Projev F. Kriegla na plenárním zasedání ÚV KSČ 30. 5. 1969

30. 5. 1969, Praha - Projev s. F. Kriegla, který zazněl  na plenárním zasedání ÚV KSČ. Po tomto projevu navrhlo předsednictvo plenárního zasedání ÚV KSČ, aby s. Kriegl byl vyloučen nejen z ÚV, ale i z KSČ. Návrh zdůvodnil Husák G.  

Přetiskuje se podle textu psaného na stroji a rozšiřovaného jako samizdat. Překlepy a interpunkce opraveny. Samizdatová předloha je uložena v osobním archivu V. Prečana.

Soudružky a soudruzi, dnešnímu zasedání ÚV se předkládá návrh, aby někteří soudruzi byli vyloučeni z pléna ÚV, mezi nimi i já, s odůvodněním, že jsem hlasoval proti smlouvě o dočasném pobytu sovětských vojsk na území naší republiky. Tím jsem se dopustil přestupku proti stranické kázni.

Rád bych předeslal několik poznámek:

Návrh neříká, který orgán se usnesl na této smlouvě, a pokud jsem byl informován na schůzi členské skupiny parlamentu, nedošlo k formálnímu usnesení. Chtěl bych, aby předsednictvo tuto stránku věci podrobně objasnilo. Chci dále upozornit ÚV na to, že dosud nebyl nikdo vyloučen z ÚV, kdo nese přímou odpovědnost nebo spoluodpovědnost za to, že desítky nevinných lidí byly odevzdány potupné smrti z rukou kata, že tisíce a desetitisíce lidí byly na základě vykonstruovaných obvinění odsouzeny na dlouhá léta mučení a věznění a že mnozí z nich ve vězení svůj život skončili, aniž viděli světlo svobody.

Doposud nebyl rovněž vyloučen nikdo z ÚV za odpovědnost za dlouholetou vleklou hospodářskou krizi, která nás dovedla až do dnešního stavu, a nic na tom nemohou změnit pokusy svalovat příčiny tohoto stavu na několik měsíců minulého roku. A mohli bychom tak probírat jeden úsek našeho hospodářství za druhým, sociální problematiku a ptát se, kdo zavinil, kdo nese odpovědnost za dnešní neutěšený stav. Není přece tajemstvím, že zde v tomto sále sedí řada členů, kteří po léta zaujímali vedoucí zodpovědná místa v našem veřejném životě a nemohou se vyhnout zodpovědnosti nebo alespoň spoluzodpovědnosti za vše, co tak tvrdě naše veřejnost odsuzuje.

Se zájmem jsem včera poslouchal s. Krajčíra, obdivoval jsem se jeho krátké paměti. V podkladech ÚV se hovoří o kritické hospodářské situaci. Nezdá se s. Krajčírovi, že ministroval 20 roků, že byl také místopředsedou vlády a že byl po léta členem ÚV a měl přece plnou zodpovědnost za tu dlouholetou krizi. Sedí zde rovněž s. Hendrych, Šimůnek, Lenárt a mnoho dalších vysokých funkcionářů, kteří po léta vedli tuto zemi. Snad ani nemají žádnou spoluzodpovědnost za nynější stav? S. Hendrych byl po léta druhým a svou činností a vlivem prakticky prvním člověkem v tomto státě. Je on bez zodpovědnosti? Manévr svalovat vše na polednové období je příliš průhledný. Jde o to svalit odpovědnost ze sebe a svou dlouholetou činnost na druhé. Je málo času, abych se pouštěl do velkých problémů, ale každému je jasné, oč jde. Ovšem na druhé straně se navrhuje tvrdá sankce za otevřený postoj ke smlouvě o dočasném pobytu sovětských vojsk na našem území.

Je známo, že jsem odmítl podepsat tzv. moskevský protokol. Odmítl jsem jej podepsat proto, že jsem v něm viděl dokument, který všestranně svazoval ruce naší republice. Odmítl jsem jej podepsat proto, že se to dělo v ovzduší vojenského obsazení naší republiky bez konzultace s ústavními orgány v rozporu s cítěním lidu této země. Když potom byla v Národním shromáždění předložena k ratifikaci dohoda o dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, hlasoval jsem proti ní jako proti smlouvě, která byla v rozporu se zásadami Charty OSN a principy mezinárodního soužití a ustanoveními Varšavské smlouvy. Tato smlouva postrádala základní náležitosti řádné smlouvy, tj. dobrovolnost. Podepisovala se v atmosféře nátlaku politického a mocenského za okolností, které jsou v rozporu s principy soc. národů i s mezinárodními dokumenty. Podepisovala se v přítomnosti statisíců cizích vojsk a mohutné vojenské techniky. Smlouva byla psána nikoliv perem, ale hlavněmi děl a samopalů.

