Paul Wilson: Zpráva o pohřbu

V tento chladný říjnový páteční den s předzvěstí prvního zimního sněhu ve vzduchu byla v chrámu Christ Church Cathedral v centru Ottawy sloužena anglikánská zádušní mše za Petera Bakewella, kanadského diplomata, který v Ottawě zemřel právě před týdnem, 5. října. Skutečnost, že tento chrám – jeden z největších ve městě – byl takřka plný, byla do jisté míry důkazem přátelství a rovněž veřejné služby, kterou během svého života vykonal. Kromě Peterovy širší rodiny, na prvním místě s jeho manželkou Susan, patřilo mnoho smutečních hostů ke kanadskému diplomatickému sboru, v němž Peter sloužil po třicet let v nejrůznějších částech světa v různých funkcích, především na poli bezpečnosti a rozvědky. Českou republiku zde zastupoval český velvyslanec v Kanadě, pan Karel Žebrakovský. Jeden z Peterových někdejších kolegů Jim Gould přednesl smuteční projev, ve kterém hovořil o jeho mimořádných zásluhách pro Československo v osmdesátých letech minulého století, kdy mezi roky 1986 až 1988 zastával funkci druhého tajemníka kanadského velvyslanectví v Praze, a zároveň působil jako tajný kurýr zajišťující spojení mezi disidenty v Československu a v zahraničí. Gould, jenž zastával ve stejné době jako Peter úřad ve Washingtonu, ho popisoval jako člověka “s velikým smyslem pro lidskost” a jako někoho, “kdo uměl plnit své úkoly”. Řekl, že se Peter vždy velice zajímal o otázky týkající se bezpečnosti a zpravodajských služeb a že byl hluboce přesvědčen o tom, jak důležité je mít dobré a přesné informace. Peter se aktivně zúčastnil mnoha “citlivých záležitostí,” řekl Gould, za které se mu pravděpodobně nikdy nedostane uznání. Vyzvedl přitom jako jednu z nejlepších Peterových vlastností, že byl “ztělesněním zdrženlivosti” a dokázal udržet tajemství. (Kromě zmíněných pražských aktivit ve prospěch disidentského hnutí, které sahaly za rámec jeho pracovní náplně, měl na kanadském velvyslanectví na starosti bránit úniku bezpečnostních informací, což byla také pracovní náplň, jíž se věnoval i v dalších zemích.)

Mnohá ze svých tajemství si Peter odnáší s sebou do hrobu. Dobré skutky, které vykonal pro Československo, k nim naštěstí nepatří. Český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg propůjčil Peterovi za jeho zásluhy v roce 2007 cenu Gratias Agit. Tato událost patřila v rámci jeho profesionálního života mezi okamžiky, na které byl nejvíce pyšný, neboť v jeho oboru se jen málokdy vyslovuje uznání veřejně. Za jeho nadšením pro spravedlivou věc stála hluboká křesťanská víra, o které říkal, že se s jeho blížícím koncem stále více prohlubovala.

Paul Wilson

Ottawa 12. října 2012