti atd.

2. Zpracování dokumentace konkrétních rozmanitých případů. Zatím se rýsuje mimo jiné: a) zlínský případ (Hanzelka); případ Umprum (Machonin, Rychetský, Büchner); chystaná kniha o undergroundu; Kubišová (Pithart?) atd. Lze zpracovávat mnoho případů, aby byly v zásobě podklady; zda, kdy a jak se ten který dokument publikuje, je už jiná otázka. Tříčlenné týmy – postižený, právník a novinář – by takové dokumenty připravovaly; Ch by je vzala za své schválením na koncepční poradě. (V konkrétních případech nebude ovšem pomoc spočívat jistě jen v jejich dokumentaci – právní pomoc, jednání s úřady apod.)

3. Popularizace různých zákonů a předpisů, které občané neznají, z čehož úřady, policie a justice těží, tedy především to, co se týká práv lidí.

4. Banka informací: stručně evidovat nejrozmanitější případy mimosoudního postihu, porušování paktů atd. To nezveřejňovat, ale jen střádat k užití v pravou chvíli (Bělehrad?).“

Zdroj

• AMV, V-33766 MV, ČVS 3/120-77, svazek č. 11, l. 188. – Strojopis.

K prvnímu zveřejněnému seznamu signatářů Prohlášení Charty 77

Ze srovnání dochovaného souboru opisů Prohlášení Charty 77 vyplývá řada různočtení, tu a tam některá jména chybějí nebo jsou nepřesně transkribována. Například ve znění dokumentu připraveném k odevzdání Federálnímu shromáždění, vládě a ČTK dne 6. ledna 1977 je pouze 236 jmen: chybějí Erika Kadlecová, Svatopluk Karásek, Zuzana Richterová, Jiří Ruml, Pavel Rychetský. Celkový, nepochybně úplný soupis signatářů pod textem prohlášení činí 241 (nikoli 242, jak se uvádělo v některých dobových dokumentech nebo jak se traduje v literatuře či svědectvích současníků). Tento počet jmen – 241 – vykazuje také číslovaný seznam uložený původně spolu s textem prohlášení v zapečetěné obálce, přiložené k zápisu o zasedání předsednictva ÚV KSČ 7. ledna 1977. (NA, f. ÚV KSČ, 02/1, sv. 27, aj. 29) Také seznamy signatářů, které byly součástí Prohlášení Charty 77 z 1. 1. 1977 uveřejněného v samizdatových sbornících dokumentů Charty 77 v roce 1977, obsahují jména a další údaje 241 signatářů.

Pomůckou k upřesnění počtu signatářů, kteří mezi 20. a 29. prosincem 1976 vyjádřili souhlas s Prohlášením Charty 77 datovaným 1. ledna 1977, a údajů o nich, je soubor podpisových prohlášení o souhlasu s prohlášením, který zabavila StB Václavu Havlovi 6. ledna 1977; několik málo dalších se jí dostalo do rukou později. Všechny jsou uloženy ve svazku číslo 9 vyšetřovacího spisu ČVS 3/120-77 (AMV, V-33766 MV), a to v originále i v kopii pořízené orgány StB. Chybějící datum lze většinou upřesnit z protokolů o výsleších, k nimž byli v lednu a únoru 1977 obesláni všichni signatáři, jejichž podpisové lístky StB zabavila. (Obesláni nebyli pouze signatáři ze zvláštního seznamu osob, kde byl výslech výslovně zakázán; viz níže.)

Na základě těchto pramenů lze zařadit mezi signatáře z prosince 1976 také Zdeňka Bonaventuru Bouše, jehož jméno se objevilo až v seznamu signatářů zveřejněném 1. února 1977 (viz D6), dále Drahomíru Janderovou (manželku spisovatele Sergeje Machonina; její souhlas s prohlášením je datován 27. 12. 1977, jako svědek byla StB vyslechnuta 15. 2. 1977), jejíž jméno nebylo zveřejněno v žádném seznamu, novináře Aloise Svobodu, tehdy montážního dělníka (vyslechnut jako svědek 14. 2. 1977), a novinářku Annu Tučkovou (vyslechnuta 15. 2. 1977), která byla za podpis Prohlášení Charty 77 propuštěna z Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, kde tehdy pracovala, a vyloučena z ROH. Podpisový lístek je v obou případech datován 23. 12. 1976; oba složili svůj souhlas s prohlášením do rukou Jiřího Dienstbiera; Alois Svoboda tehdy požádal, aby jeho jméno zatím nebylo z vážných rodinných důvodů zveřejňováno. (Údaje byly ověřeny také rozhovorem s Aloisem Svobodu a Annou Tučkovou v říjnu 2006.)

