P5/3

[1977, 6. březen, Praha.]

Zpráva o Chartě 77 k 6. březnu 1977

Charta 77 vydala dne 15. února dokument č. 6, v němž shrnula dostupné údaje o represáliích proti Chartě a jejím signatářům; obdobné informace byly publikovány i ve zprávě o Chartě 77 z 12. února. Tato zpráva na oba texty navazuje.

Již v polovině ledna byla provedena domovní prohlídka u signatáře ing. Jana Leštínského z Ostravy; později dostal výpověď ze zaměstnání z reorganizačních důvodů. Náhradní práci v témže podniku však přijmout nemůže. Jan Leštínský byl rovněž vyslýchán, stejně tak jako Ivan Binar s manželkou, Ludvík Kavín s manželkou a dr. Jaroslav Krejčí, kteří byli vyslýcháni ještě dříve, než jejich jména jako signatářů Charty byla publikována. Všichni ostravští signatáři se chtějí vystěhovat do Rakouska; Státní bezpečnost v Ostravě toto řešení podporuje. Necelá desítka signatářů Charty 77 z Ostravy a okolí je vystavena kontrole a represáliím Státní bezpečnosti, které nejsou v jiných krajích obvyklé.

Jak již bylo publikováno, není pravda, že by Alexander Dubček zaujal odmítavý postoj k Chartě 77 a odmítl ji podepsat. Jeho zájem o Chartu 77 a dopis 11 bývalých členů ÚV KSČ všem evropským KS, které se zúčastnily berlínské konference, byl zmařen zásahem Státní bezpečnosti, která dne 11. února 1977 zadržela doc. Milana Hübla před domem p. Dubčeka, odňala mu písemnosti, které měl při sobě, a pod pohrůžkou ho přinutila, aby opustil Slovenskou socialistickou republiku. Dopis jedenácti byl v druhé polovině února zaslán adresátům včetně předsednictva ÚV KSČ a redakce Otázek míru a socialismu. Dopis vyjadřuje podporu Chartě 77 a požaduje propuštění čs. politických vězňů, jmenovitě spisovatele Františka Pavlíčka, bývalého člena ÚV KSČ. – V únoru (nevíme, zda tato situace trvá dodnes) kontrolovaly orgány SNB pohyb a společenské styky Alexandra Dubčeka a podle svého dobrého zdání je regulovaly a zabraňovaly jim. Cestující přijíždějící z Bratislavy dále oznámili, že už v druhé polovině ledna byla provedena domovní prohlídka u signatáře Charty doc. Mira Kusého (signatářem od 1. 2. 77), který byl podroben i několikahodinovým výslechům. Později byla u něho provedena prohlídka na pracovišti. Dne 23. 2. 77 byl doc. Kusý předvolán na Krajskou prokuraturu, kde byl v přítomnosti náměstka generálního prokurátora poučen, že činnost Charty 77 je v rozporu s československými zákony, obdobně jako byli mluvčí Charty 77 poučeni dne 31. ledna 77 a jak jsou poučováni v těchto dnech někteří další pražští signatáři. Zdá se, že tento postup státní moci vytváří předpoklady pro případné trestní stíhání těch signatářů Charty 77, kteří v jejím rámci aktivně pracují, pokud ovšem v budoucnu úřady shledají toto stíhání za únosné a nutné. Bratislavská Státní bezpečnost způsobila i domovní prohlídku u ing. Antonie Bokové z Prahy, které bylo vytýkáno, že údajně poskytuje svým bratislavským známým písemnosti týkající se Charty 77.

Poměrně klidná situace (po lednových domovních prohlídkách u téměř všech tehdejších signatářů) je v Brně. Václav Šabata je diskriminován v práci, firma Dílo mu odmítá přijmout šperky, které vyrábí. V noci na 24. února byla provedena osobní prohlídka u Jiřího Müllera, který cestoval rychlíkem z Prahy do Brna; Jiří Müller byl zadržen ve vlaku před dojezdem do cílové stanice na předměstí Brna. Osobní prohlídka byla učiněna násilím. Bylo mu odňato jedno číslo listu Morning Star z ledna t. r. a překlad článku z těchto novin, týkající se Charty 77. Jiné písemnosti nebo věci odebrány nebyly. O této události Jiří Müller informoval redakci listu Morning Star.

