Řekli o dokumentu

Článek vyšel v MF Dnes 27. června 2008. Za jeho poskytnutí redakci děkujme.

Olga Sommerová, režisérka

Pražské jaro jsem prožívala, i když mi bylo devatenáct a měla jsem jiné starosti. Dva tisíce slov byla tehdy obrovská senzace. Ale z dnešního pohledu vypadají, jako by byla napsána, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Vyzývalo se k „demokratizaci“, což je jako být napůl těhotná.

Strašně jsem si ale vážila lidí, kteří petici tehdy podepsali. Pražské jaro bylo obrovské opojení. O to horší byl pád „na držku“ v devětašedesátém. A ti, kdo podepsali, byli pronásledováni

***

Jiří Suchý, divadelník, textař, básník, signatář

Pamatuji si, že jsme seděli v šatně Divadla Semafor s Jiřím Šlitrem. Petici přinesl uznávaný džezový hudebník Jan Hammer. Viděli jsme, že tam je podepsán Jan Werich a další významné osobnosti, a tak jsme s podpisem neváhali ani okamžik. To mělo později samozřejmě následky v podobě tvrdého naléhání na mě -neb Jiřího Šlitra již nebylo - abych odvolal. Pozval si mě ředitel rozhlasu Riško. Rozhovor začal velmi přátelsky, nalil mi koňak a pak mi sdělil, že pokud chci, aby mě vysílali, musím odvolat svůj podpis. Já to odmítl a odcházel s tím, že si následky ponesu sám. A taky jsem je nesl.

***

Miroslav Kusý, slovenský politolog a politik, signatář

Dva tisíce slov, to byla bomba! Text přitom není v ničem radikální, není to manifest volající do boje. Byl převratný svým záměrem či výzvou, aby lidé vzali věci do svých rukou. Nelze spoléhat na politiky, občanská společnost se musí postarat sama. To zabralo zejména na Sověty - pochopili Dva tisíce slov jako kontrarevoluční manifest, přestože neříkal nic jiného než každý revoluční pamflet. V době podpisu jsem se považoval za odchovance Prahy a signatáři byli lidé, kterých jsem si vážil. Text oslovil celý národ a ohlas ukázal, že to ťalo do živého.