Článek šéfredaktora londýnského časopisu Index on Censorship George Theinera o nezávislém Kulturním sympoziu v Budapešti v říjnu 1985

Text přeložila z angličtiny Tereza Novická.

Loni v Budapešti

Úvahy a svědectví z pozoruhodného neoficiálního sympozia.

„Ať je tvorba spisovatelů vydána v té podobě, v jaké byla napsána, a ať nejsou tvůrci pronásledováni za to, co napsali. Spisovatel nepotřebuje žádnou vyšší autoritu, aby o jeho díle rozhodovala či mu dovolovala nebo zakazovala cestovat do zahraničí. Je načase, aby se k nám stát přestal chovat jako k neukázněným dětem. Je absurdní, že se musíme strachovat proto, že píšeme.“

Tak zní slova nejznámějšího maďarského romanopisce, Györgyho Konráda. Na první pohled se může zdát, že na nich není nic zvláštního. Nejsou to snad slova, jaká byste od maďarského spisovatele očekávali? A zejména od maďarského spisovatele, jehož mnoho děl v jeho vlastní zemi nevyšlo a existuje pouze v samizdatové podobě a za hranicemi v překladech.

Možná – ale nečekal bych, že bude György Konrád takto mluvit na mezinárodní spisovatelské konferenci ve své rodné Budapešti. Ovšem loni se 15.-18. října v hlavním městě Maďarska konala událost, která nemá v komunistické části Evropy obdoby: neoficiální sympozium na téma „Spisovatel a jeho integrita“, organizované Mezinárodní helsinskou federací pro lidská práva, probíhající současně s Evropským kulturním fórem, které se konalo v Budapešti jako součást helsinského procesu porad a konferencí.

Oficiálního fóra se zúčastnily delegace všech 35 signatářských zemí helsinské dohody z roku 1975, přičemž delegace z východní Evropy byly zastoupeny vládními představiteli. Cílem „alternativního“, neoficiálního sympozia bylo ukázat, že kultura – literatura a umění – není pouze záležitostí vlád a oficiálních institucí, ale především samotných spisovatelů a umělců a jejich čtenářů a příznivců, obyčejných lidí po celém světě.

Z tohoto důvodu Mezinárodní helsinská federace pro lidská práva pozvala 10 spisovatelů (Susan Sontagovou, Françoise Bondyho, Hanse Magnuse Enzensbergera, Alaina Finkielkrauta, Timothyho Gartona Ashe, Jiřího Grušu, Danila Kiše, Györgyho Konráda, Amose Oza a Pera Wästberga) k diskusi nad tématy, jako je „Cenzura a autocenzura“, „Psaní v exilu“, „Etnická identita v literatuře“, „Práva menšin“ a „Budoucnost evropské kultury“, a to před obecenstvem složeným z velkého počtu členů maďarské demokratické opozice a mnoha světových novinářů, kteří zřejmě shledali sympozium zajímavějším než průběh oficiálního fóra.

Neoficiální událost začala nepříliš dobře vzhledem ke změnám v postoji maďarských úřadů. Ty na poslední chvíli odvolaly povolení, aby se sympozium konalo v konferenčním sále prostorného hotelu Duna Intercontinental. I první náhradní prostor – velkou restauraci v centru Budapešti, jejíž vedení zpočátku zlákala vidina nějakých sta zákazníků – museli organizátoři opustit po omluvném telefonátu, že v daném prostoru se bohužel musejí opravit okna, a rezervaci je proto nutno zrušit!

Neoficiální sympozium se nakonec konalo v soukromém bytě známého filmového režiséra.

Kromě Jiřího Gruši, českého básníka a spisovatele, který nyní žije v exilu v západním Německu, na sympoziu pronesl řeč také další český spisovatel žijící v exilu, a to dramatik Pavel Kohout, který vyjádřil svůj vděk maďarským úřadům, že mu umožnily navštívit Budapešť; když se o to totiž pokusil naposledy, byl zatčen a ihned posazen na zpáteční vlak do Vídně, kde nyní žije.

Vystoupení českých spisovatelů na sympoziu bylo mimořádné a texty asi třiceti z nich byly k dispozici v knize vydané k této příležitosti Mezinárodní helsinskou federací a Nadací Charty 77 ve Stockholmu (A Besieged Culture, k dostání uNadace Charty 77, Box 50041, S-104 05, Stockholm, nebo u Index on Censorship, cena £7).

Knihu obdržely všechny delegace na oficiálním Evropském kulturním fóru.

György Konrád zahájil neoficiální sympozium tím, že je nazval „prvním krokem ke zlepšení situace evropských spisovatelů a intelektuálů, kteří by měli mít možnost se svobodně scházet a diskutovat“. Tento maďarský spisovatel dodal:

„Spisovatel musí mít právo vyjadřovat názory odlišné od oficiálního stanoviska. Paralelní, neoficiální kultura v Maďarsku i jinde vznikla jen proto, že se jednotná oficiální kultura ukázala jako příliš omezující.

Cenzura — to je kultura obehnaná ostnatým drátem. A v zemi, kde se pálí knihy, je celá společnost spoluviníkem tohoto zločinu. Literatura musí mít absolutní svobodu –– spisovatelé se mohou prohřešit děláním kompromisů, literatura nikoli.

V liberální demokracii existují cenzoři, nikoliv však Cenzor s velkým ‘C’. Tam, kde mají Cenzora s velkým ‘C’, je malý manévrovací prostor.

Kulturní fórum se nyní bude scházet po čtyři týdny za zavřenými dveřmi. Co chtějí skrývat? My se tu scházíme zcela otevřeně, ne jako něčí delegáti či zástupci, ale jako jednotlivci. Jsme zde, protože si tu přejeme být, ne proto, že nás sem někdo vyslal. Nezastupujeme žádné země, pouze sami sebe.“

Pole

Název	Hodnota
Řada	Mezinárodní helsinská federace pro lidská práva
Rok	1985
Předmět	IHF
Jazyk	český
Zpracovaný	false
OCR	true
Zdroj	PREČAN, Vilém, ed. a SLAVÍČKOVÁ, Miloslava, ed. Karel Schwarzenberg: český vlastenec a Evropan: sborník k 80. narozeninám. Praha: Československé dokumentační středisko, o.p.s., 2017. s. 100-102.