D5

1977, [konec ledna],^{E1Dokument není datován. Jeho časové určení je převzato z anotovaného seznamu dokumentů z knihy Charta 77 1977–1989. Scheinfeld-Bratislava 1990, s. 383. V Libri prohibiti, sb. Charta 77, je uložen původní koncept dokumentu. Návrh vypracovala Alena Hromádková, Petr Uhl na něj napsal kritický posudek, s nímž souhlasili Jiří Hájek a Vladimír Kadlec. Tito tři pak společně připravili konečnou verzi textu.} Praha. – Prohlášení k diskriminačnímu omezení práva na vzdělání mládeže v Československu. Příloha: Dodatek k pokynům ministerstva školství ke klasifikaci uchazečů o studium podle politických kritérií. (Dokument č. 4)^{E2Dokument byl reakcí na Zprávu o přijímacím řízení na střední a vysoké školy pro školní rok 1976/77, projednanou 21. ledna 1977 předsednictvem ÚV KSČ (NA, f, ÚV KSČ, 02/1, sv. 31–32, a.j. 36).}

Charta 77 Dokument č. 4

Palčivým problémem v oblasti lidských práv je již léta trvající diskriminace při výběru mládeže na střední školy. Každým rokem je možnost studia odmítnuta velkému počtu mladých lidí, kteří svými studijními výsledky, povahovými vlastnostmi, zájmem o vzdělání a úspěšně složenými přijímacími zkouškami prokázali způsobilost ke studiu.

Jde o diskriminaci uplatňovanou už po řadu let proti dětem občanů nejrůznějších kategorií, do nichž režim dělí podle nevyhlášených, ale tvrdě uplatňovaných směrnic nepohodlné členy české a slovenské pospolitosti, a tím je nezákonně, ale o to účinněji zbavuje řady základních lidských práv, mezi jiným i práva na svobodné vzdělání pro jejich děti. Dříve to byly zejména rodiny tzv. kulaků, rodiny politických vězňů z různých procesů padesátých let, rodiny příslušníků západních armád z druhé světové války, rodiny emigrantů, rodiny praktikující to či ono náboženské vyznání atp. Dnes to jsou v masovém měřítku zejména rodiny občanů, kteří se během roku 1968 angažovali ve veřejném, politickém, vědeckém, uměleckém životě.

Výtky vznášené proti těmto občanům neobstojí ani po věcné stránce, neboť k demokratickým principům, které hájili, se dnes hlásí mj. i podstatná část mezinárodního komunistického a dělnického hnutí, a ostatně je rozvíjela v roce 1968 i vláda ČSSR, jejímž místopředsedou byli tehdy i dr. Gustáv Husák a dr. L. Štrougal. Navíc zastánci demokratických principů nikdy nebyli a ani nemohli být za tuto svoji činnost otevřeně postaveni před soud a řádně odsouzeni, takže jejich diskriminování je často věc libovůle a mnohdy vyřizování osobních účtů. Ale i kdyby šlo skutečně o osoby souzené a odsouzené, nemůže se jejich trest vztahovat i na osoby prokazatelně zcela nevinné, na jejich děti. Trestání těchto dětí v nejcitlivější oblasti – v oblasti jejich vzdělání a přípravy na život – je tedy nejen naprosto nezákonné, ale také se příčí všem představám o řádné humánní společnosti, zejména o společnosti, která se prohlašuje za socialistickou. Je to jen a jen akt msty, zastrašování a korumpování jak rodičů a učitelů, tak těch, kteří se do života teprve připravují a kteří se mají stát už v mládí poddajným nástrojem státních mocí.

Osm let po vyhlášení politiky normalizace nejsou na střední školy v ČSSR přijímány děti, kterým v roce 1968 bylo 7–8 let, a na vysoké školy studenti, kterým v roce 1968 bylo 10–11 let a jejichž rodiče se zasazovali o demokratizaci našeho veřejného a politického života.

V dnešním systému přijímání na střední a vysoké školy nejde o objektivní oceňování schopností, nadání a předpokladů uchazečů o studium, o správné využití, růst a rozmístění talentů, ale především – na jedné straně – o odměnu za politickou „angažovanost“ a konformitu, a – na druhé straně – o trest rodičům za jejich politické názory, jestliže nejsou v naprostém souladu s dnešní politickou praxí.

