Vycházejí dokumenty Charty 77

Dne 11. září 2007 byla v restauraci Mánes v Praze představena třísvazková vědecká edice pramenů Charta 77: Dokumenty 1977-1989, první souborné vydání všech textů známých jako „dokumenty Charty 77“. Přinášíme přepis tří projevů přednesných při představení publikace.

Václav Havel: Uvedení souborného vydání Dokumentů Charty 77

Praha, restaurace Mánes 11. září 2007

Dámy a pánové,
vážení přátelé,

dovolte mi, abych zde učinil dvě vyznání, jednu připomínku a jeden apel.

První vyznání. Dík Vilému Prečanovi jsem tuto knihu dostal už přede dvěma dny a celý večer jsem se jí věnoval. Byl jsem uchvácen a dojat pečlivostí, s níž bylo všechno uděláno, shromážděno, editováno. Je to opravdu obdivuhodná práce paní Blanky Císařovské, Viléma Prečana a dalších jejich spolupracovníků, práce  tak důkladná, že i mně, starého cynika, dojala.

I druhý bod bude dojetí, totiž nad námi samotnými. Byl jsem překvapen, z těchto dokumentů jsem si zpřítomnil a nad nimi si uvědomil, kolik drobné téměř, řekl bych, byrokratické práce jsme všichni věnovali vzniku dokumentů, sdělení, prohlášení. Žili jsme v podmínkách vyžadujících zvýšenou opatrnost a přesto jsme nalezli čas a možnost donekonečna navzájem debatovat o jednotlivých slovech, odstavcích či větách, donekonečna se o nich bavit, donekonečna je vylepšovat a kamsi pašovat.

Nyní připomínka. Rád bych připomenul veliké množství lidí, kteří nejsou v této místnosti, ale kteří dokumenty opisovali, šířili, rozmnožovali. Byli mezi nimi i málo známí nebo zcela neznámí signatáři Charty, kteří mnohdy trpěli víc než ti známí, pracovití lidé, kteří služebních psacích strojů v skrytu využívali k tomu, aby dokumenty šířili a rozmnožovali. Myslím, že si připomenutí zaslouží.

A na závěr apel. Vím o tom, že mnozí z vás, ne-li všichni, tím či oním způsobem podporují bojovníky za lidská práva, opozice, disidenty v různých zemích, kde ještě vládne režim poloautoritativní, autoritativní, nebo dokonce totalitní. Ti lidé jsou vděčni za jakoukoli podporu, obzvlášť vychází-li ze zemí, které prožily něco podobného, jako prožívají oni. Nemají žádnou jistotu, že jejich úsilí dopadne happyendem, že z nich budou prezidenti republiky, ale posiluje je v jejich důležitém boji. Prosím vás, abyste apelovali na naše ústavní činitele, na naši vládu, na naše politiky, aby nebyli v této věci zdrženliví a nadměrně opatrní.

Děkuji vám za pozornost.

Přepis mluveného slova, redigováno

Proslov Jürgena Christiana Reggeho, prezidenta Nadace Fritze Thyssena v Kolíně nad Rýnem

Praha, restaurace Mánes 11. září 2007

Vážený pane prezidente,
pane první místopředsedo senátu,
pane vicepremiére,
pane ministře zahraničí,
vážené dámy, vážení pánové,

je pro mne mimořádnou ctí, že Vám mohu odevzdat pozdravy kuratoria a vědecké rady Nadace Fritze Thyssena.

Dnešním dnem se uzavírá desetiletá vědecká práce na publikaci dokumentů Charty 77.

Publikace vychází – zajisté se záměrem vydavatelů – v roce, který je jubilejní v mnoha směrech. V tomto roce vzpomínáme Jana Patočky, jehož sté výročí narození jsme oslavili 1. června 2007, ale připomněli jsme si také den jeho úmrtí a uveřejnění Prohlášení Charty 77; od obou událostí uplynulo letos třicet let.

Jako hostu tohoto slavnostního shromáždění mi nepřísluší hodnotit události, jež se odehrály v Praze na přelomu let 1976/77. Od toho jsou povolanější – aktéři a svědkové událostí, kteří jsou dnes mezi námi.

Možná se budete ptát, co bylo pro Nadaci Fritze Thyssena podnětem, aby podpořila tento dokumentární výzkum. Odpověď je velmi jednoduchá. K realizaci takového vědeckého projektu bylo zapotřebí soukromé nadace. V tomto směru jsou poměry v České republice a ve Spolkové republice Německo srovnatelné. Edice byla potřebná, protože jde o nejvýznamnější texty hnutí za občanská práva ve vaší zemi. Dokumentuje dějinný úsek, který předcházel konci komunistického režimu v jednom z nejrepresivnějších států východního bloku, a to sametovou revolucí, která tento režim odstranila. Edice nestrpěla odklad také proto, že šlo o vytvoření základny pro další výzkum a pro zvládání nedávné minulosti země. Při plánování projektu byli už někteří očití svědkové v pokročilém věku a to vyvolávalo obavu z nenahraditelné ztráty informací.

