Klimek, Adolf
právník a politik; 1945–1948 generální tajemník Čs. strany lidové a poslanec Národního shromáždění, 1949 spoluzakladatel Rady svobodného Československa; spolupracovník exilového tisku
KLIMEK Adolf, JUDr., 17. 6. 1895 Nemile (okres Šumperk) – 22. 3. 1990 Rockville (Maryland, USA), právník a politik. Narodil se v početné, nábožensky založené dělnické rodině v Nemili na Zábřežsku. Jeho otec Hynek K. byl soustružníkem a patřil k předním činitelům katolického politického hnutí v Zábřehu a okolí. K. v té době studoval na velmi kvalitním zábřežském gymnáziu a po maturitě pak na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Studia uzavřel 1921 doktorátem. Měl hudební nadání a později se uplatňoval i jako hudební pedagog. První světovou válku prožil jako rakousko-uherský důstojník na frontě, v roce 1919 se ještě zúčastnil bojů s Maďary na Slovensku. Poté působil na Podkarpatské Rusi a zasloužil se o organizaci tamní školské správy. 1929–40 přednosta oddělení na ministerstvu školství a národní osvěty, kde měl na starosti hlavně legislativní a rozpočtové otázky. V meziválečném období se angažoval v řadě kulturně-náboženských aktivit. Zvlášť intenzivně pracoval ve Svatováclavské lize a podílel se na přípravách oslav svatováclavského milénia (1929). V pražském zemském vedení ČSL náležel k blízkým spolupracovníkům Msgre. Bohumila Staška. Na přání kardinála Karla Kašpara se stal generálním tajemníkem Katolické akce, organizace vzniklé z iniciativy Vatikánu a mající soustředit všechny nepolitické katolické spolky. Za nacistické okupace se zapojil do odbojové činnosti v Obraně národa, 1940 zatčen, v Berlíně odsouzen k trestu smrti, který mu byl změněn na dvanáct let žaláře. Po návratu z vězení 1945 se podílel na obnově Československé strany lidové: generální tajemník a (stejně jako jeho bratr Julius) poslanec NS. Pravidelně přispíval do Lidové demokracie, především články o kulturních otázkách. Velkou pozornost věnoval také odborům křesťanských žen při ČSL. Z pověření předsedy strany Jana Šrámka vedl důvěrná jednání o aktuálních církevně politických otázkách s vedoucími představiteli KSČ, jež však vinou komunistů nedopadla dobře (1966 o tom psal ve švýcarském exilovém časopisu Nové obzory, vycházejícím v St. Gallen). Záhy po komunistickém převratu v únoru 1948 ho (počátkem března) akční výbor vyloučil ze strany a 30. 3. 1948 se vzdal poslaneckého mandátu. Aby unikl zatčení, opustil Československo a ve své politické činnosti pokračoval v exilu, kde bojoval za návrat demokracie do vlasti. V exilové ČSL patřil k těm, jež hájili odkaz bývalého předsedy Šrámka a jeho křesťanské demokraticko-sociální ideály. 1949 spoluzaložil Radu svobodného Československa; 1949–51, 1952–54 a 1963–67 člen jejích výborů. 1951–52 generální tajemník Národního výboru svobodného Československa. Pracoval též v několika dalších československých kulturně-náboženských organizacích a publikoval v exilovém tisku. Strýc předního českého historika Antonína Klimka (1937–2005).