Politicky motivované diskriminační sankce tak postihují nejcitlivější oblast lidských vztahů, oblast vztahů rodičů a dětí. Zastrašují rodiče i děti, vynucují vnější poslušnost a pokrytecké postoje. Deformují charakter rodičů i dětí a mravně mají povahu podobnou té, v níž se ocitají lidé, kteří svým jednáním mohou ovlivnit osud rukojmí. Nutí rodiče i děti hrát ponižující komedii v zájmu získání studijních možností.

Diskriminace v přístupu ke vzdělání, nikdy plně veřejně nepřiznaná, ale o to důrazněji státním a politickým aparátem prosazovaná, je v rozporu s proklamacemi, že socialistická společnost si váží schopností všech svých občanů a že jim dává možnost plně je rozvinout a uplatnit.

Místo talentovaných a nadaných uchazečů jsou dnes ke studiu přijímáni uchazeči s podprůměrným až vyloženě špatným prospěchem, jestliže se oni nebo jejich rodiče angažují opravdově či předstíraně, jestliže jsou ochotni trpně přijímat a slovy schvalovat vše, co dnešní vedoucí garnitura hlásá.

Jako doklad diskriminace a současně protekcionismu lze uvést oficiální písemný pokyn ministerstva školství pro přijímací řízení ve školním roce 1976/77.

Podle tohoto pokynu např. i uchazeč, který měl u maturity i na střední škole všechny známky 1, složil v přijímacím řízení písemnou zkoušku na 1 a ústní na výbornou, ale nenaplňuje „třídně politická kritéria“, má při přijímání na vysokou školu horší pořadí než uchazeč, který měl u maturity a na střední škole průměrné známky 2,7 (tedy např. žádnou jednotku a více trojek než dvojek), v přijímacím řízení složil písemnou zkoušku na nedostatečnou a ústní zkoušku měl jen průměrnou, ale splňuje „třídně politická kritéria“.

Takový oficiální pokyn ministerstva školství nepodněcuje studenty střední školy ke studiu, ke zvyšování vědomostí, k píli – spíš naopak.

Kromě toho přispívají k nezákonnosti přijímacího postupu další faktory:

1. pokyny a pravidla o přijímání jsou tajná, a tak se vymykají veřejné kontrole, nemluvě o tom, že neinformovanost zmenšuje možnosti většiny žadatelů;
2. celý postup přijímání je rovněž tajný a bez jakékoli veřejné kontroly;
3. nezveřejňují se ani skutečná čísla o počtu studijních míst a jejich obsazování. Umělým snižováním počtu těchto míst v některých oborech, zejména v netechnických oblastech, se dále snižuje možnost přijetí pro politicky handicapované děti, což postihuje řadu skutečně speciálně nadaných jedinců, např. jazykových, výtvarných, hudebních talentů atd. Je nutno mít na paměti, že v řadě oborů je k vykonávání určité činnosti zapotřebí – podle našich zákonů a zvyklostí – nejen skutečného nadání a případně i pracovních výsledků, nýbrž zejména vysvědčení (např. při provozování hudby, výtvarného umění, ale i literární a překladatelské činnosti atd.). Povážlivý je zde také moment celospolečenský, totiž to, že se zde uměle ochuzuje národní společenství o řádně školenou inteligenci v oblasti humanitních věd a umění;
4. tajné je v některých případech také otvírání některých ročníků na určitých oborech, např. konkrétně studia dějin umění, kde se jeden rok oficiálně nepřijímaly ani přihlášky, ale pak byl ročník otevřen a obsazen výlučně dětmi (zejména dcerami) z dnešních „prominentních“ rodin;
5. je i řada případů, kdy se přijímají studenti z těchto kruhů bez obvyklého přijímacího řízení;
6. možnost řádného studia politicky handicapovaných mladých lidí je zmenšována dále neopodstatněným podporováním dětí nenadaných, ale politicky „žádoucích“. Tito studenti zabírají totiž místa zejména v prvních ročnících a později odpadají – přes různé další výhody, které se jim poskytují. Svědčí o tom vysoká „úmrtnost“ studentů prvních ročníků, zejména v těch oborech, kde přece jen nelze zkoušky tak snadno obejít (medicína, technika). To je jen mrhání finančními a jinými prostředky, které zatěžuje nás všechny, ale také jedním ze způsobů, jak omezit přístup ke studiu mladým lidem z jiných kategorií občanstva a zároveň snižovat všeobecnou úroveň kvalifikace v příslušných oborech;
7. to vše s sebou přináší všeobecnou degradaci lidských hodnot ve školství a vytváří příhodné podmínky pro protekcionářství všeho druhu. Šíří se i pověsti o úplatkářství. Tuto skutečnost lze ovšem obtížně prokázat. Ti, kteří se přiznají, že za úplatek dostali své dítě na vysokou školu (někteří se tím téměř chlubí), současně prohlašují, že to veřejně nikdy nedosvědčí. ministerstvo školství by ovšem mohlo najít cesty, jak tyto případy zjistit a přešetřit.

