O moci slov

Petr Zídek

Následující text byl publikován v Lidových novinách 28. června 2017. Autorovi i redakci děkujeme za poskytnutí.

Je třeba vidět, že za dvacet let nebyla u nás vyřešena žádná lidská otázka – od primárních potřeb, jako jsou byty, školy, prosperita hospodářství, až po potřeby jemnější, které nedemokratické systémy světa vyřešit nemohou – jako je pocit plné platnosti ve společnosti, podřízení politických rozhodování kritériím etiky, víra ve smysluplnost i malé práce, potřeba důvěry mezi lidmi, vzestup vzdělanosti celých mas.

Tato věta slaví právě dnes své padesáté narozeniny. Poprvé zazněla 28. června 1967 na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v diskusním příspěvku Ludvíka Vaculíka. Těžko bychom hledali v dějinách posledního století nějaký politický projev, který by mohl s tímto Vaculíkovým soupeřit co do jasnozřivosti a stylové vybroušenosti.

Vaculíkova věta slaví padesáté narozeniny, ale působí docela mladě, skoro současně, všimli jste si? Podobnou výčitku bychom mohli adresovat i naší době. Protože kterou lidskou otázku u nás vyřešil demokratický režim nastolený v letech 1989/1990? Selhává již v uspokojování základních potřeb. Byty? Ano, ale jen pro bohaté či ty, kteří se nadosmrti zadluží. Pro bezdomovce lehátko aspoň v zimě. Školy? České veřejné školství je v katastrofálním stavu, naši učitelé jsou placeni nejhůře ze všech vyspělých zemí. Prosperita hospodářství? Stejně jako před padesáti lety prý prosperuje báječně, jen to většina lidí nějak nepostřehla. A pak ty jemnější potřeby: podřízení politických rozhodování kritériím etiky? V zemi, kde si politické rozhodování vyhradily stranické oligarchie? Důvěra mezi lidmi? Máte snad pocit, že se v posledních desetiletích zvýšila? Vzestup vzdělanosti celých mas? Ano, třeba takové vysokoškolské vzdělání má dnes mnohem více lidí než v roce 1990, ale myslíte, že dnes věří bludům méně lidí než dříve?

Vaculíkův projev a projevy dalších spisovatelů přednesené na sjezdu spisovatelů mohly otřást celým režimem, protože komunismus byl uzavřeným ideologickým systémem. Zpochybnění jedné části rozkolísalo celou stavbu. Dnes by si podobný projev přečetlo pár intelektuálů – a nic by se nestalo. Za kritiku se nevylučuje ani nezavírá, můžete se ukritizovat k smrti, a nic se nestane. Když to trochu přeženete, možná vám nedají nějaký grant.

Reálný socialismus byl pro intelektuály krásný systém, protože bylo možné jej chytat za slovo a zdroj moci byl jasný. Zatímco když neplní své sliby systém demokraticko-kapitalistický, komu adresovat kritiku? Vůdci revoluce a transformace na počátku 90. let slibovali, že mají recept na to, jak rychle dohnat Západ. Po téměř třiceti letech je pro většinu z nás rakouská nebo německá životní úroveň podobná sci-fi jako tehdy. Průměrná česká mzda je 36 procent té německé.

Ale abychom nebyli zcela negativističtí: naše slova jsou sice bezmocná, ale na rozdíl od roku 1967 máme všichni přinejmenším možnost svobodně se odstěhovat někam jinam. 

PETR ZÍDEK
redaktor LN