Marie Vaculíková: Dva tisíce slov po 40 letech

Článek vyšel v MF Dnes 27. června 2008. Za jeho poskytnutí redakci děkujeme.

Přesně před 40 lety vyšel v Literárních listech a denících Práce, Mladá fronta a Zemědělské noviny text, jehož plný název zněl Dva tisíce slov, která patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, vědcům, umělcům a všem.

Nejvýznamnější dokument pražského jara vznikl na podnět pracovníků Československé akademie věd - Otty Wichterleho, Jana Broda, Otakara Poupy a Miroslava Holuba. Sepsal jej spisovatel Ludvík Vaculík a podepsaly stovky osobností a přes sto tisíc občanů. Marie Vaculíková, manželka Ludvíka Vaculíka, vzpomíná na okolnosti, za nichž manifest vznikl.

Iniciátorem manifestu Dva tisíce slov nebyl Vaculík, ale pánové vědci kolem akademika Wichterleho. A na toho se obrátil František Kriegel s dotazem, co udělají pro společenský pohyb, oni vědci. Pánové se sešli a rozhodli se, že o takové prohlášení požádají Ludvíka Vaculíka, který tak dobře zformuloval projev na spisovatelském sjezdu. Sešli se v Parkhotelu a Vaculík úkol přijal. Po svém. Nedovedli mu nic konkrétnějšího uložit.

Kolem píšícího Vaculíka jsme chodili, já a naši tři synové, po špičkách. Zuřivě chodil a občas ťukal do psacího stroje. Píše pomalu a těžce. V kuchyni kapal u dřezu kohoutek, ale on se tím nedal vyrušit. Pak někde napsal, že jsem po něm žádala opravu kohoutku, když on psal. Poté mi přišlo mnoho dopisů, pamatuju si, že tam byly některé učitelky, které se na mě zlobily, že si nedovedu zajistit opravu a nenechám Mistra na pokoji.

Psaní ukončil, vymyslel název Dva tisíce slov a začalo počítání. Počítal hlavně nejstarší syn Martin, v té době maturant, a spočítal to špatně. Nakonec si to spočítal Vaculík sám, a to i s případnou chybou, jako vždycky, platilo.

V těch dnech byl Vaculík s Ivanem Klímou na literární besedě v nějaké Kamenici. Telefonicky ho sháněli soudruzi z ÚV KSČ. Volal též Smrkovský a požádal mě, abych Vaculíka jakýmkoliv způsobem sehnala, ať se okamžitě dostaví na ÚV. Volala jsem bezradně vedoucí redaktorku rozhlasu Dášu Maxovou, naši kamarádku. Pevným rozhodným hlasem řekla: „Madlo, vykašli se na to.“ Kolem dvanácté hodiny v noci přinesli znovu z ÚV naléhavý telegram, ať se v 9 hodin dostaví na ÚV.

Byli jsme všichni překvapeni takovým rozruchem.

Také volal pan Werich, Vaculík nebyl doma, rozhovor s ním jsem vedla já. Pan Werich se chtěl ujistit, že může použít text Dva tisíce slov do svého televizního pořadu, který tenkrát dělal se Škutinou. A já mu řekla: „Pane Werichu, nemyslíte si, že je to moc slabé proti komunistům?“ A on řekl, že to má přesnou hranici únosnosti, že je to výborné.

Pak jsem telefonicky mluvila s některým z těch akademiků a zase jsem mu položila tuto námitku, a on řekl: „Vy jste jak paní profesorka MUDr. Kadlecová, ta by si také představovala ostřejší text.“ Dobře, že si Vaculík stvořil tento text naprosto svobodně, bez jakéhokoliv ovlivňování. Dneska se ho lidé někdy ptají, jestli toho nelitoval, vzhledem k následkům, a jestli by dneska něco na tom textu změnil, odpovídá, že ne.

Marie Vaculíková, spisovatelka