Demoralizační důsledky dnešního výběru na studium těžce poškozují morální profil mládeže. Mladí lidé se rychle učí účelově rozeznávat mezi krásnými oficiálními proklamacemi a skutečností, která je s nimi v rozporu. Týká se to jak těch, kteří jsou nespravedlivě diskriminováni, tak i nespravedlivě preferovaných. Ve svých demoralizačních důsledcích postihuje celá praxe přijímání na školy také učitele, jimž tento vynucený postoj žáků znemožňuje kvalifikovaný pedagogický přístup. Zároveň je vhání do podobného mravního dilematu jako rodiče postižených dětí, neboť nerespektování citovaných postupů a pokynů by je ohrozilo existenčně.

Kromě svého příspěvku k všeobecné devalvaci morálních hodnot, k masovému pokrytectví a protekcionářství má dnešní praxe výběru na studia ještě další závažné důsledky pro odbornou úroveň středních a vysokých škol. Má vliv i na odbornou úroveň absolventů škol v jejich budoucím působení i v praktickém životě. Celá společnost je ochuzována o tvůrčí síly, o talenty. Pro ekonomický a kulturní rozvoj státu, chudého na suroviny a ostatní extenzivní zdroje růstu, je to zvlášť závažné a alarmující. Ti, kdo jsou dnes odpovědni za hospodaření s naší nejcennější národní hodnotou – tvůrčími schopnostmi lidí –, by si měli uvědomit, jaké obrovské a často nenahraditelné ztráty jsou tím způsobeny celé naší společnosti.

Ti, kdo rozhodují o způsobech přijímání na střední a vysoké školy, nejen nerespektují slavnostní mezinárodní přísliby našich nejvyšších státních funkcionářů, ale hrubě porušují i československé zákonné normy.

Jako signatáři Charty 77 žádáme:

1. Aby byla zrušena všechna dosavadní diskriminační nařízení, směrnice, pokyny apod. školské správy o přijímání na studium, pokud jsou v rozporu s normami Charty o lidských právech,^{E3Správně Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, nikoli Charta o lidských právech či Charta v dalším textu.} které po zákonném schválení a publikování Charty jsou dnes součástí čs. právního řádu, zvláště, aby byl uveden v život článek 26 Charty: „Zákon zakáže jakoukoliv diskriminaci a zaručí všem osobám stejnou účinnou ochranu proti diskriminaci z jakýchkoli důvodů“;
2. aby bylo veřejně oznámeno v tisku, že ČSSR splnila závazek, který převzala podle článku 40 charty: „Státy, které jsou smluvními stranami Paktu, se zavazují, že budou podávat zprávy o opatřeních přijatých k uvedení práv uznaných v tomto Paktu v život, a o pokroku, jehož bylo při užívání těchto práv dosaženo, do jednoho roku ode dne, kdy se staly účastníky Paktu.“ <Pro ČSSR tedy nejpozději do 23. března 1977;>^{E4Označená věta v některých opisech dokumentu chybí, např. v samizdatovém sborníku Charta 77. Dokumenty, prohlášení, sdělení, dopisy. Rok 1977.}
3. aby byla zřízena komise kvalifikovaných pedagogů a školských pracovníků nezatížených diskriminační praxí při výběru na studia, která by vypracovala a uveřejnila objektivní analýzu dosavadní situace při přijímání na střední a vysoké školy, a zhodnotila jeho důsledky pro vzdělanostní potenciál našeho národa i pro jeho další ekonomický, technický, vědecký, kulturní a morální vývoj;
4. aby – podle výsledků šetření uvedené komise – byla dána nespravedlivě diskriminovaným uchazečům možnost studovat.

