David Skilling (65), Alberta, Kanada
Dobrý večer,
rád bych jménem svého bratra Petera a své ženy Jane vyjádřil obrovské uznání a vděčnost Dr. Vilému Prečanovi za jeho skvělý nápad, vytrvalost a pevné odhodlání připravit a nakonec také uskutečnit tuto mimořádnou třídenní událost věnovanou životu a práci našeho otce H. Gordona Skillinga. Dlouhá léta velmi těsného Gordonova přátelství a spolupráce s Dr. Prečanem ubíhala ve znamení mnoha vzájemných návštěv, telefonátů a bohaté výměny korespondence a já vím, že Gordon by byl velmi šťasten, kdyby věděl, že tato spolupráce stále pokračuje ještě v roce 2012!
Chtěl bych také zvlášť poděkovat Heleně Kašové, Jitce Hanákové, Dereku a Marzii Paton, a Dominiku Jůnovi za jejich přispění ke zdaru této konference a pomoc při koncipování výstavy.
Vím, že jak Gordon, tak i má matka Sally by byli mimořádně šťastni, kdyby tu viděli tolik svých dobrých přátel a vážených kolegů, kteří se tu dnes večer sešli v tomto úžasném prostředí. To je přímo fantastické zahájení této konference!
Domnívám se, že na tomto místě je velmi důležité uctít památku také naší matky, Sary Bright Skillingové, která zemřela právě v květnu před 22 lety.
Sally a Gordonovi bylo dáno těšit se z partnerského svazku přes 50 let, a toto jejich spojení se neslo ve znamení rodiny, přátel, hojného cestování a sdílení společných duchovních ideálů. Po celý svůj život Sally vynakládala většinu svého času a energie na podporu Gordonovy akademické práce, zároveň se však aktivně angažovala v sociálních a politických otázkách své doby.
Narodila se poblíž Philadelphie jako nejstarší ze tří sourozenců. Její otec byl tesař, jehož předek, Thones Kunders, rovněž kvaker, emigroval do Severní Ameriky v říjnu 1683 před politickým a náboženským pronásledováním v Německu.
Občanské a náboženské svobody byly pro kvakery, neboli „přátele“, jak si přezdívali, mimořádně důležité. Náš prapředek Thones Kunders patřil k malému společenství „přátel“, které už v roce 1684 pozvedlo svůj hlas proti otroctví, což byl vůbec první zaznamenaný protest tohoto druhu v Americe.
Sally vyrůstala v obklopení mnoha staršími členy rodiny, především pak několika tetami, a ti všichni měli obrovský vliv na utváření jejích sociálních názorů a přesvědčení. Silné kvakerské a rodinné hodnoty, jimiž byla Sally po celé své mládí formována, nepřestaly být důležitými orientačními body, kdykoli Sally stála v průběhu svého života před důležitou volbou.
Sally byla přijata na Barnard College, kde studovala sociologii a ekonomii. Stála při různých akcích v čele studentů, stala se členkou čestné akademické společnosti Phi Beta Kappa a svá studia ukončila mezi nejlepšími ve svém ročníku. V době své promoce v roce 1935 byla Sally navržena kolegy ze svého kruhu k získání stipendia pro studium v zahraničí. A tak přesídlila z New York City do Anglie na London School of Economics, kde studovala pod vedením významného sociologa Morrise Ginsberga a demografa Roberta Reného Kuczynskeho, jenž byl jedním ze zakladatelů moderní životní statistiky.
V době, kdy se Sally a Gordon setkali, oba dva procházeli ve svých politických názorech a přesvědčeních radikálními změnami.
Sally byla právě na víkendové návštěvě u své přítelkyně na Oxfordské univerzitě, když tam 2. listopadu roku 1935 potkala Gordona. Jejich přátelství se začalo prohlubovat, a tak už o vánočních svátcích strávil Gordon čtyři týdny se Sally v Londýně, kde spolu objevovali město, společně studovali, navštěvovali kina a koncerty a pochodovali ruku v ruce na politických manifestacích na podporu nezaměstnaných, proti válce a za nezávislost Indie.
Když se Sally vrátila na sklonku roku 1936 zpátky do Spojených států, získala v New Yorku místo v nadaci Millbank Memorial Fund, kde se věnovala statistickému průzkumu obyvatelstva.
Už v této době byla obdivovatelkou Sovětského svazu a v socialismu spatřovala jedinou alternativu vzmáhajícího se fašismu. V celostátních amerických volbách v roce 1936, kdy měla první příležitost volit, vhodila svůj lístek ve prospěch komunistů. Také podala přihlášku do komunistické strany. Když přišla téhož dne domů, čekal tam na ní od Gordona dopis z Londýna, v němž se jí svěřoval se svými úvahami stát se také členem stejné strany. Oba dva se v oněch těžkých dobách přiklonili k radikálnímu politickému postoji.
O rok později, v září 1937, připlula Sally z New Yorku do Brém, a pak cestovala 17 hodin vlakem do Prahy, aby se tu připojila ke Gordonovi a zahájili tak svůj nový, společný život.
Gordon už začal vyřizovat vše potřebné pro uzavření občanského sňatku, a tak dne16. října 1937 vstoupili Sally a Gordon do manželství v obřadní síni na Staroměstské radnici v Praze. Své líbánky strávili v Praze, čas trávili procházkami po Malé straně, poslechem hudby, včetně Smetanovy Hubičky v Národním divadle, a zúčastnili se 150. výročí prvního uvedení Dona Giovanniho ve Stavovském divadle.
