Jim Ottaway osmdesátiletý
James H. Ottaway Jr. (pro přátele Jim Ottaway), novinář, nakladatel a filantrop, se narodil 24. března 1938 v Binghamtonu ve státě New York v rodině vydavatele novin. Vystudoval Yaleovu univerzitu. Od 16 let pracoval jako novinář a vydavatel na různých pozicích v rodinné firmě Ottaway Newspapers. V letech 1965-70 byl jejím ředitelem, pak se Ottaway Newspapers spojily s vydavatelstvím Dow Jones. Jako jeho viceprezident odešel v roce 2003 ve svých 65 letech do penze. Dlouhá léta zastával funkci předsedy World Press Freedom Committee (Světového výboru pro svobodu tisku, do roku 2006), byl členem americké lidskoprávní organizace Human Rights Watch, amerického poradního výboru Lékaři bez hranic, členem poroty pro udílení Pulitzerovy ceny aj.
Do Československa zavítal v roce 1990, kdy se seznámil s Jiřím Hanzelkou, Milanem Šimečkou a Jiřinou Šiklovou, kteří mu pomohli orientovat se v nových, demokratických poměrech země. Jistý čas spoluvlastnil vydavatelství Economia. Od roku 1992 financoval dlouhodobé stáže českých a slovenských studentů na Bard College ve státě New York. Až donedávna sponzoroval obecně prospěšnou společnost Československé dokumentační středisko, mj. pro ně vydal česko-anglickou knihu Kočka, která nikdy nespí / The Cat Who Never Sleeps (1. vyd. 2005, 2. vyd. 2015).
Českou republiku navštěvuje každoročně a udržuje styky s bývalými studenty Bard College a s dalšími přáteli. K životnímu jubileu mu za celý velký okruh jeho přátel v Česku i na Slovensku přejeme pevné zdraví a radost ze starořečtiny a filozofie, jimž se teď může intenzivně věnovat. ČSDS, o. p. s. Jimovi Ottawayovi zvláště děkuje za podporu, díky níž se leccos dobrého podařilo. Těšíme se na jeho letošní červnovou návštěvu v Praze, která se uskuteční hned po převzetí čestného doktorátu státní univerzity SUNY New Paltz, N. Y.
O životním krédu Jima Ottawaye jako novináře vypovídají dva citáty z rozhovoru v Lidových novinách v roce 2013:
Co vás na novinařině přitahovalo?
Pravda. Dřív, než mě začalo zajímat a bavit novinářské řemeslo, bylo pro mě důležité, že mi může poskytnout možnost říkat pravdu, podporovat a rozvíjet demokracii, informovat o tom, co dělá vláda dobře a co špatně, co se děje ve školách, ve společnosti – zkrátka ta veřejná služba mě na novinařině nejvíc přitahovala. Chtěl jsem víc pomáhat společnosti, než jen vydělávat peníze. A v kolika profesích můžu říkat pravdu bez rizika, že mě vyhodí, a k tomu za to dostat zaplaceno? Měl jsem to rád. Hodně jsem se naučil od táty – a on to dělal chytře: ukázal mi, co je na té práci zajímavé, ale nikdy mě k ničemu nenutil. Novinařině hodně rozuměl, i když rodinnou firmu řídil spíš ekonomicky.
Ale vy jste jako novinář začínal v šestnácti – už tehdy jste takhle přemýšlel?
Možná i dřív. U nás doma bylo zvykem, že jsme se každý večer v sedm hodin všichni sešli u večeře. Táta přišel z práce a seděli jsme u stolu my tři děti s maminkou. A všichni jsme se ptali táty, který přicházel z toho velkého světa: řekni nám, co bude zítra v novinách? A táta vykládal – žádné malichernosti, leda takové, které se týkaly celé společnosti, té blízké v našem městě, v celém státě i ve světě. Prostě veřejné záležitosti. Táta to uměl skvěle vyprávět a takhle se v naší rodině budovala etika, důrazy, co je důležité a co ne. To jsem se učil od mala doma při večeři.
Bývalí stipendisté, žijící dnes v České republice, na Slovensku, v Japonsku, USA a Švýcarsku, připravili k osmdesátinám Jima Ottawaye videozdravici.
Jim Ottaway a Jiřina Šiklová