Dne 31. ledna provedla Státní bezpečnost domovní prohlídku v bytě manželů Zdráhalových v Sezimově Ústí. Manželé Zdráhalovi se přihlásili k Chartě 77 dopisem po zveřejnění Charty v rakouském rozhlase. Státní bezpečnost je od poloviny ledna sledovala; po domovní prohlídce fotografovala jejich byt a vyhrožovala jim odejmutím dětí z rodinné výchovy.

Dne 1., 2. a 3. února byl 48 hodin zadržován ve věznici Plzeň-Bory Jan Thoma, jehož jméno jako signatáře Charty 77 bylo uvedeno v dokumentu č. 5 (z 1. 2. 77). Důvodem zadržení a domovní prohlídky, která se konala 1. 2. v jeho nepřítomnosti, byl výskyt Prohlášení Charty 77 na jeho pracovišti a ve Škodových závodech v Plzni, kde Jan Thoma koncem 60. let působil jako odborový funkcionář. Při domovní prohlídce byl odňat psací stroj, časopisy Listy, Informační materiály a Svědectví, dále dvě vyhotovení Prohlášení Charty 77 a další písemnosti. Při prohlídce byly pořizovány fotografie, na jedné z nich je vyfotografována bible, Paměti Edvarda Beneše a Caři, popi, bolševici od E.E. Kische.

Jak již bylo oznámeno, odbor školství Jč. KNV rozvázal dne 27. 1. t. r. okamžitě pracovní poměr se středoškolským profesorem prachatického gymnázia Janem Urbanem proto, že odmítl podepsat rezoluci, odsuzující Chartu 77. Stejným způsobem a ze stejných důvodů byl téhož dne postižen jeho kolega Karel Pecháček.

Jiří Olt z Teplic v Čechách byl ostouzen článkem krajského deníku Průboj proto, že se zastal signatářů Charty 77, které tento deník napadl. Jiří Olt své názory napsal redakci; po zveřejnění útoku na jeho osobu nebyl přijat do zaměstnání, kam měl podle předběžné domluvy nastoupit dne 14. února; s odmítnutím práce se setkal ve všech dalších případech, kdy se pokoušel sehnat zaměstnání v Teplicích. Ze stejných důvodů byl na pohovoru u vedení závodu Petr Ouda, dělník n.p. Báňské stavby.

Dodatečné informace o případu ing. Vladimíra Laštůvky a ing. Aleše Macháčka (první z Děčína, druhý z Ústí nad Labem) ukazují, že jejich trestní stíhání souvisí s Chartou 77; svědčí o tom materiály Charty 77, nalezené při domovních prohlídkách, a další okolnosti.

Dne 18. února provedly orgány SNB v Jablonci nad Nisou brutální razii proti obydlí manželů Vaňkových, při níž zadržely asi dvacet osob, které vyslýchaly způsobem odporujícím zákonu a snižujícím lidskou důstojnost. Při razii byly odňaty některé předměty, jako např. gramofonové desky, magnetofonové pásky a náboženské knihy. Jan Placák byl surově zbit.

Pokud je nám známo, ze signatářů, jejichž jména byla publikována 1. února 77, byli vyslýcháni po 3. únoru (kdy dokument č. 5 přišel ministru vnitra na stůl), pouze tři, a to Marie Soukupová v Mariánských Lázních (spolu se svým manželem Karlem Soukupem, ovšem v tomto případě není jasné, zda to StB předem věděla, že Marie Soukupová je signatářka), a dále Jindra Kadlecová (výslech na pracovišti) a Jan Hrabina, který byl vyslýchán na základě udání vedoucí pracoviště. Janu Hrabinovi byl odebrán řidičský průkaz, který potřeboval k výkonu povolání.

