Holub, Václav

Holub Václav, 8.8.1909 Hodonín u Vimperka – 10.5.2004 Londýn, politik a novinář. Vyučil se zedníkem a 1926–30 vystudoval stavební průmyslovou školu ve Volyni. 1924–30 pracoval jako sezónní stavební dělník v Košicích, 1930 a 1932–34 stavbyvedoucí v různých městech na Slovensku a Podkarpatské Rusi, 1934–38technický úředník městské správy v Koši­cích. Od 1923 člen Čs. sociálně demokratické strany děl­nické; 1934–38 místopředseda Ústředí sociálně demokratické mládeže. 1938–39 reprezentant mladé generace Národní strany práce,1938–40 vedoucí činitel Národního hnutí pracující mládeže; 1939–40 generální tajemník mládeže Národního souručenství. Od začátku německé okupace se aktivně účastnil domácího odboje; v lednu–březnu1940 se skrýval před zatčením na různých místech v Čechách, v březnu 1940 unikl (společně s Václavem Majerem) přes Slovensko a Maďarsko do zahraničí. 1940–45 sloužil v čs. zahraniční armádě ve Francii a Velké Británii (držitel četných čs., francouzských a britských vyznamenání); současně byl činný žurnalisticky (promluvy v BBC) a politicky.V březnu 1945 jeden ze zástupců sociálně demokratické strany na moskevských jednáních o poválečném politickém uspořádání v ČSR. Od dubna do června 1945 generální tajemník Čs. sociální demokracie, 1945–48 člen jejího ústředního výkonného výboru a poslanec Národního shromáždění za severočeské okresy; 1945–46 místopředseda, 1946–48 předseda Sdružení zahraničních vojáků. Vyhraněný obhájce nezávislé politiky ČSSD, odpůrce Fierlingerovy linie; stou­penec, blízký spolupracovník a přítel V. Majera, jehož stanovisko podpořil i v únorové krizi 1948. Po komunistickém převratu byl zbaven všech funkcí a fierlingerovci vyloučen ze strany. V březnu 1948 odešel do exilu; usadil se v Londýně, kde se posléze stal administrativním ředitelem textilního podniku a zároveň pokračoval v politické činnosti: od května 1948 člen představenstva, 1950–70 generální tajemník exilové ČSSD, 1950–64 vydavatel a redaktor časopisu Demokracie a socialismus; předseda oblastního sboru Rady svobodného Československa ve Velké Británii a činovník řady exilových organizací. 1990 se účastnil obnovovacího sjezdu ČSSD v Praze. 1991 byl ve vlasti povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě. Své životní a politické osudy zachytil ve vzpomínkové knize Vítězství i prohry. Život na pozadí 20. století (1997); autorsky se podílel na sbornících Osmdesát let československé sociální demokracie 1878–1958 (1958) a Léta mimo domov. K historii Československé sociální demokracie v exilu (1996).