D23

1977, 12. říjen, Praha. – Prohlášení k nadcházejícímu procesu s Jiřím Ledererem, Otou Ornestem, Františkem Pavlíčkem a Václavem Havlem, zaslané Československé tiskové kanceláři a zahraničním tiskovým agenturám.

Dne 17. 10. v 8 hod. začne před senátem Městského soudu v Praze 2, Spálená ul. 2, v místnosti č. 83 proces s novinářem Jiřím Ledererem a divadelním režisérem Otou Ornestem, kteří jsou od ledna ve vyšetřovací vazbě, a spisovateli Františkem Pavlíčkem a Václavem Havlem, kteří po propuštění z vazby budou souzeni na svobodě. Jiří Lederer je obžalován podle § 98 tr. z. z podvracení republiky, kterého se údajně dopouštěl tím, že odesílal fejetony, beletristická díla a články českých spisovatelů do zahraničí k publikaci v českých časopisech a nakladatelstvích působících v cizině. Ota Ornest je stíhán podle téhož paragrafu za to, že toto odesílání Jiřímu Ledererovi zprostředkovával. František Pavlíček z přípravy trestného činu podvracení republiky za to, že Jiřímu Ledererovi poskytl interview do jeho chystané knížky rozhovorů s českými spisovateli. Václav Havel je obžalován podle § 112 tr. z. za pokus o poškozování zájmů republiky v zahraničí, kterého se dopouštěl tím, že předal Jiřímu Ledererovi rukopis pamětí bývalého ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny k odeslání do zahraničí.

Připravovaný proces není jen hluboce nespravedlivý z lidského, morálního a kulturního hlediska, ale bude-li vynesen odsuzující rozsudek, bude to zřejmé porušení Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který je součástí československého právního řádu a který ve svém článku 19 zaručuje občanům právo svobodně „přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle vlastní volby“.

Skutečnost, že českoslovenští spisovatelé ve zvýšené míře publikují v zahraničí v českých časopisech a nakladatelstvích, je jen přirozeným důsledkem nepřirozených poměrů panujících v ediční praxi domácích kulturních institucí, na které nedávno upozornila Charta 77 v dokumentu č. 12.E1Viz D18 (30. 6. 1977). Velké části českých spisovatelů je znemožněna jakákoliv publikace doma, a proto publikace v zahraničí hraje de facto úlohu jednoho z náhradních způsobů, jimiž jsou čeští čtenáři seznamováni s díly českých spisovatelů. Že mnohá významná díla domácích autorů vycházejí tiskem v jejich mateřském jazyce pouze v cizině, často v souvislostech, na které nemají tito autoři vliv, nepovažujeme za úkaz zdravý, jeho pravou příčinu nespatřujeme však v aktivitě občanů, kteří tyto publikace zprostředkovávají, ale v situaci, která je k této aktivitě vede. Za těchto okolností je svrchovaně nespravedlivé, že československé úřady místo toho, aby se odpovědně zamyslely nad pravými příčinami vzniklé situace, stíhají trestně občany, kteří slouží české kultuře a snaží se napravovat vznikající kulturní škody.

Charta 77 tímto upozorňuje v duchu cílů, které si předsevzala, československé úřady i naši a světovou veřejnost na tento další případ porušování základních lidských práv. Zároveň vyzývá všechny, jimž záleží na dodržování těchto práv, aby mu spolu s Chartou 77 věnovali svoji pozornost a zasazovali se o to, aby se ve věci čtyř kulturních pracovníků postupovalo spravedlivě a přihlíželo se ke znění závazků z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který je součástí československého právního řádu.E2Na podporu politických vězňů vydalo 70 českých občanů 16. 8. 1977 výzvu Svobodu politickým vězňům (ČSDS, sb. Charta 77, archiv J. Hájka). Proti procesu protestovala i řada světových organizací a jednotlivých českých a zahraničních osobností. Mezi nejvýznamnější patří např. telegram G. Husákovi, generálnímu prokurátorovi a Svazu československých spisovatelů od amerického PEN klubu. Podobnou žádost prezidentu republiky zaslal Mezinárodní tiskový úřad. Svobodná společnost na podporu přátelství s národy Československa v Mnichově vydala 20. října prohlášení solidarity, které podepsalo asi 40 000 občanů. Pavel Kohout a Ludvík Vaculík se obrátili na francouzského prezidenta V. Giscarda d’Estaign a prezidenta Jugoslávie Josipa Broze Tita, aby se ujali čtyř intelektuálů obviněných z pašování rukopisů vydaných ve Francii a Jugoslávii. Proti procesu se postavili také tři sovětští občané, G. Černisov, F. Zavadovskij a V. Šustov, pracovníci Všesvazového projektového institutu petrochemického průmyslu v Moskvě. Jejich dopis zaslaný Rudému právu byl na pokyn G. Husáka předán sovětskému velvyslanectví „k užití podle vlastního uvážení“. (NA, f. ÚV KSČ – Gustáv Husák, neuspořádáno, strojopis, originál, 4 s.). Dále o procesu viz D25 (1. 11. 1977), a D37 (18. 1. 1978). Je nutné se zasazovat i o to, aby účast veřejnosti na procesu nebyla uměle omezována malou soudní síní a předem vybraným publikem a aby domácí i zahraniční novináři měli možnost informovat naši i světovou veřejnost o průběhu procesu.

