Tragicky zahynul Jan Lityński

21. února 2021 v 75 letech tragicky zahynul polský protikomunistický opoziční aktivista, politik a novinář Jan Lityński.

Jan Lityński se narodil 18. ledna 1946 ve Varšavě. Během studií matematiky na Varšavské univerzitě se stal členem opoziční skupiny známé jako Komandos a začal se kriticky vymezovat proti vedení univerzity i proti režimu. Na jaře 1968 se zapojil do organizování studentských protestů proti vyloučení Adama Michnika a Henryka Szlajfera z univerzity. Za to byl odsouzen 2,5letému trestu odnětí svobody. Po propuštění vystřídal několik profesí, až nakonec zakotvil jako počítačový programátor ve Výzkumném a vývojovém centru informačních technologií. Protestních aktivit se ani poté nevzdal, a to i přesto, že byl uvězněn ještě několikrát.

V roce 1976 stál u zrodu Výboru pro obranu dělníků (Komitet Obrony Robotników) a jeho informačního bulletinu. Toto opoziční uskupení bylo velkou inspirací i pro československou opozici a iniciátory založení Charty 77. O spolupráci československého a polského disentu promluvil například 21. března 2007 na mezinárodní konferenci Charta 77: Od obhajoby lidských práv k demokratické revoluci, 1977-1989 (Národní muzeum, Praha) v příspěvku věnovaném tématu Hnutí za lidská a občanská práva v zemích sovětského bloku a pád komunismu.

V roce 1977 začal Lityński spolupracovat na tvorbě nového časopisu Robotnik bojujícího za nezávislé odborové hnutí. V první polovině roku 1979 se podílel na přípravě Charty práv pracujících, která obsahovala požadavky na vytvoření nezávislých odborů, právo na stávku a četné sociální zákony.

Po vzniku nezávislého odborového svazu Solidarita (Solidarność) se stal jeho poradcem. Podílel se na přípravě Poselství pracujícím ve východní Evropě přijatého 1. kongresem Solidarity a na založení Klubu Polské samosprávné republiky. Na sklonku roku 1981 byl během stanného práva internován a poté zatčen a odsouzen za plánování násilného svržení systému. Po útěku z vězení v roce 1983 odešel do ilegality. Na podzim roku 1984 se stal členem podzemního Oblastního výkonného výboru Solidarity v Mazowszea tvůrcem jeho politické linie. Po zrušení zatykače v roce 1986 začal za výbor veřejně vystupovat a později se stal jeho tiskovým mluvčím.

Lityński se zúčastnil setkání nezávislých aktivistů svolaných Lechem Wałęsou dne 7. listopadu 1987, na kterém podpořil naléhavou potřebu jednotného vedení celé opozice. V roce 1989 se účastnil jednání u kulatého stolu a stal se předsedou Občanského výboru Solidarity. V prvních svobodných volbách byl zvolen do Sejmu Polské republiky (Oficiální stránky polského sejmu; projevy, hlasování, interpelace) a zastával funkce v řadě výborů. V roce 1990 se stal členem nového politického uskupení - Občanského demokratického akčního hnutí (ROAD), později přičleněného k Demokratické unii (UD), od roku 1994 byl členem Unie svobody (UW) a roku 2005 přešel do Demokratické strany (PD).

V letech 2010–2015 působil jako poradce prezidenta Bronisława Komorowského pro kontakty se stranami a politickými kruhy. Vzpomínka bývalé hlavy polského státu na spolupráci s Lityńským je v polském jazyce publikována na webu média Rzeczpospolita.

Jan Lityński byl za své zásluhy v zápase za svobodu, lidská, občanská a sociální práva vyznamenán Velitelským křížem Řádu Polonia Restituta (2006), Velitelským křížem s hvězdou Řádu Polonia Restituta (2008) a Křížem svobody a solidarity (2015).