Sláva Dvou tisíc slov pominula

Článek vyšel v Lidových novinách 27. června 2008. Za jeho poskytnutí redaci děkujeme.

ROZHOVOR

Před čtyřiceti lety vyšel v Literárních listech manifest Dva tisíce slov, který byl jedním z nejvýraznějších výbojů pražského jara. Ludvíka Vaculíka, který jej sepsal, jsme se ptali, jak se na svůj text dívá dnes.

* LN Měl jste při formulování manifestu nějaký vzor či inspiraci?

Jsem rád, že se to mezi námi dá vyřídit takto stručně. Je toho vzruchu trochu moc. Ptávala se mne zejména StB, jestli mě netíží svědomí za to, co jsem způsobil mnoha lidem. Ne, netíží mne. Každý má mít svůj rozum. Dneska na různých besedách dostávám otázku, co si o tom myslím a co bych třeba napsal jinak. Já se tím ale nikdy nezabývám, nikdy jsem ta slova potom nečetl než v korektuře nějaké mé knížky. Právě před deseti lety jsme byli s Pavlem Kohoutem pozváni do Hamburku, kde v divadle Thalia byl pořad k výročí pražského jara. Jeden herec tam četl Dva tisíce slov, jako by to byl literární text. Já jsem žasl, jak se lidi smějí, baví a tleskají. Potom jsem mu poděkoval, že až on mi ukázal, jak pěkně jsem to napsal. On řekl: „Vy asi nevíte, co jste napsal. To totiž platí pořád i u nás.“ Na otázku po nějaké myšlenkové inspiraci říkám, že jsem myslel na Gándhího, jeho hnutí nenásilného odporu. Jako mladík jsem četl jeho životopis od Romaina Rollanda a nadchlo mě to tak, že jsem o tom v internátě uspořádal klukům přednášku.

* LN Nemyslíte si, že by dnes bylo třeba dalších Dvou tisíc slov?

Dostávám tuto otázku často a divím se. Tehdy opravdu jedna rána mohla cílit na jeden cíl - stranickostátní diktaturu. Za této naší svobody se zlo demokraticky rozprostřelo po celém obyvatelstvu. Tak ať si ho každý potírá vedle sebe.

* LN Není vám líto, že Dva tisíce slov vzbudilo větší ohlas než vaše literární dílo?

To mě vůbec nenapadlo, protože já vím, co je důležitější. Krom toho sláva Dvou tisíc slov trvá vždycky jenom chvíli a má literární sláva je trvalá.

mzv