P2

Prohlášení Charty 77 v zahraničí

Úkol postarat se o publikaci Prohlášení Charty 77 v zahraničí – simultánně v jednom dni v co největším počtu západních deníků – si vzal na starost Pavel Kohout. Na základě studia záznamů svých telefonátů a korespondence z ledna 1977 mohu s jistotou prohlásit, že žádný z ostatních zprostředkovatelů zpráv do zahraničí nebyl informován. V nevědomosti o tom, co se chystá, byli ponecháni i Jiří Pelikán, Pavel Tigrid, Jan Kavan a s ním spojená agentura Palach Press v Londýně. Na začátku řetězu byl Pavel Kohout, na konci jako příjemce a organizátor zveřejnění redaktor rádia Deutschlandfunk Hans-Peter Riese. První informaci o textu dostal Riese od Ilony Drummové, jak uvádí Pavel Kohout v knize z roku 2005 (viz níže) a upřesňuje v dopise z 22. ledna 2006. Definitivní psaný text Prohlášení Charty 77 i se seznamem signatářů byl Riesemu doručen kurýrní poštou západoněmeckého velvyslanectví v Praze od dr. Wolfganga Rungeho, tiskového referenta velvyslanectví.

Wolfgang Runge v písemném sdělení ze 7. února 2007 potvrdil, že si text prohlášení i seznam signatářů vyzvedl večer 29. prosince 1977 v bytě u Pavla Kohouta, který pak Rungemu doručil ještě nadvakrát opravy a doplňky k seznamu: první v noci z 29. na 30. prosinec, druhý 30. prosince ráno. Díky přátelským vztahům mezi Kohoutem a Rungem bylo velvyslanectví Spolkové republiky nejlépe informovaným západním zastupitelským úřadem v Praze o přípravách k vystoupení Charty 77. Runge koncipoval ještě 30. prosince 1976 obsáhlou zprávu o Chartě 77 a jejím prohlášení, která byla téhož dne odeslána jako šifrovaný dálnopis do Bonnu. (Viz níže P2/3, český překlad zprávy) Rungeho autorství zprávy potvrzují také jeho rukopisné vpisky v originálu předlohy. Ranní porady na velvyslanectví 30. prosince, kde Runge referoval o Chartě na základě textu prohlášení a seznamu signatářů, se zúčastnil neočekávaně také velvyslanec Jürgen Ritzel, třebaže měl v té době dovolenou.

Wolfgang Runge ve sdělení ze 7. února 2007 upozornil rovněž na pasáž v memoárech Jürgena Ritzela, kde autor uvedl, že text (prohlášení) Charty 77 převzal v prosinci od švýcarského velvyslance Waltera Jäggiho, s nímž byl spřátelen, a to už v obálkách s adresami vedoucích západních deníků, které podal na poště v hornofalckém Weidenu 18. prosince 1976, na jedné ze svých cest autem do německého příhraničí. (Soweit ich mich erinnere… Aufzeichnungen eines Dieners der Diplomatie über Länder, Erlebtes, Gehörtes, Empfundenes und Gedachtes. Michelstadt, 1998, s. 162. Rathaus- und Museumsreihe, sv. 18. ISBN 3–924583–29–3.) Ritzelův údaj, který nelze ověřit (zemřel v roce 1999), ovšem časově nekoresponduje s tím, co je známé o přípravě definitivního textu prohlášení. Ani Pavel Kohout, který tehdy bydlel v domě, kde bylo švýcarské velvyslanectví a s Jäggim byl v přátelském styku, nemohl přispět k objasnění Ritzelova memoárového tvrzení.

Text Prohlášení Charty 77 byl zveřejněn německy v plném znění 7. ledna 1977 v deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (Auch Bürger in der Tschechoslowakei wollen ihre Rechte verteidigen) s krátkým informativním úvodem, v němž se kromě celkového počtu 257 signatářů uváděla některá v západním Německu známější jména (celkem 11 jmen). Milánský deník Corriere della Sera uveřejnil pod titulkem Praga: l’opposizione si organizza per combattere la repressione obsáhlý článek, v němž bonnský korespondent listu informoval o manifestu „tří set“, zreferoval obsah dokumentu, který „se dostal tajnou cestou do Bonnu“ a uvedl jména třinácti signatářů. Le Monde uveřejnil velmi solidní informaci s řadou doslovných citátů z prohlášení v článku nadepsaném Une centaine de personnalités réclament la garantie des exercices des droits fondamentaux; v závěrečném odstavci o signatářích jich bylo uvedeno jmenovitě šestnáct se stručnou charakteristikou.Pod článkem byla uveřejněna karikatura symbolizující helsinský proces zdola: Brežněv triumfálně třímající nad hlavou velký transparent s nápisem Helsinki, v němž se mezi písmeny L a S rýsovala silueta človíčka držícího nad hlavou svůj vlastní transparent Helsinki.