V této souvislosti si dovoluji citovat z návrhu SSSR na novou definici agrese, kterou předložili v nedávné době OSN. V tomto návrhu se říká: Ozbrojená agrese přímá nebo nepřímá je použití ozbrojené síly státem jako prvním proti jinému státu v rozporu s cíli, zásadami a ustanoveními Charty OSN. A dále v textu se mluví: Kterýkoliv z následujících činů, pokud jej spáchal stát jako první, a to i bez vyhlášení války, bude považován za akt ozbrojené agrese. A mezi těmito činy se jmenuje: bombardování nebo střelba na území a na obyvatelstvo jiného státu nebo útok na jeho pozemní, letecké nebo námořní síly. Hlasoval jsem proti smlouvě jako poslanec v souladu s cítěním a přáním velké většiny voličů a občanů této země. Ostatně je též známo odmítavé stanovisko k vojenskému obsazení ČSSR v některých významných komunistických stranách, které jsou u moci, a rovněž ve velké většině komunistických stran kapitalistických zemí, mezi nimi těch nejvýznamnějších. Je známo, že stanovisko odsuzující obsazení ČSSR vojsky Varš. smlouvy podpořily dokonce sjezdy některých stran, jako např. Italské KS. Nikdo nemůže popřít, že vojenský zásah v ČSSR těžce poškodil mezinárodní komunistické hnutí v očích světové veřejnosti a byl důkazem neschopnosti řešit své rozpory na základě zásad mírového soužití. Dokresluje obraz hlubokých rozporů v celém komunistickém hnutí, výrazných zejména v čínsko-sovětském konfliktu a v rozporu v názorech mezi některými zeměmi Varš. smlouvy a jinými socialistickými zeměmi s velkým počtem komunistických stran. Obsazení ČSSR vojsky Varšavské smlouvy nesporně oslabilo desintegrační tendence Severoatlantického paktu, a naopak v něm posílilo vliv USA.

V této souvislosti mi dovolte připojit i několik připomínek k dokumentu spojenému s přípravou moskevské porady. Naše delegace a předsednictvo ÚV žádají na delegacích druhých stran, aby se nezabývaly srpnovými událostmi. Chce se tím snad říci, že Srpen 1968 v ČSSR vůbec nebyl událostí? V návrhu pro moskevskou poradu se zdůrazňuje, že vývoj socialismu v jedné zemi je věcí celého hnutí. Je-li tomu tak, pak nelze dobře upírat druhým stranám, aby se k srpnovým událostem vyjádřily. Je právě věcí celého mezinárodního hnutí, aby svým jednoznačným postojem znemožnilo, aby v budoucnu mohlo kdekoliv dojít k událostem podobným jako v ČSSR. Nejde přece jen o čs. záležitost, ale současně jde o zásadu, o problematiku práva jedné nebo více zemí uplatnit možnost silnějšího použít násilí vůči slabšímu. A zde již Srpen přesahuje rámec ČSSR, přerůstá hranice naší země. Ne náhodou byl formulován odstavec 131, viz str. 147 kap. IV v návrhu mezinárodního dokumentu pro moskevskou poradu, v němž se čte: Účastníci porady potvrzují totožnost své pozice v tom, že základem vzájemných vztahů mezi bratrskými stranami jsou zásady proletářského internacionalismu, solidarity a vzájemné podpory [při] respektování samostatnosti a rovnoprávnosti, vzájemné nevměšování do vnitřních záležitostí. Přísné dodržování těchto zásad je nezbytnou podmínkou rozvoje, soudružské spolupráce mezi bratrskými stranami, upevňování jednoty komunistického hnutí. Bylo by záhodno citovat ještě nejeden z těchto odstavců, ale omezil jsem se na toto.

K samotnému návrhu na moje vyloučení z pléna ÚV chci říci toto: Považuji jej za neoprávněný a s průhlednými cíli, které míří dále než jen k mé osobě. Je dobře známo, že přes řadu prohlášení o tom, že budeme uskutečňovat polednovou politiku, vyvolává vývoj posledních měsíců a týdnů obavy a pochybnosti. Celá řada usnesení nižších orgánů strany, přestavba aparátu, tvrdá čistka prováděná v různých institucích a aparátech jdou před Leden 1968. Jde o rozsáhlý restaurační proces, o úsilí legalizovat Srpen. Získat a přesvědčit veřejnost stranickou i ostatní mohou jen zkušenosti. Zatím, a doufám, že pro vedoucí pracovníky strany a vlády to není tajemstvím, sílí negativní ohlas obyvatelstva, členů i nečlenů strany. Zrychluje se tempo vedoucí k izolaci vedení i členstva, k proměně strany z morálně a politicky vedoucí síly v instituci téměř výlučně mocenskou. Pokud jde o moji stranickou kázeň, prokázal jsem ji po dobu více než 38 let svého členství ve straně a více než čtyřicetileté [příslušnosti k] hnutí za okolností velmi složitých historicky i osobně. Nepřijímám výtku neukázněnosti a nesouhlasím s návrhem na vyloučení. Svůj postoj jsem zdůvodnil, aby nebylo příčiny k omylům dalším, pro které se v tomto sále už dosti často zvedaly ruce. Historie posledních bezmála dvou desetiletí je v tomto ohledu bohatá na varovné i tragické zkušenosti. Věřím, že každý bude hlasovat, jak mu káže jeho stranické i občanské svědomí.

Děkuji.

Pole