D566

1989, 3. červenec, Praha. – Společný dopis představitelů nezávislých iniciativ předsedům vlád a poslaneckým sněmovnám Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky a SSSR s žádostí, aby se oficiálně distancovaly od vojenské intervence do Československa v srpnu 1968. (Nečíslovaný dokument)

Vážený pane předsedo rady ministrů,

vážení poslanci,

obracíme se Vaším prostřednictvím k vládě Vaší země i k jejímu nejvyššímu zastupitelskému sboru. Před téměř 21 lety, v noci z 20. na 21. srpna 1968, překročila vojska Vašeho státu hranice Československé socialistické republiky. Učinila tak v rozporu s vůlí obyvatelstva naší země i jeho tehdejších ústavních orgánů a v příkrém rozporu s platným mezinárodním právem.

Vojenským zásahem a následným vměšováním bylo hrubě porušeno ustanovení článku 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, v němž se praví:

„Všechny národy mají právo na sebeurčení. Na základě tohoto práva určují svůj politický statut a svobodně uskutečňují svůj hospodářský, sociální a kulturní rozvoj.“

Váš stát se zavázal toto ustanovení respektovat. Dalo se očekávat, že po podepsání Závěrečného aktu v Helsinkách a po přijetí citovaného mezinárodního paktu Vaše vláda a Váš zastupitelský sbor zreviduje svůj postoj k srpnové invazi a veřejně se od tohoto činu distancuje.

Od helsinské konference uplyne 14 let a Vy jste dosud nic takového neučinili. Slova o společném evropském domě mají tak trhlinu v samých základech.

Žádáme Vás proto:

Abyste uznali intervenci z roku 1968 za čin hrubě porušující mezinárodní právo a odporující liteře i duchu helsinského procesu.
Abyste se veřejně zřekli Brežněvovy doktríny, kterou se intervence ospravedlňovala.
Má-li být porušení mezinárodního práva odčiněno, musí i vojska, jež k nám před 21 lety nezákonně vstoupila, z Československa odejít.

Nejde nám o historické reminiscence. Rána zasazená v roce 1968 nejen Československu, ale i mezinárodnímu právu, je dosud živá.^{E1Srv. D567
(4. 7. 1989).}

Věříme, že i občané Vaší země naše legitimní stanovisko pochopí a podpoří.^{E2Jako první z účastníků vojenské intervence
21. srpna odsoudily události roku 1968 Maďarská socialistická dělnická
strana
(16. 8. 1989) a polský Sejm
(17. 8. 1989). Předsednictvo ÚV KSČ reagovalo ostrou odpovědí, v níž obvinilo maďarské komunisty
z vměšování se do vnitřních věcí Československa, a zaslalo protest polskému
Sejmu. 1. prosince schválil omluvné usnesení parlament NDR. Nejvyšší sovět
SSSR přijal rezoluci
odsuzující srpnovou intervenci na prosincovém zasedání; jako poslední se
omluvilo Bulharsko.}

Charta 77 – Tomáš Hradílek, Dana Němcová, Saša Vondra
Československý helsinský výbor (ČSHV) – prof. Jiří Hájek, Ladislav Lis, Václav Malý
Demokratická iniciativa – Emanuel Mandler, Bohumil Doležal, Martin Litomiský
Hnutí za občanskou svobodu – Rudolf Battěk, Jan Štern, Martin Dohnal, Pavel Bratinka, Ján Čarnogurský
Nezávislé mírové sdružení – Jan Chudomel, Jan Svoboda, Ruth Šormová
Společenství přátel USA – Pavel Jungmann, Bedřich Koutný, Petr Bartoš, Stanislav Devátý
Klub právní podpory – Lubor Kohout, Roman Rákosník, Alois Nedvěd
České děti – Petr Placák
Mírový klub Johna Lennona – Stanislav Penc, Heřman Chromý, Tomáš Kopřiva
Křesťanská unie lidských práv – Radomír Malý, Karel Coural
Za správnost:
Rudolf Battěk, Křižíkova 78, Praha 8, 180 00
Ladislav Lis, Šiškova 1228, Praha 8, 182 00
Emanuel Mandler, Nad lesním divadlem 1213, Praha 4, 140 00

Zdroj

Zpravodaj Hnutí za občanskou svobodu, č. 5, červenec 1989, s. 1–2.

Plné znění

In: Zpravodaj HOS, č. 5, srpen 1989, s. 1–2
též ve Zpravodaji Čs. helsinského výboru, roč. 1989, č. 4, září 1989, s. 30–31
též in: Čas demokratické iniciativy 1987–1990. Sborník dokumentů. Praha 1993, dokument č. 87, s. 151–152.

E1.

Srv. D567 (4. 7. 1989).

E2.

Jako první z účastníků vojenské intervence 21. srpna odsoudily události roku 1968 Maďarská socialistická dělnická strana (16. 8. 1989) a polský Sejm (17. 8. 1989). Předsednictvo ÚV KSČ reagovalo ostrou odpovědí, v níž obvinilo maďarské komunisty z vměšování se do vnitřních věcí Československa, a zaslalo protest polskému Sejmu. 1. prosince schválil omluvné usnesení parlament NDR. Nejvyšší sovět SSSR přijal rezoluci odsuzující srpnovou intervenci na prosincovém zasedání; jako poslední se omluvilo Bulharsko.

Pole

Název	Hodnota
Řada	Dokumenty Charty 77
Den	3
Měsíc	7
Rok	1989
Zpracovaný	true
OCR	false