Signatáři Charty 77 považují za účelné a prospěšné shromažďovat údaje o konkrétních příkladech diskriminace v oblasti vzdělání a seznamovat s nimi odpovědná politická a úřední místa s žádostí o jejich přešetření a nápravu.^{E5Viz D31 (9. 12. 1977).}

Signatáři Prohlášení Charty 77, vedeni upřímnou snahou konstruktivně přispět k řešení tohoto palčivého problému, aniž by si kladli jakékoliv jiné cíle a nároky politické či jiné, považují za svou morální a občanskou povinnost nabídnout svou pomoc při odstraňování diskriminace při přijímání studentů na střední a vysoké školy. Tento dokument považují za první podnět ke kvalifikovanému jednání, které by odstranilo nedostatky stávající praxe a uvedlo přijímání studentů na školy do souladu s Chartou o lidských právech, československým státem zákonně přijatou.

prof. dr. Jan Patočka, DrSc., Václav Havel (t. č. ve vazbě), prof. dr. Jiří Hájek, DrSc., mluvčí Charty 77

Příloha k dokumentu č. 4: Dodatek k „pokynům“^{E6Rozumí se dodatek vydaný Ministerstvem školství ČSR k původním pokynům ministerstva.}

Na základě dodatečných pokynů ministerstva školství žádáme, aby v souhrnném archu bylo u každého posluchače v rubrice „pozn.“ vyjádřeno příslušným písmenem zařazení každého posluchače do jedné z následujících skupin:

A – posluchači, kteří:

1. splňují třídně politická kritéria;
2. celkový prospěch u maturity a ze střední školy mají lepší než 2,00;
3. výborně vykonali ústní zkoušku a z matematiky lépe než s prospěchem 4 (1, 2 a 3).

B1 – uchazeči, kteří:

1. splňují třídně politická kritéria;
2. celkový prospěch u maturity a ze střední školy mají v rozmezí 2,00–2,70;
3. průměrně vykonali ústní zkoušku z matematiky s prospěchem včetně známky 4.

B2 – uchazeči, kteří:

1. nesplňují třídně politická kritéria;
2. celkový prospěch u maturity a ze střední školy mají lepší než 2,00;
3. výborně vykonali ústní zkoušku a z matematiky složili lépe než s prospěchem 4 (tzn. 1, 2 a 3).

C1 – uchazeči, kteří:

1. splňují třídně politická kritéria;
2. celkový prospěch u maturity a ze střední školy se pohybuje v rozmezí 2,00–2,70;
3. u ústní zkoušky neprospěli a matematiku složili na známku 4.

C2 – uchazeči, kteří:

1. nesplňují třídně politická kritéria;
2. prospěch u maturity a ze střední školy je vyšší než 2,70;
3. neuspěli u ústní přijímací zkoušky a matematiku složili na 4.

Zdroj

• Dokumenty Charty 77. Leden 1977, samizdatový sborník, s. 19–24.

Plné znění

• In: Dokumenty Charty 77. Leden 1977. Strojopisný samizdatový sborník, s. 17–21
• Charta 77. Dokumenty, prohlášení, sdělení, dopisy. Rok 1977. Samizdatový sborník, s. 12–14
• Diskriminace v oblasti vzdělání. In: Listy, roč. 7 (1977), č. 2, s. 47–49
• Diskriminace v oblasti práva na vzdělání v Československu. In: Kniha Charty, Index 1977, s. 102–109
• Human Rights in Czechoslovakia. The documents of Charter 77 (1977–1982). Washington 1982, s. 31–36.

E1.	Dokument není datován. Jeho časové určení je převzato z anotovaného seznamu dokumentů z knihy Charta 77 1977–1989. Scheinfeld-Bratislava 1990, s. 383. V Libri prohibiti, sb. Charta 77, je uložen původní koncept dokumentu. Návrh vypracovala Alena Hromádková, Petr Uhl na něj napsal kritický posudek, s nímž souhlasili Jiří Hájek a Vladimír Kadlec. Tito tři pak společně připravili konečnou verzi textu.
E2.	Dokument byl reakcí na Zprávu o přijímacím řízení na střední a vysoké školy pro školní rok 1976/77, projednanou 21. ledna 1977 předsednictvem ÚV KSČ (NA, f, ÚV KSČ, 02/1, sv. 31–32, a.j. 36).
E3.	Správně Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, nikoli Charta o lidských právech či Charta v dalším textu.
E4.	Označená věta v některých opisech dokumentu chybí, např. v samizdatovém sborníku Charta 77. Dokumenty, prohlášení, sdělení, dopisy. Rok 1977.
E5.	Viz D31 (9. 12. 1977).
E6.	Rozumí se dodatek vydaný Ministerstvem školství ČSR k původním pokynům ministerstva.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Měsíc	1
Rok	1977
Zpracovaný	true
OCR	false