Zpráva generálního tajemníka IHF Geralda Naglera z 30. listopadu 1988 o okolnostech zmaření nezávislého semináře Československo '88, jak je zjistila delegace IHF za svého pobytu v Praze

Text přeložila z angličtiny Tereza Novická.

„Tímto prohlašuji sympozium za zahájené.” Jedině toto nám Václav Havel stihl říct, než byl zatčen a dosti brutálně odvlečen československou policií.

Tento seminář, připravený Chartou 77 a čtyřmi dalšími nezávislými skupinami v ČSSR, měl za cíl připomenout historické události roků 1918 – 1938 – 1948 – 1968. O akci byly úřady podrobně informovány již v září, což mělo za následek domovní prohlídky a zastrašování.

Vzhledem k tomu, že jednání semináře probíhalo v duchu helsinského Závěrečného aktu, rozhodla se Mezinárodní helsinská federace pro lidská práva vyslat na něj mezinárodní delegaci. Informovali jsme československé úřady, a dokonce požádali o setkání s velvyslancem ČSSR, abychom vysvětlili význam sympozia i účasti IHF. Mezi členy delegace IHF byli: Max van der Stoel, bývalý nizozemský ministr zahraničí, člen Státní rady a předseda Nizozemského helsinského výboru, Lord Erik Avebury, předseda Britského helsinského výboru, a Gerald Nagler, generální tajemník IHF. Některým členům naší delegace nebyla udělena víza: Marion Dönhoffové, vydavatelce Die Zeit, Ovemu Nathanovi, profesoru a děkanovi Kodaňské univerzity, a dalším. Někteří sice víza obdrželi, ale s výstrahou a zastrašováním. Po příjezdu do Prahy delegace zjistila, že naši hostitelé byli zatčeni a my jsme se ocitli pod „policejní ochranou“.

Poté, co byl zatčen Václav Havel, jsme my – zahraniční delegáti – dostali do rukou obálku od ženy, která byla zřejmě velitelkou policejního sboru, jenž měl za úkol se o nás „postarat“. Ve zprávě ve čtyřech jazycích stálo: „POZOR. Varuji Vás, že akce s názvem Sympozium ČESKOSLOVENSKO '88 je nelegální a její konání by bylo v rozporu se zájmy československého pracujícího lidu a tudíž nelegální. V tomto ohledu by bylo Vaše působení na této akci považováno za projev nepřátelství k Československu a byly by tudíž vůči Vaší osobě vyvozeny náležité důsledky.“ Varování nebylo podepsané!? Kdo je tady „já“ – policie? stát? Přesto jsme trvali na tom, že jsme zákony neporušili, a varování jsme samozřejmě ignorovali. Snažili jsme se pokračovat v soukromých bytech s těmi, které nezatkli, ale policie zmařila i to. Seminář, který měl být podle našeho záměru setkáním akademickým, se stal setkáním symbolickým.

Delegace IHF uspořádala skromný vzpomínkový akt a položila květiny na hrob Jana Patočky; přitom ji obklopovala tajná policie. Delegace podala protest Ústřednímu výboru [KSČ] adresovaný panu Jakešovi a na policejním ředitelství požádala o vysvětlení, proč byli naši hostitelé zatčeni, z čeho byli obviněni, proč byli zadržováni déle než 48 hodin, což je v rozporu se zákony ČSSR, a zda mají přístup k právní pomoci. Naše žádosti a otázky zůstaly bez odpovědi. Navštívili jsme také manželky mnoha zadržených mužů; ony samy měly často domácí vězení. Naši morální podporu velmi ocenily.

Lidskoprávní situace v ČSSR je prostě otřesná. Vzhledem k tomu, že řada západních zájemců nedostala na pražský seminář víza, zorganizovala mezitím IHF paralelní seminář ČESKOSLOVENSKO '88 ve Vídni, který moderoval předseda IHF Karel Schwarzenberg. Mezi účastníky byli Jiří Pelikán, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Pavel Tigrid a František Janouch, vesměs známí a přední lidskoprávní aktivisté. Projevy pražských účastníků, které měly být původně předneseny v Praze, musely být ironií osudu přečteny ve Vídni v jejich nepřítomnosti.

Seminář v Praze zahájil Václav Havel několik vteřin předtím, než ho policie zatkla. My i naši hostitelé v ČSSR považujeme seminář za neukončený. IHF bude i nadále všemi možnými způsoby zprostředkovávat přátelům v ČSSR přístup k intelektuálním a vědeckým podnětům. Vycházíme z toho, že je to v plném souladu s helsinskými dohodami.

IHF a její delegace, která byla v Praze, již protestovala proti způsobu, jakým se zacházelo s našimi hostiteli, a proti dalšímu porušování lidských práv v ČSSR. Silně se také ohrazujeme proti takovým prohlášením, jako je přiložená tisková zpráva vydaná velvyslanectvím ČSSR v Bonnu.^{1Zpráva ze 17. 11. 1988 s názvem Další provokace v Praze označuje seminář označen za pokus domácích „antisocialistických politických struktur“ a jim „názorově blízkých západních činitelů“ otestovat s odvoláním na Závěrečný akt z Helsinek možnosti radikalizace a legalizování opozice za účelem „vyvolání chaosu a anarchie“.}

V pátek 11. listopadu 1988 bylo oznámeno založení Československého helsinského výboru. Je to příznačné, že téhož dne byli předseda tohoto výboru, bývalý ministr zahraničních věcí Jiří Hájek, a většina ostatních signatářů, například Václav Havel, v policejní vazbě? Že členové dalších helsinských lidskoprávních výborů, jako je Max van der Stoel, Lord Erik Avebury a Gerald Nagler sice v Praze byli, ale s členy nového Československého helsinského výboru se nesměli setkat?

Doufejme, že tomuto novému nezávislému československému výboru, který sestává z mezinárodně uznávaných osobností, bude dovoleno konat svou činnost bez zastrašování, domovních prohlídek, zatýkání a diskriminace. To by totiž zlepšilo velmi špatný dojem z lidskoprávní situace v Československu.

Gerald Nagler

generální tajemník

Vídeň dne 30. listopadu 1988

Pole