Jan Patočka napsal 7. ledna 1977 o cílech Charty 77: „Účelem Charty 77 je proto spontánní a vší vnější závaznosti prostá solidarita všech, kdo pochopili význam mravního smýšlení pro reální společnost a její normální fungování.“ Pokojná revoluce roku 1989 napomohla uplatnit tuto myšlenku i ve Vaší zemi. Česká republika je dnes členem Evropské unie, a tím se utopie zakladatelů Charty 77 stala skutečností.

Uskutečnění utopie se však vždy ukáže být procesem vystřízlivění, jak na to poukázal 16. ledna 1996 zde v Praze nositel mírové ceny německých knihkupců Wolf Lepenies. Vyrovnat se s tímto vystřízlivěním, k tomu je třeba připomenout si úlohu intelektuálů a jejich působení.

Dnes tedy stojíme před výsledkem bádání na poli soudobých dějin, který by nám měl stále roli intelektuálů, a tedy také Vaši úlohu, vážený pane prezidente Havle, stále zpřítomňovat.

Proslov Viléma Prečana

Praha, restaurace Mánes 11. září 2007

Při včerejší debatě nad těmito třemi svazky kdosi z přítomných poznamenal, že je to „pomník Chartě“. Živě jsem odporoval. Charta 77 nový pomník nepotřebuje: ten už pevně spočívá v základech polistopadové demokracie, v tom, jak jsou lidská a občanská práva zakotvena v naší ústavě, v Listině práv a svobod a v každodenním životě této země. To už Chartě nikdo neodpáře, jakkoli můžeme být léta páně 2007 vzdáleni ideální situaci nebo tomu, co bychom si přáli. Lze doufat, že ideový a politický odkaz Charty zůstane ve všech ohledech živý a inspirující i nadále.

Tato edice – 598 dokumentů Charty 77 v prvním a druhém svazku a skoro stovka dokumentů o Chartě ve svazku třetím – byla zamýšlena a má sloužit jedinému: lepšímu poznání naší nedávné minulosti a vyrovnávání se s touto minulostí. Tým, který na tomto díle pracoval, si dal za úkol udělat to, co nebylo možné v temných 70. a 80. letech: zpřístupnit každému, kdo se chce nebo potřebuje dovědět o Chartě 77, to nejpodstatnější – všechny její texty, jimiž komunikovala s tehdejšími československými institucemi, s domácí veřejností a se svými zahraničními partnery. A taky přinést údaje o tom, jak tyto texty vznikly, jaký byl jejich osud, zpřístupnit informace o vnitřním životě tohoto společenství.

Eseje a studie o Chartě byly už napsány, vyšla osobní svědectví a byly vydány vzpomínky řady chartistů a dalších očitých svědků. Toto je příspěvek k „velkým“ dějinám Charty 77, které teprve musí být napsány. Šlo nám o to, aby to byl příspěvek podstatný, aby edice dostála nárokům vědecké edice pramenů a obstála v čase.

V úvodním slově se jmenovitě uvádí, kdo se na přípravě díla podílel. Je tam poděkování všem, kteří přispěli k tomu, že zde dnes tyto tři svazky leží na stole a zítra budou k dispozici v knihkupectvích a odtud v knihovnách veřejných i privátních. A také poděkování Nadaci Fritze Thyssena, bez níž by byla všechna práce na edici a na jejím vydání daleko těžší. Rád bych poděkoval i Studiu Marvil, jmenovitě panu Pavlu Zelenkovi za grafické řešení publikace se vším, co k tomu patří, a panu Václavu Sinevičovi, který transformoval rukopis do elektronické sazby a trpělivě do ní po dlouhé měsíce zanášel všechny doplňky a zvládal nároky editorů v první i druhé korektuře.

Chtěl bych omluvit jedno nechtěné opomenutí, které nás mrzí. Fotografie, která uvádí první svazek a našla si místo i na krásně řešeném kartonovém pouzdru – knihaři tomu říkají šůbr – jsou dílem tehdy mladého signatáře Ivana Kyncla. Je z knihy jeho fotografií Zima v Praze, která vyšla v osmdesátých letech v zahraničí anglicky, česky a švédsky s doprovodnými texty novináře Karla Kyncla. Oba, otec i syn, nás bohužel už navždy opustili.

Z 45 mluvčích Charty se dnešního dne nedožilo jedenáct. Vzpomínka na ně i na další signatáře Charty 77, kteří už s námi nemohou být, zůstává v našich srdcích. Snad by měli radost z toho, že jejich dílo a jejich podíl na tom, čím Charta přispěla k návratu svobody do naší země, jsou takto zaznamenány.