Dopis Václava Havla redaktorovi RSE v Mnichově Milanu Schulzovi

1989, začátek července^{1Dopis byl z Prahy odeslán 3.7.1989.}, Praha. – Dopis Václava Havla redaktorovi RSE v Mnichově Milanu Schulzovi. 

Milý Milane,

děkuji Ti za dopis stran Frankenu^{2Frankenem bylo míněno exilové setkání spojené s tematickou konferencí, které pořádalo každoročně exilové laické katolické sdružení Opus bonum, jehož nejvýraznější postavou byl opat Anastáz Opasek. Permanentní sympozium byl projekt navazující na sympozium Československo `88, jehož konání v Praze v listopadu 1988 bylo zmařeno zásahem Státní bezpečnosti.} . Velmi se raduji z toho, že jste to pojali jako součást našeho permanentního sympozia. Mám bohužel tolik práce a tolik funkcí (a žádné tajemníky), že vše, co se dá, přehrávám na jiné. Tvůj dopis pošlu Libuši Šilhánové, která je čímsi jako tajemnicí sympozia, a prosím Tě, abys další korespondenci o Frankenu i našem sympoziu vedl s ní, bude to daleko pružnější, než kdyby to mělo chodit přese mne. V listopadu bychom rádi to sympozium zopakovali a ukončili, ale zatím se neví, jaká bude situace; možná to bude normálně povoleno, ale možná budeme taky všichni na mnoho let v base; závisí to na celkové situaci, která je v pohybu.

V souladu s tímto pohybem měním některé své zvyky. Jednu z takových změn představuje i fakt, že Ti takhle píšu normální poštou a nehledám žádné zdlouhavé okliky. Myslím, že i Libuše bude dávat přednost přímému styku poštovnímu a telefonickému před složitými, zdlouhavými a leckdy i nespolehlivými způsoby jiného styku.

Jakousi velmi složitou, a dokonce jen ústní cestou ke mně došla zpráva, že vaše stanice se zajímá o můj názor na své vysílání. Seriózní rozbor provést nemůžu z mnoha důvodů (malá znalost všech pořadů, nedostatek času atd. atd.). Proto jen pár od boku a přímo do stroje vystřelených poznámek. Jsou sice vystřeleny „od boku“, ale to neznamená, že jsou to jen mé docela privátní improvizace: setkal jsem se s tím, že shodně nebo paralelně (a to i v detailech!) se na věc dívá dost lidí kolem mne.

Především: Od té doby, co nejste rušeni, jste nejsledovanějším sdělovacím prostředkem v české a slovenské řeči. Možná jste sledovanější, než sami víte. Na vlastní uši jsem slyšel (z magnetofonového záznamu), že vládní mluvčí [Miroslav] Pavel řekl na jednom studentském meetingu, že mají zjištěno, že RFE dnes sleduje víc lidí než Rudé právo. To všechno pochopitelně zavazuje a vyzývá k důkladnému zamyšlení o koncepci a struktuře všech programů.

A teď tedy několik mých osobních poznámek:

1. Nemám žádné výhrady k žádnému programu mimo Událostí a názorů. Všechno se mi zdá být moc dobré, od Rozhlasové univerzity až po programy hudební. Všechny mé připomínky se tedy omezí na Události a názory.

2. Je důležité, že se pomocí neúnavné paní [Libuše] Č[eřovské] prolomila jakási bariéra vzájemného ostychu, pokud jde o promlouvání zdejších občanů ve vašich programech. Zdá se mi však, že je třeba udělat další krok. Dosavadní způsob jakýchsi blíže nespecifikovaných spontánních (a bůhvíjak k vám dorazivších) vyjádření zdejších lidí by bylo třeba nahradit přímými intervjů^{3Ponechán osobní úzus Václava Havla při transkripci slova „interview“.}. Tak, jak to už dávno dělá BBC. Prostě ten, kdo tenkterý den rediguje a uvádí Události a názory, resp. Panoramu či jiné programy, by měl zcela otevřeně zavolat tomu či onomu člověku zde, jehož názor na tu či onu věc pro svůj program potřebuje, a položit mu svou otázku či své otázky. Vím, že dosavadní „zamlčeně anonymní“ metoda volání paní Č[eřovské] je vyvolána jakýmisi vašimi interními zvyklostmi a předpisy. Ty by se ale měly změnit. Nesmíte se pořád tvářit jako „štvavá vysílačka“, s níž je riskantní komunikovat. Chovejte se jako každý jiný normální sdělovací prostředek a volejte, komu chcete, od disidentů přes kardinála [Františka Tomáška] a Dubčeka až po oficiální umělce či vládní úředníky. Co vám kdo z nich řekne – a zda vám vůbec něco řekne – je už jeho věc.

3. Skutečnost, že máte stále víc textů z domova a že se nevejdou do Událostí a názorů, vás vedla k založení pořadu Hlasy a ohlasy. Není to myslím šťastné řešení. Tady si lidi navykli poslouchat Události a názory; Hlasy a ohlasy (mimo Petra Uhla) téměř nikdo neposlouchá, domácí texty se tím podivně rozdělují na důležité, které se čtou v Událostech, a jakési okrajové, které se čtou v Hlasech a ohlasech a jejichž zařazení do tohoto zvláštního programu je v očích, resp. uších posluchačů už jaksi předem diskvalifikuje. Události a názory přitom z vašich interních důvodů, které chápu, musí být naplněny hlavně vašimi komentáři, čtení domácích textů v nich není zřejmě zvlášť vítáno, protože je na úkor komentářů.

