Koželuhová, Helena

KOŽELUHOVÁ Helena, JUDr., 7. 5. 1907 Brno – 6. 5. 1967 Boston (USA), právnička, novinářka, publicistka a politička. Pocházela z dobře situované rodiny. Otec JUDr. František K. (1873–1926) byl známý brněnský advokát a úspěšný obchodník; v mládí se rovněž angažoval v politice (aktivista lidovopokrokové strany Adolfa Stránského). Matka Helena K., rozená Čapková (1886–1961), byla sestrou bratří Čapků. V Brně nejdříve vychodila obecnou školu a posléze absolvovala gymnázium. Vystudovala práva na Právnické fakultě MU. Během studií se seznámila s JUDr. Adolfem Procházkou, za něhož se v říjnu 1930 provdala (oddal je strahovský opat Metoděj Zavoral a za svědka jim šel Karel Čapek). V následujících letech vypomáhala manželovi v advokátní praxi v Brně, od 1932 v Praze; v lednu 1935 složila advokátní zkoušky a stala se řádnou advokátkou v manželově kanceláři. 1938 zakoupili rodinný dům v Roztokách u Prahy. Po odchodu Msgre. Jana Šrámka a P. Františka Hály do exilu se Procházka stal zástupcem lidovců v Politickém ústředí, vrcholné organizaci domácího odboje. Po prozrazení činnosti uprchl na začátku roku 1940 přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Paříže a následně do Velké Británie. K. byla zatčena gestapem, avšak věznitele přesvědčila o tom, že ji manžel kvůli rozepřím opustil. Propuštěna, oficiálně rozvedena a i nadále sledována. Za heydrichiády znovu zatčena a poslána do Terezína, odkud se dostala pod podmínkou, že se provdá; vzala si dlouholetého rodinného přítele Ing. Jiřího Wilda. Spolu s ním a dcerami se na jaře 1943 odstěhovala do Bratislavy. Wild přijal pozvání slovenského ministerstva dopravy a veřejných prací, shánějícího české inženýry, a na Slovensku navázal kontakty s odbojem. Při vypuknutí Slovenského národního povstání v srpnu 1944 odešel s celou rodinou do Bánské Bystrice, kde se K. setkala s P. Františkem Hálou. Po zhroucení povstání se rozhodli vrátit do Bratislavy; zde prožili zbytek války. V květnu 1945 se K. opět setkala s Procházkou, manželství s Ing. Wildem soud uznal za neplatné. 1945–48 se významně účastnila dobových politických zápasů. Nadaná žurnalistka, autorka řady článků, úvodníků a fejetonů, publikovaných na stránkách Lidové demokracie a později také Obzorů. Její publicistika se vyznačovala velmi precizním, jasným stylem a logickým přístupem. Kriticky upozorňovala na nejrůznější omyly, přehmaty a zlořády tehdejší doby. 1946 zvolena poslankyní ÚNS za ČSL. Komunistům byla velmi nepohodlná pro svůj nesmlouvavý postoj k jejich snahám o politickou hegemonii a totalitním tendencím a i některým členům ČSL se zdály její názory a postupy nebezpečné. Po volbách se navíc pokoušela sesadit stávající vedení strany, a proto byla v létě 1946 vyloučena a zbavena poslaneckého mandátu, což vyvolalo vážnou stranickou krizi. I po vyloučení pokračovala v žurnalistické práci a neúspěšně se pokusila vytvořit další politickou stranu. Po únorových událostech uprchla se svým manželem a mladší dcerou do německého exilu. V létě 1948 společně odjeli z Německa do Velké Británie, odkud se po rozchodu s manželem sama přesunula do Francie. Aktivní účastnice exilového života: neúspěšně usilovala o obnovu národnědemokratické strany, šéfredaktorka exilového měsíčníku Návrat, v prosinci 1948 se stala předsedkyní Sdružení československých žen v exilu a 1949 členkou Rady svobodného Československa. Ve Francii nenašla uplatnění, a tak se 1950 odstěhovala do Německa: zde nejdříve překladatelka a 1951–55 spolupracovnice Rádia Svobodná Evropa. Poslední období svého života prožila v USA, kam se odstěhovala z Německa za svými dcerami. Nejprve úřednice a od roku 1963 učitelka němčiny a francouzštiny na střední škole (Dean Junior College) ve Franklinu u Bostonu. Zemřela na zhoubné onemocnění. Též autorka několika knih: románu Sněžná romance (1946), vzpomínkové práce Čapci očima rodiny (1. vyd. Hamburk 1961) atd.