Smudek, Jan

SMUDEK Jan, 8. 9. 1915 Bělá nad Radbuzou – 17. 11. 1999 Díly u Domažlic, skaut a aktivista protinacistického odboje. Po vyučení strojním zámečníkem pracoval v muničním oddělení plzeňských Škodových závodů, současně studoval 1936–38 průmyslovou školu v Plzni a posléze vyšší mistrovskou školu strojnickou v Kladně. Od dětství činný v Junáku a v Sokole v Domažlicích. Na jaře 1939 se spolu s dalšími staršími skauty-rovery z Domažlicka zapojil do domácího odboje, navázal spojení s formující se Obranou národa i s odbojovou skupinou v pražské YMCA a podílel se na opatřování zbraní a střeliva. Při pokusu o získání zbraně zastřelil 8. 6. 1939 v Kladně německého policistu, nebyl však vypátrán a až do března 1940 pokračoval v odbojové činnosti. Když ho 20. 3. 1940 přišlo zatknout gestapo (v souvislosti s odhalením zdejší ilegální sítě), postavil se mu na odpor a opakovaně si prostřílel cestu z obklíčení, přičemž zastřelil a postřelil několik německých policistů. I navzdory mobilizaci nacistického bezpečnostního aparátu (který mezitím v S. odhalil i hledaného vraha německého policisty z Kladna) se mu po několikadenním ukrývání v chodských lesích podařilo odjet do Prahy, odkud s pomocí dalších odbojářů nastoupil cestu do zahraničí. Přes Slovensko a Balkán se dostal do Francie a zde v květnu a červnu 1940 bojoval v československé vojenské jednotce. Po francouzské kapitulaci byl se zraněním evakuován do Maroka, později na francouzský ostrov Martinique v Karibském moři, posléze se tajně přeplavil na britské Bermudy a konečně v březnu 1941 dospěl do Velké Británie, kde absolvoval navigační kurz a 1943–45 sloužil u československého stíhacího letectva. Za svoji bojovou činnost byl několikrát vyznamenán (Československý válečný kříž, medaile Za chrabrost a medaile Za zásluhy). 1945–48 působil jako národní správce menšího strojírenského závodu v Aši. Po válce vstoupil do ČSL a 1946 za ni kandidoval v parlamentních volbách na Karlovarsku. Po únoru 1948 odešel znovu do Anglie. V exilu se věnoval podnikání a navázal styky s exilovými lidovci (především s Ivo Ducháčkem). Od začátku 90. let pobýval pravidelně na Chodsku. S. ozbrojený boj s gestapem a úspěšný útěk do ciziny měl velký ohlas v protektorátu i v zahraničí a posílil sebevědomí většiny českého obyvatelstva v prvním období okupace. Stal se z něho „nepolapitelný Jan“. Setkal se však i s kritikou části české veřejnosti, poukazující na nacistické represálie, jež vyvolal (internace mnoha rukojmí z Kladna a Domažlic v koncentračních táborech).