4. Strašně důležitá je každodenní četba ze západního tisku. Mohla by být delší, než je, a měla by být taky na exponovanějším místě. Navíc se dost často dost povážlivě překrývá s vašimi vlastními komentáři k dennímu dění ve světě v zahraniční části Událostí a názorů, kde nejednou vlastními slovy říkáte totéž, co píše ten den světový tisk.

5. Podle mého názoru (a jak řečeno, nejen mého) by se všechny tyto problémy skvěle vyřešily, kdyby byly Události a názory rozšířeny na dvě hodiny, hodinu domácí a hodinu zahraniční. Zájemci o domácí dění by nemuseli složitě vychytávat různé programy a věděli by, že všechno podstatné mají zkoncentrováno v jedné hodině, totéž by platilo pro zájemce o dění světové. Zrušily by se Hlasy a ohlasy a Přehled zahraničního tisku. Domácí část Událostí a názorů by mohla vtipně kombinovat vaše komentáře a zprávy s domácími texty (o ty je největší zájem!!); zahraniční hodina Událostí a názorů by opět mohla vtipně kombinovat čtení ze světového tisku či jeho citace (v ještě větší míře než dosud!) s vašimi vlastními komentáři k světovému dění. A bylo by na všechno víc času a bylo by to přehledné a pro každého blba srozumitelné – každý by totiž pochopil, kdy uslyší vše podstatné z domova a kdy ze světa; nemusel by všelijak hledat v různých denních hodinách různé programy (kdo má na to taky čas!).

6. K ladění vašich komentářů a programů: Všechno je v pořádku a v pohodě, lidi rádi poslouchají Tebe, [Lídu] Rakušanovou, [Karla] Moudrého; pokud bych měl něco celkově vytknout, pak by to byly snad jen dvě věci:

a) Občas mi trochu vadí nepříliš rafinovaný způsob uštěpačného žertování na adresu zdejšího režimu a jeho tisku, způsob až lehce dikobrazí^{4Myšlena obdoba způsobu, jak se vyjadřoval na adresu protivníků režimu oficiální satirický časopis Dikobraz.} . V této věci bych doporučoval více sebekontroly.

b) Občas –- hlavně zřejmě od lidí poúnorového exilu – zaznívají tóny levného černobílého antikomunismu (asi v tom smyslu, že komunisti jsou zločinci, komunismus je omyl dějin, nedá se změnit po dobrém v nic jiného, je třeba ho zničit, kdo usiluje o dialog, je naivní blbec). Máte svobodu vysílat si, co chcete, mně nepřísluší vás kritizovat, natož vás cenzurovat, natož vám radit. Tázán však po pravdě odpovídám: tyhle tóny, o nichž jsem se zmínil, zdejší lidi dost serou. Protože je nepovzbuzují, ale spíš odrazují od jakéhokoli občanského úsilí. Jak má totiž normální člověk s takovou informací, že se s komunismem nedá nic dělat, naložit? Má jen dvě možnosti: zapomenout na ni, anebo ji vzít vážně, totiž jako důvod k tomu, aby se na všechno vykašlal a čekal, až nás USA a Svobodná Evropa od komunismu osvobodí.

Toť vše. Doufám, že zpráva, že vás zajímá můj názor, byla pravdivá. Ne-li, je tento můj dopis blamáží a zahoď ho.

A ještě něco: děkujeme za vše! Prý jsme vámi řízeni; mně se ale občas zdá, že řídíme my vás, a stydím se za to. Ale svou vysílačku tu zatím nemáme.

Ahoj –

Vašek Havel

Jestli Ti to není proti mysli, pošli, prosím, kopii tohoto dopisu Vilému [Prečanovi] - on totiž, z důvodů víc než dobrých, sbírá všechny mé nejdůležitější dopisy ven (já si kopie pochopitelně nenechávám).^{5Douška k dopisu psanému na stroji připsána vlastnoručně autorem dopisu. Schulzův dopis, na který Havel odpovídal, se nezachoval.}

1.	Dopis byl z Prahy odeslán 3.7.1989.
2.	Frankenem bylo míněno exilové setkání spojené s tematickou konferencí, které pořádalo každoročně exilové laické katolické sdružení Opus bonum, jehož nejvýraznější postavou byl opat Anastáz Opasek. Permanentní sympozium byl projekt navazující na sympozium Československo `88, jehož konání v Praze v listopadu 1988 bylo zmařeno zásahem Státní bezpečnosti.
3.	Ponechán osobní úzus Václava Havla při transkripci slova „interview“.
4.	Myšlena obdoba způsobu, jak se vyjadřoval na adresu protivníků režimu oficiální satirický časopis Dikobraz.
5.	Douška k dopisu psanému na stroji připsána vlastnoručně autorem dopisu. Schulzův dopis, na který Havel odpovídal, se nezachoval.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Několik vět
Měsíc	7
Rok	1989
Jazyk	český
Zpracovaný	true
OCR	false
Typ	dokument
Zdroj	Podle kopie uložené v osobním archivu V. Prečana.