Československá emigrace ve Švýcarsku po roce 1968

Švýcarské velvyslanectví v České republice připravilo u příležitosti 100. výročí založení Československa a 50. výročí invaze vojsk států Varšavské smlouvy výstavu Druhý život. Příběhy lidí, jejichž novým domovem se po roce 1968 stalo Švýcarsko

Její základ tvoří dvacet pět unikátních životních příběhů československých emigrantů zachycených objektivem česko-švýcarské fotografky Iren Stehli a kamerou švýcarské režisérky a absolventky pražské FAMU Fiony Ziegler. Tyto portréty poskytují pozoruhodné svědectví o konkrétních dopadech totalitní moci v Československu na sklonku 60. let, reflexi změny poměrů po sametové revoluci a zároveň vykreslují pozoruhodný obraz Švýcarska, které se v letech 1968−1989 ujalo téměř patnácti tisíc československých občanů. Tím se výstava stává také příspěvkem k současné diskuzi o migraci.  

Švýcarsko otevřelo své hranice pro uprchlíky bezprostředně po okupaci. Už 21. srpna 1968 rozhodlo ministerstvo zahraničí o politickém azylu. Zásadní skutečností pro československé občany bylo rozhodnutí švýcarské spolkové rady ponechávající jim svobodnou volbu, zda se chtějí vrátit do Československa, nebo setrvat ve Švýcarsku. Okupace ČSSR vzbudila u Švýcarů neobyčejné rozhořčení, demonstrovali proti invazi a současně začali sbírat peníze pro Čechoslováky přicházející do jejich země. Pomocné organizace shromáždily prodejem nálepek a odznáčků v československých barvách téměř dva miliony korun. Na univerzitách vznikla informační střediska a stát poskytl studentům stipendia. Pro všechny věkové skupiny byly otevřeny bezplatné jazykové kurzy. Ve Švýcarsku fungovala řada krajanských spolků, které se sdružovaly ve Svazu československých spolků ve Švýcarsku (založen na popud T. G. Masaryka již r. 1915). Ten reagoval na novou situaci rozhodnutím vydávat informační bulletin Zpravodaj, který seznamoval příchozí s postupy při získávání azylu a informoval o možnostech nalezení zaměstnání a ubytování. V roce 1969 se přeměnil na pravidelně vycházející exilový časopis.1ORSÁG, Petr: Média československého exilu v čase „obnovení pořádku". K některým aspektům vývoje exilových periodik po srpnu 1968. In Foret, Martin – Lapčík, Marek – Orság, Petr (eds.): Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. Olomouc, Univerzita Palackého 2008, s. 313–326. Dostupné on-line: http://files.koncelik.eu/200000034-7b4d17c464/orsag_exil.pdf

Zpočátku přicházelo denně zhruba tři sta Čechoslováků. Ne všichni však v zemi zůstali natrvalo, mnozí z nich se z rodinných a jiných důvodů vraceli zpět. Do konce roku 1968 požádalo ve Švýcarsku o azyl pět tisíc lidí. V dubnu 1969 oficiálně skončil zvláštní status pro přijímání, na pozdější příchozí se vztahovaly obvyklé podmínky pro cizince. V letech 1968–1969 byl azyl poskytnut třinácti tisícům uprchlíků z ČSSR, do sametové revoluce toto číslo vzrostlo na patnáct tisíc. Švýcarsko se tak stalo jednou z nejčastějších cílových zemí posrpnových emigrantů. Integrace nově příchozích byla ulehčena hospodářskou konjunkturou země, ale i faktem, že nově příchozí byli většinou lidé se středoškolským a vysokoškolským vzděláním, bylo mezi nimi mnoho lékařů, technických odborníků a studentů.