V uvedeném svazku čís. 9 citovaného spisu je také obálka nadepsaná rukopisem Václava Havla „Deponované podpisy“, k níž jsou přiloženy podpisové lístky signatářů, jejichž jména neměla být zveřejněna bez konzultace s nimi. Byli to Jan Bednář, Prokop Drtina, Václav Doležal, Zbyněk Fišer (Egon Bondy), Helena Němcová, Josef Malický, František Povolný, Slávka Povolná, Katrina Smrkovská, Václav Straka, Bohumil Strnad a Antonín Šach. Jména některých z nich byla zveřejněna v následných seznamech signatářů. Všichni byl StB vyslechnuti jako svědci; Šach a Strnad se ještě v lednu od svého souhlasu s prohlášením distancovali. (K okolnostem podpisu prohlášení Zbyňkem Fišerem a zničení původního podpisového lístku podal svědectví Petr Uhl v týdeníku A2 z 3. ledna 2007.)

Většina datovaných podpisových lístků vykazuje datum mezi 21. a 27. prosincem, jeden je datován 20. prosince, deset z nich 28. 12. 1976 a čtyři 29. 12. 1976. Na řadě podpisových lístků však datum chybí, zejména na těch, které podepsali mluvčí a užší okruh organizátorů Charty 77 bezpochyby před zahájením sbírání podpisů.

Souhlas se vyskytuje v trojí verzi: Nejčastější je „Souhlasím s Prohlášením Charty 77“ s eventuálním údajem „z 1. 1. 1977“‘, „z 1. ledna 1977“ nebo „ze dne 1. 1. 1977“ (Dominik Tatarka napsal „Súhlasím s prehlásením Charty 77 z 1. januára 1977“, Pavel Landovský rozšířil formulku svého souhlasu o slova „ve všech ohledech“); na části podpisových lístků je souhlas vyjádřen slovy „Souhlasím s Chartou 77“, což je třetí verze. Až na výjimky (například Jaroslav Seifert, viz soubor ilustrací a faksimilií) jsou všechny údaje na podpisových lístcích psány vlastnoručně, vlastní rukou jsou podepsány všechny.

V seznamu písemností zabavených bezpečností při předvedení Václava Havla 6. ledna 1977 se uvádí v bodě 6 položka „Souhlas s Prohlášením Charty 77 s vlastnoručními podpisy signatářů v počtu 259 ks“. (AMV, V-33766 MV, ČVS 3/120-77, svazek č. 3, l. 183.) Protože byly při další úřední manipulaci přidány k původním podpisovým lístkům zabaveným u Václava Havla některé další s pozdějším datem, je obtížné dopočítat se uvedeného čísla 259 podpisů ke dni 6. 1. 1977. Jestliže k 241 signatářům, jejichž jména byla připojena k Prohlášení Charty 77 z 1. ledna 1977, připočítáme 12 podpisových lístků tzv. deponovaných, neurčených k okamžitému zveřejnění, a lístky Drahomíry Janderové, Aloise Svobody, Anny Tučkové a Zdeňka Bonaventury Bouše, dojdeme pouze k číslu 257.

Ve svazku číslo 10 citovaného vyšetřovacího spisu je záznam nadepsaný Zákaz výslechu signatářů (bez udání důvodů či původce zákazu), v němž jsou uvedena v abecedním pořadí jména: „1. Hübl Milan, 2. Šabata st. [Jaroslav], 3. Müller Jiří, 4. Rusek [Antonín], 5. Švermová Marie, 6. Slánský Rudolf, 7. Slánská Josefa, 8. Seifert Jaroslav, 9. Tatarka Dominik.“ U prvních čtyř osob šlo o nedávno propuštěné politické vězně; u dalších jsou důvody evidentní, i když jistě jiné u Jaroslava Seiferta a Dominika Tatarky než u obětí perzekuce padesátých let, Marie Švermové, Josefy Slánské a syna popraveného Rudolfa Slánského. Jakási tabu či ohledy na veřejné mínění platila i na straně režimu, i když třeba jen dočasně.

