P2/3

1976, 30. prosinec, Praha. – Dálnopis č. 868 velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze příslušnému odboru ministerstva zahraničních věcí v Bonnu o přípravách k vystoupení Charty 77.^{E1Zpráva byla určena k zaslání rovněž zastupitelským úřadům SRN v Moskvě, Varšavě a Stálému zastoupení Spolkové republiky v NDR.}

Věc: Příprava kritiků režimu k občanské iniciativě Charta 77
Reference: Písemná zpráva č. 1867 z 21. prosince 1976^{E2Spis, na který se odkazuje – Ber. Nr. 1867/76, 21. Dez. 1976 Gd/Ru/mü – se týkal podmínečného propuštění Milana Hübla a dalších politických vězňů 10. 12. 1976. Je uložen ve fasciklu 132783, PA AA (Zwischenarchiv).} – Pol 320

K informaci

1. Českoslovenští kritici režimu chtějí v prvních dnech nového roku (pravděpodobně 7. ledna) upozornit na porušování lidských a občanských práv novou spektakulární akcí. Poprvé od konce Dubčekovy éry se sjednotili reformní komunisté, bývalí členové v září 1968 rozpuštěného Klubu angažovaných nestraníků a intelektuálové dosud politicky nevymezení na společném programovém prohlášení, které má být zveřejněno pod titulem Charta 77 v předních západních komunistických tiskových orgánech a ve velkých západoevropských a amerických denících. Jak nám bylo sděleno, exempláře prohlášení se už dostaly do zahraničí. Před publikací na Západě má být text dán k dispozici také československým médiím.

2. Jako iniciátoři prohlášení se uvádějí bývalý ministr zahraničí Hájek (mluvčí reformních komunistů), dramatik Václav Havel (zástupce bývalého Klubu angažovaných nestraníků) a pražský filozof Jan Patočka (za dosud politicky nevymezené intelektuály). Patočkova účast je pozoruhodná tím, že dosud politicky nikdy nevystupoval.^{E3Po straně je rukopisná poznámka s šifrou Manfreda Giesdera a datem 3. 1.: „P. se veřejně angažoval už v záležitosti Plastic People.“}

3. Charta 77 koluje od Vánoc v Praze. Doposud se k ní přihlásilo svými podpisy 241 osob.^{E4Původní strojem psané číslo 240 rukopisně opraveno na 241.} Přitom jde nejen o bývalé politiky a funkcionáře, novináře, spisovatele, umělce, vědce, nýbrž poprvé také o dělníky, techniky a zaměstnance. Má se tak demonstrovat, že signatáři mají být považování nikoli za „disidenty“, ale za reprezentativní průměr veškerého obyvatelstva. Navzdory možným represím se k akci připojili také nedávno z vazby propuštění političtí vězni (viz referenční zpráva). Chybějí úřadující duchovní různých konfesí, prý však vyjádřili sympatie k prohlášení ústně. Podpisy mají být zveřejněny spolu s textem, jejich sbírání však není ještě uzavřeno. Orgány Státní bezpečnosti o věci ještě nevědí, přinejmenším akce zatím běží ještě bez překážek. Pochopitelně se iniciátoři obávají, že vzhledem k velkému počtu zasvěcených může být záležitost předčasně vyzrazena. V takovém případě chtějí dát ihned signál k uveřejnění.

4. Charta 77, jejíž plný text následuje nejbližší leteckou zásilkou, úvodem konstatuje, že konvence OSN o občanských a politických právech a o hospodářských, sociálních a kulturních právech byly v říjnu 1976 uveřejněny ve Sbírce zákonů a staly se tak závaznou součástí právního řádu země. To se výslovně vítá, současně se však v podrobném výčtu, který prozrazuje Hájkovo autorství jako znalce mezinárodního práva, poukazuje na to, že zejména konvencemi zaručená základní práva na svobodu projevu, právo na vzdělání, náboženská práva a práva na ochranu osobní cti v důsledku svévolné praxe státních a dalších mocenských orgánů „ platí v naší zemi zatím – bohužel – jen na papíře“. Dále se v prohlášení říká, že odpovědnost za dodržování základních práv má však nejen stát, ale také každý občan. K adekvátnímu vyjádření této odpovědnosti a jako nástroj k respektování těchto práv vešlo do života pod názvem Charta 77 „společenství lidí různých přesvědčení“.

Podle slov prohlášení nechce být Charta 77 formální organizací se stanovami, stálými orgány a pevným členstvím. Vidí svůj vzor v „občanských iniciativách na Západě i na Východě“, orientuje se tedy pravděpodobně na Výbor na obranu dělníků v Polsku, jehož činnost se zde sleduje s velkou pozorností. Výslovně odmítá být „základnou k opoziční politické činnosti“. Jejím cílem je spíš „konstruktivní dialog s politickou a státní mocí“, v němž chce mj. upozorňovat na konkrétní případy porušování lidských práv, připravovat dokumentace a navrhovat řešení. Jako mluvčí Charty 77 jsou zplnomocněni Jiří Hájek, Václav Havel a Jan Patočka. První pracovní dokumenty se prý již připravují.

5. Význam této nové iniciativy nelze ještě odhadnout. Je však pozoruhodné, že kritici režimu poprvé překonali fázi izolovaných protestů nesených jednotlivci nebo kruhy přátel (jako například okruh kolem Pavla Kohouta, Václava Havla a Ivana Klímy) a vytvořili společnou platformu, která sahá až do církví, třebaže jejich oficiální představitelé ji schvalují leda tak tajně. Zde vzniká krystalizační bod vnitřní opozice, i když to její iniciátoři z pochopitelných důvodů popírají. Zda se může stát významnějším faktorem československé vnitřní politiky než dosavadní jednotlivé skupiny, jejichž bezmocnost byla v podivném kontrastu k nervózní reakci policejního a justičního aparátu, se bude muset teprve ukázat. V současnosti je málo známek toho, že by režim toleroval občanskou iniciativu, nemluvě o tom, že by ji akceptoval jako partnera dialogu. Hlučná represivní opatření by však byla pro ČSSR v roce bělehradské následné schůzky málo vhodná s ohledem na potřebu prestiže v zahraničí.^{E5Kromě spisových poznámek o cirkulaci a uložení jsou na spisu šifry stálého zástupce velvyslance dr. Manfreda Giesdera a tiskového referenta dr. Wolfganga Rungeho s datem 30. 12.}

Zdroj

• PA AA, Auslandsvertretungen (Botschaft der Bundesrepublik Deutschland Prag), 13699. – Čistopis předlohy určené k odeslání. Strojopis, průpis. (Z němčiny přeložil V. Prečan)

Pole