Jiří Pešek: Odklízet dějinami navršené balvany

Článek byl otištěn v týdeníku Respekt 16/2020. Za jeho poskytnutí redakci děkujeme.

Ve věku 89 let zemřel Jan Křen: velký historik, vědecký diplomat a laskavý člověk

Profesor Jan Křen (22. srpna 1930 - 7. dubna 2020) našel v povědomí českých i zahraničních historiků, politiků, studentů i čtenářů pevné místo jako znalec propletených dějin středoevropských národů i mnohonárodních společenství. Nejenže o nich psal, ale obětavě se přičiňoval, aby dějinná traumata nekomplikovala přátelskou spolupráci v současnosti.

Poznal jsem ho po revoluci, kdy obnovoval profesní organizaci historiků. Zároveň založil i vedl Česko-německou komisi historiků, jejímž úkolem bylo odklízet "dějinami navršené balvany" vzájemných reálných i mytických křivd, nenávisti i strachu z cesty sousedského porozumění. Právě jsem přijel z vědecké šokové terapie stipendia v Mohuči, když mi přihrál výuku na univerzitě v Dusseldorfu. Po návratu mi roku 1994 nabídl práci v tehdy zrozeném Centru německých a rakouských studií na nově založené FSV UK.

Zažíval jsem pak po Křenově boku po dvě desetiletí nádherné dobrodružství budování a rozvíjení nového oboru. Ten podle jeho koncepce spojoval poučení z moderních a soudobých dějin se zprostředkováním „všeho, co nevíte o dnešním Německu a Rakousku". Respektive potom, co roku 1995 založil Institut mezinárodních studií, bezmála o celé severní polokouli. Patřila sem politika stejně jako sociální problematika, kultura či hospodářská geografie.

Jan Křen vtahoval studenty do diskuse i vědecké praxe a zúročoval přitom celoživotní, nejen odborné zkušenosti a znalosti. Kriticky promyšlená historie pro něj byla součástí opory pro koncepční praktickou politiku. Byl idealistou, ale ne bezbřehým: řada deziluzí i osobních problémů, zejména po zardoušení pražského jara, ho vedla k lehce skeptickému pohledu na velké plány a ideje. O to více ale věřil v potřebu porozumět zázemí politických rozhodnutí a v rozbory jejich chtěných i nechtěných důsledků. Jeho expertiz si vážil parlament i prezident Havel.

A o všech těchto problémech a konceptech uměl nadšeně vyprávět, nejraději však ohnivě diskutovat s cigaretou kreslící obrazce v gestikulující ruce. V devadesátých letech, kdy kouření bylo ještě „in", končila některá zasedání tím, že diskutující na sebe pro dým neviděli. Nejvíce vyprávění o jeho bohatých zkušenostech jsem nicméně zažil při cestách na zasedání česko-německé komise. Byly to příběhy syna malého karlínského krejčího, který se po studiích nejprve pokrokově obíral dějinami meziválečného Československa, poté protinacistickým odbojem a československou válečnou emigrací ve Francii a Británii. Ve druhé polovině šedesátých let Křen vstoupil i do aktivní reformní politiky; po drsném zlomu od roku 1970 pokračoval kariérou terénního dělníka u firmy Vodní zdroje a v roce1977patřil k prvním chartistům.

Poté co mu StB zabavila poslední, nepublikovaný díl práce o válečné emigraci, rozhodl se Křen - pendlující mezi Prahou a maringotkou - prozkoumat vývoj Česko-německého soužití do počátku 20. století. Kniha Konfliktní společenství. Češi a Němci 1780-1918 vyšla roku 1986 v Torontu a v devadesátých letech se pak stala neodmyslitelnou bází českého i mezinárodního zkoumání Česko-německých vztahů a promýšlení konceptů dějin střední Evropy. Česko-německá komise historiků pod Křenovým (spolu)vedením v řadě konferencí a sborníků zmapovala a do kontextů zasadila Česko­německé politické, hospodářské i kulturní vztahy od poloviny 19. století do roku 1989. Cílem bylo společné badatelské nalézání reality dějin oproštěné od nánosů účelových stereotypů. I když se projednávala pro obě strany kontroverzní témata, tón zůstával přátelský. Bází byla Křenova empatie i skutečnost, že v německé části komise zasedali jeho letití přátelé a osobnosti, které si ho považovaly.

 Od konce devadesátých let se oprostil od většiny funkcí - nikoli však od výuky: bez studentů nemohl žít až do svých pětaosmdesátin - a energii soustředil k projektu dějin střední Evropy 19. a 20. století. Byl přesvědčen, že český historický příběh je třeba zasadit do rámce dějin sousedních zemí, v druhém plánu dějin Evropy i mocností, jež ovlivňovaly její osudy. Dvoukilová kniha"- jak o ní hrdě i žertem hovořil - vznikala v tichu pracovny, ale průběžně ji diskutoval s kolegy, doktorandy i zahraničními přáteli. Podařilo se mu v ní skloubit tradiční politické dějiny se sociálním a kulturně emancipačním příběhem české, rakouské, maďarské, polské a dílem i německé společnosti - a ukázat., jak do tohoto propletence ve 20. století zasahovaly Sovětský svaz a USA.

Úspěch Dvou století střední Evropy byl roku 2005 okamžitý. Kniha byla vyznamenána v Česku i v Polsku, nyní vyjde v Německu. Studenti, kteří knihu zvládají jako základní kompendium, si zpočátku zoufají, ale posléze chápou, že jim otevírá dveře ke škále obecnějších problémů, jež trvají či doznívají až do dneška.

V poslední dekádě Jan Křen dopsal (a opět radostně i výbušně prodiskutoval) knihu, jež kriticky a co možná komplexně mapuje vývoj střední Evropy od roku1989.Čtvrt století střední Evropy vyšlo loni jako závěrečný akord životního díla velkého a laskavého vědce, milovaného učitele a "kulturního diplomata", který celoživotně usiloval o dějinně podložené porozumění mezi národy „srdce Evropy".

Autor je profesorem moderních dějin na FSV UK.