P7/11

[1977, březen, Praha.]^{E1Na samizdatovém znění zprávy odeslaném do zahraničí je rkp. poznámka „asi začátek března“. ČSDS, sb. Charta 77.} – Informace o projevech člena ÚV KSČ a ministra vnitra ČSSR Jaromíra Obziny k Chartě 77 na Vysoké škole politické ÚV KSČ a na shromáždění v Socialistické akademii, rozšířená samizdatem v prostředí Charty 77.

Federální ministr vnitra J. Obzina o Chartě 77

(z projevu na VŠP ÚV KSČ)

Ministr J. Obzina v projevu na Vysoké škole politické ÚV KSČ řekl, že Chartu a její vznik lze pochopit jen jako určitý obraz a projev soudobého sociálního složení československé společnosti – 100 000 příslušníků bývalé buržoazie, dva miliony bývalé maloburžoazie a půl milionu vyloučených komunistů.

Podle J. Obziny měla StB určité informace o přípravách takového dokumentu od září 1976, i když se jí v rozhodné fázi před zveřejněním nepodařilo zajistit včas všechny okolnosti, rozhodující pro její obsahové zhodnocení a určení šíře její podpisové základny. „Volný“ průběh přípravám Charty byl ponechán proto, že to dnes a ani v budoucnu jinak dělat nejde. Společnost s takovým složením, jako je naše, může vždy podobné akce plodit a nelze jim zabránit pouze mocenskými prostředky. V našich podmínkách nelze bránit nežádoucím stykům občanů – vždyť například v r. 1976 navštívilo jen velvyslanectví USA v Praze 22 tisíc a další západní úřady 10 tisíc československých občanů.

Zásah StB proti doručovatelům Charty 77 (přepadení vozu se signatáři Charty 77) byl proveden proto, aby se zdrželo její odeslání signatářům, kteří – podle Obziny – text do té doby neznali a podepsali jej „bianco“.^{E2Poznámka v závorce samizdatového redaktora, autora zprávy či přepisovatele: „pozn.: Toto tvrzení opravdu dokazuje vážné mezery v informacích StB, stejně jako následující informace, že:“} Bianco podpisové lístky byly zaslány 700 občanů, z nichž mnozí je předali StB nebo volali přímo Obzinovi, že s tím nechtějí mít nic společného. Charta byla prý načasována na počátek roku 1977, aby bylo využito příprav k Bělehradu, sabotován nástup do nového roku pětiletky a využita očekávaná nespokojenost obyvatelstva s připravovaným zvýšením cen, které pak vláda musela odložit, aby nepřilévala olej do ohně.

Důkazem příprav Charty v zahraničí je podle Obziny její obsah, na rozdíl od předchozích dokumentů opozičních nevycházející prý ze socialistických pozic – je to buržoazně demokratická platforma, vyzdvihující všeobecné demokratické požadavky, a nikoli požadavky socialistické. Pestrost složení signatářů více odpovídá potřebám zahraniční emigrace než domácím potřebám.

Propagandistická kampaň měla zastrašit potencionální^{E3Na jednom ze samizdatových znění dal autor či redaktor na tomto místě do závorky poznámku o tom, že slovo potencionální je novotvar z doby Novotného – „samozřejmě nesmysl, správně: potenciální“.} signatáře hlavně mezi „nevoliči“ (na 40 tisíc)^{E4Myšleni voliči, kteří se nedostavují k volebním urnám.} a odhalování iniciátorů mělo odvrátit vydání dalších dokumentů Charty. Tvrdé sankce jsou z těchto i mezinárodních důvodů vyloučeny, hlavně vzhledem ke vztahům se západními KS.

V Socialistické akademii (v únoru) Obzina toto téma rozvedl, rozdělil opoziční hnutí po roce 1969 na čtyři etapy:

1. Když se opozice obracela především k vyloučeným, ale už projevovala tendenci k rozšíření základny (1970–1972): SHČO, letáková akce k volbám přinutila odsoudit větší počet vyloučených komunistů a socialistů.^{E5SHČO – zřejmě Socialistické hnutí čs. občanů, jehož jménem byly vydávány letáky před volbami v listopadu 1971. Zatýkání probíhalo od listopadu 1971 do konce ledna 1972. V červenci a v srpnu 1972 následovala série politických procesů s nejvyššími tresty na svobodě ve výši šest a půl roku (Milan Hübl, Jaroslav Šabata) a šest roků (Jan Tesař). Srv. Jaroslav Cuhra: Trestní represe odpůrců režimu v letech 1969–1972. Praha, Ústav pro soudobé dějiny 1997. (Sešity ÚSD, sv. 29)}
2. Smrkovského dopis Brežněvovi – pokus ovlivnit Sověty a další spojence.
3. Dopis berlínské konferenci KS.^{E6Dopis sedmi bývalých členů ÚV KSČ (J. Hájek, V. Kadlec, K. Kosík, I. Málek, Z. Mlynář, V. Slavík, B. Šimon) z 25. 6. 1976, adresovaný konferenci komunistických a dělnických stran v Berlíně. (Kniha Charty, Index 1977, s. 40–42)}
4. Charta – představuje nejnebezpečnější fázi, protože se obrací na všechny doma i v zahraničí a snaží se vyhovět všem. Sestavily ji nejlepší mozky „opozice“, je proto sepsána tak rafinovaně, že kdybychom dovolili ji zveřejnit, 90 procent našich lidí by nepochopilo, v čem je její nebezpečí. Nebýt masivní zastrašovací kampaně, podepsali by ji mnozí, 1 až 2 miliony občanů, kterým jen strach brání zařadit se mezi signatáře.

Na dotaz, proč vnitro nezasahuje tvrději, Obzina řekl: „Nejsem bezpečák. Jsem stranický pracovník vyslaný do bezpečnosti vedením strany, abych tam realizoval jeho politiku. Všechny zákroky v této věci provádíme po konzultaci a se souhlasem strany. Bezpečnost se musí ve svých zákrocích ohlížet na zájmy státu a nemůže zakročit svévolně bez souhlasu vedení strany. Dokud budu ministrem, jiný postup orgánů nepřipustím.“^{E7Samizdatový text pokračuje informacemi o situaci na Vysoké škole politické ÚV KSČ, které neměly souvislost s Chartou 77.}

Zdroj

• ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, fotokopie.

Pole