Signatáři z 1. 1. 77 byli dále postihováni pracovně. Jde o tyto zjištěné případy: ing. Antonín Bělohoubek – výpověď s dvouměsíční lhůtou, důvod je zastřen; Karel Kyncl – okamžité zrušení pracovního poměru – důvod Charta 77; Jitka Bidlasová – protiprávní přeřazení na manuální práci – důvod zastřen; Jiří Pallas – výpověď s jednoměsíční lhůtou a do té doby přeřazení na manuální práci, důvod zastřen; (Jan Leštínský a Václav Šabata byli zmíněni výše), dále Drahuše Proboštová, s níž byl už v lednu okamžitě rozvázán pracovní poměr a která u nového zaměstnavatele byla ve zkušební době přeřazena z administrativní práce na průvodčí vlaku; Ivan Dejmal – zrušení pracovního poměru ve zkušební době (jde o druhé zaměstnání po návratu z vězení); Josef Hodic, Vladimír Klokočka, Zdeněk Jičínský – výpověď.

Pokud signatáři z 1. 2. 77 nejsou vystaveni týmž represáliím policejního charakteru jako signatáři z 1. 1. 77 (výslechy, domovní prohlídky, řidičské průkazy apod.), objevují se – rovněž sporadicky – potíže v zaměstnání. Jde o Blanku Dobešovou, s níž Ústav marxismu-leninismu UK, kde pracovala jako knihovnice, okamžitě rozvázal pracovní poměr, dále o Jindru Kadlecovou, která je ve výpovědi ze strany organizace, a Františka Povolného, jemuž byly odňaty prémie.

Objevil se další druh represálií: degradování. Vojenské hodnosti plukovníka (v záloze) byli zbaveni Karel Jaroš, Václav Hyndrák a Milan Richter. Byli tím zbaveni i plukovnických penzí.

StB pokračovala ve výsleších signatářů z 1. 1. 77, které trvají až dosud. Mnozí signatáři byli vyslýcháni již poněkolikáté. StB jde především o to, aby odvolali svůj podpis, což se – až na známý případ Jiřího Záruby – setkalo s nezdarem. Signatářům je dále nabízeno vystěhování, i když ne za tak generózních podmínek jako v případech šesti rodin v lednu 1977. Výslechy se dále týkají styků signatářů, zvláště se zahraničím apod.

Počínaje 25. únorem byli Jiří Hájek, Zdeněk Mlynář, Milan Hübl, František Kriegel a Petr Uhl, a od 1. 3. také prof. Jan Patočka, podrobeni demonstrativnímu a totálnímu sledování, které bylo v některých případech kombinováno i s omezením pohybu a společenského styku. Tyto provokace trvaly celý týden a asi u poloviny jmenovaných tato situace trvá i dnes.

Prof. Jan Patočka, který byl po přijetí nizozemským ministrem zahraničních věcí dne 1. 3. 77 předvolán na ministerstvo vnitra, kde byl ve dnech 2. a 3. 3. po mnoho hodin vyslýchán, utrpěl srdeční kolaps a je od 3. 3. hospitalizován.

Obhájce Václava Havla dr. Lukavec utrpěl dne 23. února mozkovou mrtvici. Obhajobu Václava Havla dosud nikdo nepřevzal.

Zina Kočová a Karel Freund, signatáři Charty 77, uzavřeli dne 26. února sňatek.

Začátkem března tohoto roku bylo zjištěno, že Chartu 77 podepsalo celkem více než 600 signatářů, jejichž jména budou souhrnně publikována. Připomínáme, že dosud bylo vydáno 6 základních dokumentů, další se připravují. Charta 77 plní úkoly, které si předsevzala, a to i přes represálie, jimž je vystavena.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	6
Měsíc	3
Rok	1977
Zpracovaný	true
OCR	false