Sally napsala o svém dávném pobytu v Praze – „vzali jsme se téměř měsíc po úmrtí prezidenta Tomáše Masaryka. Můj první měsíc na české půdě byl naplněn obdivováním krás Prahy a čtením dějin. Do Prahy jsem se okamžitě zamilovala, a delší známostí se tyto city k městu a lidem ještě více prohlubovaly“.
O několik měsíců později, tentokrát již v Londýně, zneklidněni zhoršující se situací v Evropě, se oba dva, Sally i Gordon, věnovali politickým aktivitám.
Během přípravy na Svátek práce sebrali oba dva odvahu a hovořili na městských nárožích a propagovali své socialistické názory. Účastnili se politických demonstrací v Hyde Parku a na Trafalgarském náměstí. Když nacisté okupovali Rakousko, připojili se k obrovské protestní demonstraci, na které se sešlo na 50 tisíc lidí před Dolní sněmovnou a pochodovali společně s ostatními před německé a československé velvyslanectví za skandování hesla ‘Stůjme při Československu”.
Sally a Gordon se opět vrátili do Prahy, tentokrát v květnu 1938, když se země zmítala v obrovské krizi. Sally se vrátila ke své práci na poli sociální problematiky. Pracovala v rámci kvakerského výboru Anglo-American Friends Service Committee na přesídlování Rómů, Židů a dalších ohrožených skupin do bezpečí. V polovině srpna navštívila Sudety a zúčastnila se pochodu na podporu republiky.
V březnu 1939 se stali spolu s Gordonem svědky vpádu německých vojsk do země. Sally zdvojnásobila svou práci pro Anglo-American Friends Service Committee a po čtyři měsíce vedla jeho kancelář. Ta distribuovala finanční podporu, pomáhala nejohroženějším lidem uprchnout ze země, radila emigrantům ohledně jejich perspektiv, pracovala na znovusjednocení rozdělených rodin, kdy se pro lidi zajišťovaly přechody přes již tak krátké česko-polské hranice.
V této době Sally poslala své rodině následující řádky: „Mnozí z uprchlíků byli sudetští antifašisté, kteří sem utekli po okupaci svých vesnic, další byli z Říše, kteří uprchli nejprve do Rakouska, potom do Sudet, a nakonec se ocitli v Praze. Všichni tito lidé byli obdivuhodní: věrni svému přesvědčení a odhodláni si je zachovat bez ohledu na strádání. Právě tato neochvějnost jejich postojů byla příčinou toho, že museli opustit svou milovanou vlast a stali se exulanty“.
V červenci 1939 se Sally a Gordon smutně rozloučili s přáteli a s milovaným městem, aby se do něho znovu vrátili až po válce. Přepluli Atlantik a zahájili novou kapitolu svého manželského života, nejprve v Kanadě, ve Winipegu, kde Gordon získal své první místo vysokoškolského pedagoga, potom přednášel po dobu takřka 20 let ve Spojených státech.
Když rodina žila na sklonku 40. a v 50. letech v Hanoveru ve státu New Hampshire, Sally se angažovala v obecních a sociálních záležitostech. Byla aktivní v komunálním životě a v The League of Women Voters (Spolek žen - voliček), což byl celostátní nadstranický spolek, který se dodnes snaží ovlivňovat politiku prostřednictvím vzdělání a obhajoby určitých kauz. Sallyina práce v různých výborech a její návrhy na rozvíjení určitých politik vedly místní občany k tomu, že na ni naléhali, aby se ve volbách ucházela o místo ve sněmovně reprezentantů v New Hampshire. Nicméně její potenciální politická kariéra byla náhle ukončena, když se naše rodina v roce 1959 přestěhovala do Kanady, do Toronta.
Sally strávila poslední tři desetiletí svého života mimo Spojené státy, nicméně se rozhodla ponechat si americké občanství, a nemohla se tedy aktivně angažovat na kanadské politické scéně. Místo toho se na plný úvazek věnovala svým mateřským povinnostem, vychovávala své dva syny a podporovala Gordona v jeho kariéře. Asistovala mu tím, že se věnovala korekturám a redakci jeho článků a knih, zabývala se obrovským úkolem sestavování rejstříků pro takové knihy, jakou byla jeho Československá přerušená revoluce.
Každý, kdo se se Sally setkal, mohl na vlastní oči zažít, jak byla vůči ostatním lidem vřelá a jak živě se zajímala o to, o co usilují, jaké jsou jejich názory. Ke každému se chovala ohleduplně, záleželo jí na jiných lidech, a mnozí si ji pamatují jako skvělou srdečnou hostitelku mnoha večírků, které pořádala u nás doma pro studenty, kolegy, návštěvy i nově příchozí emigranty z Československa.
Nakonec bych se rád zmínil o něčem, co, jak se domnívám, vystihuje přístup k životu obou dvou, jak Sally, tak i Gordona. Každý, kdo měl kdy příležitost sedět s Gordonem u jídla, si nejspíš vzpomene, jak vždycky tvrdil, že má "speciální komůrku" na zákusky. Bez ohledu na to, jak velký oběd nebo večeři právě spořádal, měl Gordon vždy díky této "speciální komůrce" ještě místo na dezert.
Sally a Gordon prožili své životy s požitkem, vždy připraveni na příchod něčeho zvláštního, a za všechny své aktivity, kterým se věnovali, byli odměněni. Nikdy se nespokojili pouze s hlavním chodem, nýbrž vždycky požadovali malé sousto navíc – právě tu třešničku na dortu.
Děkuji vám!