Zemřel Rudolf Battěk
V neděli 17. března 2013 zemřel ve věku 88 let sociolog, politolog a politik Rudolf Battěk, osobnost pražského jara 1968, aktivista KAN, spoluzakladatel obnovené ČSSD, bývalý disident a vězeň svědomí, jedna z čelných postav Občanského fóra.
Jako jednu ze vzpomínek na tuto osobnost připravuje ČSDS soubor uveřejněných i méně známých prací a textů Rudolfa Battěka a dokumentů o jeho působení a životních osudech. Některé z nich budou v brzké době přístupné na našich stránkách.
Rudolf Battěk jako čistič výloh v druhé polovině 70. let
Stručný životopis Rudolfa Battěka
- Narodil se 2. 11. 1924 v Bratislavě na Slovensku českým rodičům, ale po vyhlášení Slovenského štátu se rodina přestěhovala do Prahy.
- V květnu 1945 se účastnil pražského povstání.
- V letech 1948–52 vystudoval Vysokou školu politickou a sociální v Praze.
- 1951–61 pracoval jako ekonom místního hospodářství, 1961–65 jako údržbář v SONP Kladno a ČKD Praha; 1965–69 byl pracovníkem Sociologického ústavu ČSAV v Praze.
- 1968 spoluzakladatelem a poté místopředsedou Klubu angažovaných nestraníků.
- 1968–69 poslancem České národní rady.
- Na jaře a v létě 1969 aktivně vystupoval proti normalizačnímu politickému kursu, opakovaně se obrátil na poslance ČNR s otevřeným dopisem, žádajícím rozpravu o politické situaci v zemi a podepsal spolu s dalšími osmi signatáři prohlášení Deset bodů adresovaných Federálnímu shromáždění.
- 25. 9. 1969 byl zbaven imunity a zatčen, 26. 11. 1969 zbaven poslaneckého mandátu, 1969–70 vězněn.
- Před volbami 1971 organizoval protestní letákovou akci, za což byl znovu zatčen a 21. 7. 1972 odsouzen pro údajné podvrácení republiky na 3,5 roku.
- Po propuštění v květnu 1974 mohl vykonávat pouze nekvalifikované práce.
- Od 1. 1. 1977 byl signatářem, 1. 2.–14. 6. 1980 mluvčím Charty 77. Od 24. 4. 1978 zákládajícím členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). 1978 zakladatel skupiny nezávislých socialistů a spoluautor manifestu Sto let českého socialismu.
- Od 3. října 1979 byl trestně stíhán v souvislosti s jeho činností ve VONS opět pro údajné podvrácení republiky.
- 14. 6. 1980 zatčen pro ubližení na zdraví za domnělé napadení veřejného činitele.
- 28. 7. 1981 byl pro oba tyto trestné činy odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 7,5 roku, v odvolacím řízení mu byl trest snížen na 5,5 roku.
- Od 1983 čestný člen ústředního výkonného výboru exilové Československé sociální demokracie.
- 30. října 1985 byl propuštěn z vězení.
- 1988 spoluzakladatel Hnutí za občanskou svobodu, spoluautor manifestu Hnutí za občanskou svobodu Demokracii pro všechny.
- V listopadu 1989 stál u vzniku Občanského fóra a patřil k aktérům následujícího převratu.
- V lednu–březnu 1990 působil jako místopředseda přípravného výboru Československé sociální demokracie, na obnovovacím sjezdu ČSSD v březnu 1990 kandidoval neúspěšně na funkci předsedy strany; poté zaujal opoziční postoj k Horákovu stranickému vedení.
- Před volbami 1990 zorganizoval Klub sociálních demokratů Občanského fóra, za který kandidoval a byl zvolen do Federálního shromáždění; v důsledku toho vyloučen v červnu 1990 z ČSSD.
- Od ledna 1990 do června 1992 poslanec, od června 1990 do června 1992 předseda Sněmovny lidu Federálního shromáždění a místopředseda FS.
- 1991–98 předseda Asociace sociálních demokratů.
- 1992 spoluzakladatel a vedoucí představitel politického hnutí Demokraté 92 za společný stát.
- 1994–99 předseda Evropského hnutí v ČR.
- 1997 s bývalým poslancem ČSSD Josefem Wagnerem a dalšími spoluzakládal nové středové uskupení Politický klub.
- 1997 mu prezident Václav Havel udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.
- V říjnu 2008 obdržel ocenění Prix Irene za za celoživotní sbližování lidí z různých částí společnosti.
- Zemřel 17. 3. 2013 v Praze
Vedle politické publicistiky a odborných prací z průmyslové sociologie vydal soubory filosofických a politologických úvah (Eseje z ostrova, Kolín nad Rýnem 1982; Strach z nekonečna, samizdat 1986; Dámy a pánové! Sbírka aforismů, sentencí a maxim, 1992), sbírku básní (Kámen ke kameni, slovo ke slovu, 2001) a soubor dopisů z vězení z let 1968–89 (Jako Červenej Karkulák, 2002).