Londýnské The Times umístily první část zprávy o Chartě 77 na první stranu vydání ze 7. ledna (Manifesto challenge by Prague dissidents) jako zprávu svého bonnského korespondenta, datovanou 6. ledna. V úvodní informaci o „Chartě 77“, třech mluvčích a obsahu „manifestu“ se rovněž uvádělo, že dokument byl distribuován mezi představiteli předních západních novin v západním Německu. Pramen si však nepřál být jmenován, aby komunikační kanál nebyl vyzrazen, uváděl korespondent; zdůraznil však, že v případě, kdyby se nepotvrdila autenticita dokumentu, přišel by „pramen“ o reputaci. V Británii byl zřejmě ještě v čerstvé paměti debakl Sunday Times z roku 1967, které uveřejnily jako Manifest československých spisovatelů podvrh z pera Ivana Pfaffa. V druhé části článku umístěném uvnitř listu s titulkem Czech dissidents’ charter will face test today (charta českých disidentů bude dnes vystavena zkoušce) citoval autor obsáhlé pasáže z prohlášení a argumentoval: „Právě tyto výňatky, přeložené z němčiny, poskytují nejpřesvědčivější důkaz, že manifest není machiavellistickým dílem tajného policisty.“ A důraz, který prohlášení kladlo na to, že Charta 77 není politickou skupinou či ilegálním organizovaným hnutím, vedl autora článku k přesvědčení, že takto by nepsal agent provokatér. Článek končil slovy: „Podle pramene, který dal k dispozici tento dokument, jeho publikace v Praze je načasována tak, aby přesně odpovídala jeho zveřejnění na Západě, a tak se předem zabránilo jeho umlčení a dosáhlo se maximálního účinku v Československu. Musíme proto počkat, co bude dál. Avšak je-li všechno takové, jakým se zdá být, je manifest Charta 77 pozoruhodně odvážné gesto.“

Newyorské Times přinesly první zprávu o Chartě 77 ve svém vydání z 8. ledna na 7. straně pod titulkem Prague Detains Five Dissidents After Human Rights Manifesto; referuje se v ní především o prvních policejních akcích proti představitelům Charty a o článku Rudého práva (Čí je to zájem ze 7. 1. 1977), který se dával do přímé souvislosti s policejním zásahem ze 6. ledna. O příčinách zásahu se v článku pravilo: „Zadržení následovalo po včerejším zveřejnění v několika západoevropských denících nového manifestu na podporu lidských práv, který podepsalo 241 předních Čechoslováků.“ Další článek, z 11. ledna, začínal na první straně pod fotografií Pavla Kohouta, referoval o zatčení dramatika, jehož hra Ubohý vrah se krátce předtím, od 20. října do 2. ledna, hrála na Broadway, a o dalších perzekučních policejních akcích. Plné znění Prohlášení Charty 77 z 1. 1. 1977 uveřejnily The New York Times 27. ledna 1977, v zřejmé souvislosti s událostí, která byla toho dne zaznamenána na první stránce deníku. Bylo jí prohlášení Státního departmentu z 26. ledna, že Československo sérií zatčení a zastrašováním chartistů porušuje ustanovení helsinských dohod.

Plné znění Prohlášení Charty 77 lze nalézt také nejméně na třech místech těsnopisných záznamů jednání Kongresu USA v roce 1977. (United States of America Congressional Record, Proceedings and Debates of the 95th Congress, First Session, Vol. 123, Part 3, 26. 1. 1977, s. 2381 n.; 2. 2. 1977, s. 3464 n.; 3. 2. 1977 (Senate), s. 3555 n.)

Moskevské noviny se omezily na referáty v duchu pražského oficiálního tisku o „tzv. Chartě–77“. Pravda otiskla 13. ledna článek Rudé právo odhaluje provokatéry (Rude pravo rozoblačajet provokatorov) a víc se už k věci nevrátila. Izvestija uveřejnila 14. ledna článek Postavit se na odpor pomlouvačům (Otpor klevetnikam) od svého pražského dopisovatele a 25. ledna od téhož autora článek Krach provokace (Proval provokacii).

Obsah

• P2/1 2005, Praha. – Pavel Kohout o okolnostech zveřejnění Prohlášení Charty 77 v západních denících 7. ledna 1977.
• P2/2 2006, 10. únor, Köln. – Hans Peter Riese o okolnostech zveřejnění Prohlášení Charty 77 v západních denících 7. ledna 1977.
• P2/3 1976, 30. prosinec, Praha. – Dálnopis č. 868 velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze příslušnému odboru ministerstva zahraničních věcí v Bonnu o přípravách k vystoupení Charty 77.

Pole