Hromádkova „Jak se kalila voda" znovu po 36 letech

Ročník 1909, od mládí komunista, povahou revolucionář, „Španělák“, odbojář, který se vrátil z války ozdobený vojenskými řády hned několika zemí a zastával až do února 1951 vysoké funkce v čs. armádě. Po více než tříleté vazbě byl Otakar (Ota) Hromádko 1. dubna 1954 (!) v inscenovaném procesu jako „špión ve službách kapitalistů a fašistů“ odsouzen na 12 roků vězení. Podmíněně byl propuštěn v roce 1956, žil jako občan druhé kategorie až do roku 1963, kdy byl rehabilitován a povýšen na podplukovníka; záhy na to odešel do důchodu.  

Vilém Prečan vzpomíná, že jako mladý historik potkával v druhé polovině šedesátých let Hromádka na přednáškách a seminářích v tehdejším Ústavu dějin KSČ: „Od XX. sjezdu KSSS a pozdějších rehabilitací v Československu jsme o stalinismu dost slyšeli a četli. Ale to, co říkal Ota Hromádko, šlo hluboko pod kůži. Maně se mi vybavuje ono Nerudovo ‚seděly žáby v kaluži, hleděly vzhůru k nebi, starý jim žabák učený otvíral tvrdé lebi‘. Jeho vzpomínky, historky a komentáře k současnosti otvíraly oči, podporovaly odpor proti mocenskému tlaku. Znovu jsem se s ním setkal až v emigraci koncem sedmdesátých let v Kolíně u Tomáše Kosty; bavil tehdy celou společnost. Žil ve Švýcarsku, v roce 1982 vyšly v kolínském Indexu jeho svérázné paměti (obsah a úvod), rozvržené do čtyř desítek kapitol-příběhů plných vtipu, ironie a sarkasmu, z nichž dýchá naléhavý apel varující před ideologiemi, před revolucí, která končí v totalitě. Tyto příběhy jsou zaplněné množstvím miniportrétů lidí, kteří prošli etapami jeho života. Hromádkovo vyprávění končí epilogem nazvaným Patnáct moudrostí pro mladé blázny; je to jakási tresť zkušeností vlastního života.“

Za rok po vydání knihy Ota Hromádko zemřel a za jeho pamětmi jako by se zavřela voda, což se ostatně stalo více knihám vyšlým v zahraničí nebo v samizdatu. Jsou objevovány až znovu po letech. Naštěstí se našel historik, který Hromádkovo jedinečné dílo vrátil do života a připravil je k novému vydání v pražském nakladatelství Epocha (v roce 2018). Jaroslav Bouček původní text z roku 1982 doplnil o několik kapitol (obsah) z textů v Hromádkově archivu, napsal zasvěcenou poznámku a do čela knihy zařadil předmluvu z pera Roberta Kvačka, která přímo vyzývá, abychom si toto dílo nenechali ujít.