Orgány StB věnovaly věcné, politické, sociologické a profesní analýze první skupiny signatářů prohlášení všestrannou pozornost, o čemž svědčí velké množství detailních údajů uložených v uvedeném vyšetřovacím spise. Také si zhotovily dílčí seznamy podle následujících kategorií: „Seznam signatářů vyloučených z KSČ“ (s počtem 117), „Signatáři prosionistického zaměření“ (35), „Seznam signatářů trestaných po roce 1968“ (35), „Seznam signatářů ‚CHARTY 77‘ trockistického zaměření“ (12), „Seznam signatářů ‚CHARTY 77‘ – představitelů církví“ (15), „Seznam signatářů ‚CHARTY 77‘ činných v SLP“ (tj. Společnosti pro lidská práva) (10), „Seznam signatářů ‚CHARTY 77‘ – činných v K-231“ (3), „Seznam signatářů z řad bývalých příslušníků MV a ČSLA“ (15), „Seznam signatářů ‚CHARTY 77‘ – bývalých vědeckých pracovníků a pracovníků kultury“ (81). (AMV, V- 33766 MV, ČVS 3/120-77, sv. 10, l. 121–137.) Mnohá jména se ocitla v několika z uvedených seznamů, jiní nebyli zařazeni do žádného z nich.

Podle zjištění Radka Schovánka bylo v prvním zveřejněném seznamu 241 signatářů pět tajných spolupracovníků Bezpečnosti: Egon Čierny, registrován pod číslem 18277, spolupracoval od 29. 6. 1972 (do prosince 1989), Josef Hodic, registrován pod číslem 2710, spolupracoval od 5. 12. 1975 (1. 2. 1978 předán rozvědce, kde pod číslem 46930 spolupracoval až do roku 1989), Václav Hyndrák, registrován pod číslem 66475, spolupracoval od 8. 6. 1972 (do prosince 1989), Jiří Kořínek, registrován pod číslem 24141, spolupracoval od 25. 4. 1975 (do 22. 11. 1989), Vladimír Škutina, registrován pod číslem 19424, spolupracoval od 11. 7. 1974 (do 26. 2. 1982). Čtyři další byli získáni ke spolupráci později: Pavel Muraško, registrován pod číslem 20687, spolupracoval od 16. 12. 1980 (do 15. 5. 1986), Milan Hübl, registrován pod číslem 33870, spolupracoval od 23. 6. 1987 (zemřel 28. 10. 1989), Vladimír Príkazský, registrován pod číslem 17653, spolupracoval od 28. 4. 1979 (do 28. 12. 1984), Bohumil Šimon, registrován pod číslem 29931, spolupracoval od 12. 7. 1978 (do konce roku 1989).

Radek Schovánek také zjistil, že se Jiří Kořínek, propuštěný v roce 1969 z aparátu Ústředního výboru KSČ (do roku 1967 byl zaměstnancem StB), poté co byl osloven jako potenciální signatář prohlášení, spojil se svým „řídícím orgánem“ a dostal pokyn prohlášení podepsat; učinil tak 28. 12. 1977. Jako svědek byl ve věci Charty 77 vyslechnut už 13. ledna 1977. Za podpis prohlášení byl propuštěn ze zaměstnání (byl v té době ekonomem v národním podniku Geoindustria v Praze), a StB mu až do roku 1983 doplácela rozdíl platů v novém náhradním zaměstnání oproti původnímu, celkem přes 20 tisíc Kčs.

Z prvních 241 signatářů odvolal svůj souhlas s Prohlášením Charty 77 Jiří Záruba dopisem zaslaným ÚV KSČ, rektorátu UK a děkanátu FF UK; 25. 1. 1977, který byl zveřejněn v Rudém právu. „Text charty 77 mně byl předložen k podpisu ne zcela úplný, nebyl jsem informován o jednotlivých signatářích a nebylo mně sděleno, že tento text bude zneužit a použit antisocialistickými silami v ČSSR a nepřáteli v zahraničí. Po seznámení se s chartou 77 si plně uvědomuji, že její myšlenky se ubírají naprosto jiným směrem, jsou používány proti socialismu a v mezinárodním měřítku slouží našim nepřátelům. Tím jsem byl podveden a oklamán. Protože jsem vždy setrvával a chci nadále setrvávat na myšlenkách socialismu, a z toho důvodu, že moje politické přesvědčení se rozchází s autory a signatáři charty 77, odvolávám veřejně svůj podpis pod chartou 77. Jiří Záruba, akademický architekt a odborný pracovník FF UK v Praze“ (Rudé právo, č. 21, 26. 1. 1977, s. 2.).

Údaje v následujícím seznamu byly ověřeny podle dochovaných podpisových lístků. Číslování 1–241 je dílem editora. Za jménem a povoláním či zaměstnáním (podle seznamu zveřejněného mluvčími) se uvádí datum podpisu a v závorce místo bydliště u mimopražských signatářů (obojí podle podpisového lístku). V řadě případů jsou údaje o povolání a zaměstnání signatářů podrobnější, než kolik z nich bylo převzato do seznamu.

E1.	Slovo „čtyři“ vepsáno rukopisem Václava Havla místo původního slova „tři“.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	3
Měsíc	1
Rok	1977
Zpracovaný	true
OCR	false