prof. dr. Jiří Hájek, Marta Kubišová, dr. Ladislav Hejdánek
mluvčí Charty

Zdroj
  • ČSDS, sb. Charta 77. – Strojopis, průpis.
Plné znění
  • In: Listy, roč. 7 (1977), č. 6, s. 61–62
  • Kniha Charty, Index 1977, s. 199–200.
Komentáře
  • Proces proti O. Ornestovi, J. Ledererovi, F. Pavlíčkovi a V. Havlovi 17. a 18. října 1977 (podrobná zpráva). ČSDS, sb. Charta 77, archiv J. Hájka, stroj. kopie, 8 s.
  • Životopis J. Lederera. Tamtéž, 1 s.
  • Havel, Václav: Praská ledový krunýř lhostejnosti. In: O lidskou identitu. Londýn 1984, s. 250–256, Ruml, Jakub: Pozadí jedné přílohy Televizních novin. ČSDS, sb. Charta 77, stroj. kopie, 2 s.
  • Trestná činnost proti republice. In: Rudé právo, 18. ledna 1977, s. 2
  • K. H.: Případ Ota Ornest. In: Listy, roč. 7 (1977), č. 2, s. 16
  • Zpráva o procesu. Tamtéž, č. 6, s. 3–8
  • Prohra režimu. Tamtéž, s. 1–2
  • Hlasy k procesu. Tamtéž, s. 8–10
  • V Praze po Helsinkách a před Bělehradem. In: Americké listy, č. 3–8 (21.–25. ledna 1977)
  • Uhl, Petr: Otevřený dopis západní levici. In: Informační materiály, 22–23 (červen 1977)
  • Vliv pražského procesu na Bělehrad. In: Americké listy, č. 44 (4. listopadu 1977), s. 1–2
  • Svět reaguje na pražské procesy. Tamtéž, s. 5–6
  • Pražský proces s intelektuály. In: České slovo, roč. 22 (1977), č. 11, s. 1, 7
  • Ohlas pražského procesu ve světě. Tamtéž, s. 2
  • Pražský proces. In: Národní politika, roč. 9 (1977), č. 11, s. 1
  • Hemo: Špinavý proces. Tamtéž, č. 12, s. 1–2
  • Svědectví, roč. 14 (1977), č. 54, s. 167
  • Rozhlasové relace: ÚSD, sb. RFE, pol. blok S-129, S-131, 14. října 1977
  • Hlas Ameriky (Ivan Medek) 17. října 1977.
E1.Viz D18 (30. 6. 1977).
E2.Na podporu politických vězňů vydalo 70 českých občanů 16. 8. 1977 výzvu Svobodu politickým vězňům (ČSDS, sb. Charta 77, archiv J. Hájka). Proti procesu protestovala i řada světových organizací a jednotlivých českých a zahraničních osobností. Mezi nejvýznamnější patří např. telegram G. Husákovi, generálnímu prokurátorovi a Svazu československých spisovatelů od amerického PEN klubu. Podobnou žádost prezidentu republiky zaslal Mezinárodní tiskový úřad. Svobodná společnost na podporu přátelství s národy Československa v Mnichově vydala 20. října prohlášení solidarity, které podepsalo asi 40 000 občanů. Pavel Kohout a Ludvík Vaculík se obrátili na francouzského prezidenta V. Giscarda d’Estaign a prezidenta Jugoslávie Josipa Broze Tita, aby se ujali čtyř intelektuálů obviněných z pašování rukopisů vydaných ve Francii a Jugoslávii. Proti procesu se postavili také tři sovětští občané, G. Černisov, F. Zavadovskij a V. Šustov, pracovníci Všesvazového projektového institutu petrochemického průmyslu v Moskvě. Jejich dopis zaslaný Rudému právu byl na pokyn G. Husáka předán sovětskému velvyslanectví „k užití podle vlastního uvážení“. (NA, f. ÚV KSČ – Gustáv Husák, neuspořádáno, strojopis, originál, 4 s.).
Dále o procesu viz D25 (1. 11. 1977), a D37 (18. 1. 1978).

Pole

NázevHodnota
ŘadaDokumenty Charty 77
Den12
Měsíc10
Rok1977
Zpracovanýtrue
OCRfalse