Silvie Lauder: Odvaha jít proti

Článek byl otištěn v týdeníku Respekt 26/2020. Za jeho poskytnutí redakci děkujeme.

Byla to jedna z řady bouřlivých veřejných debat, kterých se autorka Pravdy a lásky účastnila na téma postavení žen v české společnosti, když se z publika ozval výrazný hlas: „Nedělejte z těch ženských pořád takový chudinky!“ Názor, že pouhé upozorňování na nerovné podmínky, jimiž společnost ženám komplikuje ekonomicky důstojné postavení, seberealizaci a často i základní hodnoty jako svobodu a bezpečí, z žen dělá nedůstojné oběti, je často používán jako klacek proti snahám to změnit. Jenže když padne od Jiřiny Šiklové, člověk se chytne za nos a naslouchá. Právě této významné české socioložce a publicistce, která minulou středu oslavila pětaosmdesáté narozeniny, totiž vděčíme za to, že vůbec nějakou debatu o postavení žen máme.

Na Jiřině Šiklové je pozoruhodná řada věcí: její dramatický oblouk od mladé komunistky přes hlasitou aktérku pražského jara a odpůrkyni okupace po chartistku klíčovou v přeshraničním systému pašování samizdatu (ven) a zakázaných knih (dovnitř) a následně za to zavřenou do vězení. Je možné vyzdvihnout její zásadní vliv na českou sociologii: sociologickou katedru pomáhala otevřít na FF UK v roce 1965, následně sociologii pomáhala obnovovat ve svobodných poměrech v roce 1989. Nebo její neutuchající veřejné angažmá, díky němuž ji tento list před časem zařadil do nepočetné skupinky tuzemských osobností, které je možné označit jako tzv. veřejné intelektuály.

Kromě toho všeho se ale u příležitosti významného  jubilea hodí připomenout ještě něco. Jiřina Šiklová, jež se feministickým tématům věnovala jako jedna z mála v disentu, na podzim 1991 podnikla ve svém bytě s úzkou skupinkou podobně smýšlejících lidí krok, který tehdy neměl v agendě téměř nikdo: založila neziskovou organizaci a pojmenovala ji Gender Studies. Slovo "gender" sice mělo jiné konotace než dnes (zejména proto, že nikdo nevěděl, co znamená,), nicméně téma vyvolávalo přinejmenším rozpaky, spíše však nechuť nebo rovnou otevřené nepřátelství. Mohl za to mix dědictví komunismu, který agendu rovnosti pohlaví zprofanoval, aniž by však společnost ke skutečné férovosti významně posunul, a poplašných zpráv, které o západním feminismu šířili vracející se exulanti. Nová politická elita sdílela zmíněné sentimenty, případně ji to vůbec nezajímalo.

V této atmosféře začala Šiklová vedle organizace budovat také knihovnu feministické literatury, z níž postupně vznikla největší knižní sbírka tohoto oboru ve střední a východní Evropě, stála u vniku oboru genderových studií na tuzemských univerzitách , které (na rozdíl od jiných zemí, naposled Rumunska) odolávají snahám o zrušení, otevírala téma ve veřejném prostoru. Postupně se sice s částí svých původních souputnic a souputníků rozešla, nicméně dnes vidíme, že se významně podílela na vybudování nevelké, ale pevné platformy, která dnes čelí zesilující se averzi, jež se proti snaze o rovnost znovu zvedá i v české společnosti.