Mezi mnoha emigranty, kteří odešli po roce 1968 do země helvétského kříže, jmenujme alespoň výtvarné umělce Aleše Jiránka, Pavla Krbálka, Jana Kristoforiho, Čeňka Pražáka, ilustrátorku Lucii Radovou, publicistu Vladimíra Škutinu, který zde vydával časopisy Reportér a Magazín, spisovatele Jaroslava Marka Vejvodu a Karla Michala, dokumentaristu Bernarda Šafaříka, divadelního režiséra Jaroslava Gillara a spisovatelky Violu Fišerovou, Irenu Brežnou, Olgu Neveršilovou či Blanku Kubešovou, která organizovala v Lucernu poetickou kavárnu v tradici pražské Violy.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa vedla lucernskou nakladatelku Alici Bucher k rozhodnutí vydávat české autory. Vedoucí nakladatelství C. J. Bucher Jürgen Braunschweiger a redaktor Bruno Leuthold založili českou edici, ve které vyšla díla v Československu zakázaných spisovatelů Jiřího Gruši, Václava Havla, Ivana Klímy, Alexandra Klimenta, Pavla Kohouta, Edy Kriseové, Ludvíka Vaculíka a emigranta Jaroslava Vejvody. V roce 1973 založil ve švýcarském Curych Antonín Petr Pašek se svým synem Petrem Paškem exilové nakladatelství Konfrontace soustřeďující se především na uměleckou beletrii. Kmenovým redakčním spolupracovníkem nakladatelství v 70. letech byl Jaroslav Strnad, později zejména Dagmar Eisnerová a Vladimír Škutina. Po ukončení činnosti v roce 1986 převzalo část edičního programu nakladatelství Cramerius, působící v letech 1985–1990 ve švýcarském městě Affoltern am Albis. Velký kulturní význam měl také vznik Galerie Krause v Pfäffikonu a činnost galeristky Máši Exnarové, která Švýcarům nabídla nahlédnutí do české kultury prostřednictvím výstav, ale i koncertů v galerii Haus am Bach v Sisachu u Basileje.

DRUHY-ZIVOT-letak

Putovní výstavu můžete zhlédnout v průběhu roku 2018 na těchto místech:

Praha/ Galerie kritiků  04/04—22/04/2018
Zlín/ Galerie Václava Chada  25/05—10/06/2018
Brno/ Dům umění města Brna  20/06—29/07/2018
Plzeň/ Galerie Ladislava Sutnara  20/09—14/10/2018

Komentovaná prohlídka s autorkou výstavy Iren Stehli v Galerii kritiků (Praha 1, Jungmannova 31) proběhne v úterý 10. dubna 2018 v 17 hodin. Následovat bude čtení z díla spisovatele Jaroslava Marka.

V rámci doprovodného programu se uskuteční 17. dubna 2018 od 16.00 hod. v budově Akademie věd ČR (Národní 3, Praha 1) také panelová diskuse na téma Výzvy integrace v nové zemi: Tradice a současná situace ve Švýcarsku a v České republice. V jejím rámci vystoupí zástupci Odboru pro integraci Ministerstva vnitra ČR a Švýcarského státního sekretariátu pro migraci.

Osudy československých emigrantů se staly námětem dokumentárního filmu My a Matterhorn, Matterhorn a my režiséra Bernarda Šafaříka z roku 2008.

Výstavu doplňuje dvojjazyčný česko-anglický katalog. Úvodní část katalogu Československý exil 1968-1989 napsala Dr. Helena Kanyar-Becker, jedna z dvaceti pěti protagonistů výstavy.

Za poskytnuté informace a materiály děkujeme Švýcarskému velvyslanectví v České republice.

Přílohy

1.ORSÁG, Petr: Média československého exilu v čase „obnovení pořádku". K některým aspektům vývoje exilových periodik po srpnu 1968. In Foret, Martin – Lapčík, Marek – Orság, Petr (eds.): Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. Olomouc, Univerzita Palackého 2008, s. 313–326. Dostupné on-line: http://files.koncelik.eu/200000034-7b4d17c464/orsag_exil.pdf