Hermann Huber spolkovému ministerstvu zahraničí v Bonnu

1989, 5. července, Praha. – Velvyslanec Spolkové republiky Německo Hermann Huber spolkovému ministerstvu zahraničí v Bonnu. Štvavá kampaň proti obhájcům lidských práv a disidentům v Československu, snaha o jejich kriminalizaci.

Depeše č. 1408 z 05. 07. 1989, 0815 OZ

Došlo: 05. 07. 1989, 1343 OZ

Šifrováno

Čj.: Pol 320.10-1041700

Vyřizuje: I. rada velvyslanectví Metzger

Věc: Situace lidských práv v ČSSR

Ref.: Depeše č. 1315 z 23. 06. 1989 - Pol 321.11221830

Informativně

Od konce 1. setkání o lidské dimenzi v Paříži se tady, jak se zdá, vyhlašuje hon na disidenty, především stoupence „Charty 77“. Impulsy jsou dva, manifest „Několik vět“, publikovaný 29. 06. na Svobodné Evropě, který prý podepsalo více než 1800 opozičních činitelů, a rovněž údajné odhalení teroristické a sabotážní organizace, kterou prý řídí „Charta 77“. V Rudém právu lze od té doby číst výroky, jejichž polemický tón jako by pocházel z raných padesátých let.

Konkrétně

1.Už několik měsíců probíhající mediální kampaň proti československé opozici se vyostřila krátce před koncem pařížského zasedání Konference o lidské dimenzi, kdy se 13. 06. „u kulatého stolu“ vyjadřovali zástupci mj. ÚV, státního zastupitelství, ministerstva vnitra, tisku k tématu „Demokracie není anarchie“ (hrubý překlad diskusních příspěvků, které uveřejnilo Rudé právo, o rozsahu přibližně 17 stran, následuje kurýrem). Představu o tom, v jakém duchu byla tato „debata“ vedena, si lze učinit z vývodů pražského městského prokurátora, který tvrdí, že „Samotný vznik ‚Charty‘ je v podstatě určitý pokus o zneužití Závěrečného aktu z Helsinek. Přitom v ‚Chartě‘ se sdružily jednotlivé protisocialistické elementy, které byly v letech 1968–1969 politicky poraženy a které opět cítily šanci vystoupit na scénu.“ Ostatní „nezákonné skupiny“ prý jedna jako druhá protizákonně vzešly z „Charty“. Jiný účastník, Kubát tvrdí, že činnost protizákonných skupin lze koncentrovat do tří rovin:

- Vztah k politice a socialismu: zde představují jednu z forem brzdicího mechanismu,

- na druhé rovině jde o ovlivňování především mladých lidí líbivými, populárními tématy a náměty,

- třetí rovina je rovina akční, je to čin, tj. trestný čin.

Jak se vyjádřil člen ÚV [KSČ Lumír] Hanák, dialog s opozicí nepovažují účastníci diskuse za možný proto, že musí být především jasné, „že socialistický stát nebude diskutovat o otázkách moci“.

2. Úvodem zmíněný „manifest“ „Několik vět“ byl pro jestřáby něco jako dar z nebes. Čtenář se sice jen mezi řádky dozvídá, oč v něm jde, např. „návrat k neomezenému soukromému podnikání, rozbití jednotných odborů, uznání ‚charty‘ a jejích odnoží“, aby jim bylo umožněno „jejich rozkladné působení“, nebo požadavek uznání nejméně tří dalších, nezávislých stran.Manifest je prý apelem ke konfrontaci, ba k rozbití socialismu. V redakčním úvodníku z 01. 07. list varuje: Však prý všichni vědí, kdo za tím vším stojí a jaký je záměr…: „Trpělivost má svoje meze. Existuje poučné přísloví: ‚Kdo seje vítr, sklidí bouři.‘ Je na čase, aby si každý, kdo se pokouší hrát s ohněm, tuto pravdu uvědomil.“

F. Kincl v interview pro Rudé právo z téhož dne říká:

„Organizování provokativních akcí proti politickým a společenským principům socialistického zřízení v ČSSR pokračuje. Uvedené skupiny jsou výrazně podporovány ze zahraničí, jsou propojeny na reakční emigraci a mezinárodní reakci vůbec. Přestože tyto síly nenašly širší podporu mezi našimi občany, nemůže se jejich činnost přehlížet nebo podceňovat. Podle našeho názoru je proti nim třeba působit především politickými prostředky. To však neznamená, že v případech porušení zákonů proti nim nebudeme postupovat podle platného právního řádu.“

V následujícím článku ze 03. 07. „Co mají za lubem“ ohlašuje Rudé právo další „požadavky“ manifestu (propuštění politických vězňů, svobodu shromažďování atd.), dochází však k závěru, že „ilegální skupiny“ hrozí „střetem s celou společností“, „stávkami, demonstracemi, sabotážemi, požáry, terorem“.

‚Manifestem‘ se 30. 6. zabývalo dokonce stranické předsednictvo: Opět se prý potvrdilo, že nezákonné skupiny za pomoci některých politických kruhů Západu se pokoušejí vnášet napětí do společnosti s cílem destabilizovat poměry v zemi. Jsou to nebezpečné snahy, kterým je třeba se všude postavit co nejrozhodněji na odpor.

3. Tímto tvrzením se plynule přechází k dalšímu okruhu otázek, které mají Chartu 77, a tedy všechny disidenty kriminalizovat:

Mluvčí ministerstva vnitra sdělil, že byla zatčena organizovaná skupina mladých lidí kolem 20 let, která spáchala několik sabotážních akcí namířených proti průmyslovým objektům, a vraždu 17letého člena této bandy. Stejně tak byli zatčeni 4 asi 40letí muži, kteří tyto mladé lidi k jejich činům naváděli. Tito muži, jak bylo údajně zjištěno, měli blízké vztahy s „tzv. nezávislými iniciativami“, které jsou známy svými protisocialistickými aktivitami, řekl mluvčí.

RP ze 4. 7. cituje z rozhovoru RP a ČTK s majorem JUDr. Miloslavem Novákem, vedoucím odboru vyšetřování Sboru národní bezpečnosti:

„Z dosavadního vyšetřování jednoznačně vyplývá, že záškodnická činnost organizované skupiny byla podněcována a řízena osobami, které vystupovaly jako stoupenci Charty 77. Odtud také pramenila motivace jednání této skupiny, která vyplývala z finanční podpory a příslibu dalších peněz a pomoci, dále z příslibů k používání drog a z příslibu osobních výhod, případně i funkcí za předpokladu, že se změní státní zřízení a zvítězí stoupenci Charty 77. K tomuto účelu byly zakládány požáry s cílem narušovat čs. ekonomiku, vyvolávat neklid mezi obyvatelstvem a napomáhat tak k přípravě celospolečenské krize. Spojení se stoupenci Charty 77 nemělo být v žádném případě vyzrazeno a předpokládalo se, že tento vztah zůstane navždy utajen.“

4. Charta 77 a zástupci ostatních „nezávislých skupin“ reagovali na nejnovější tóny v Rudém právu i jinde s velkými obavami, zčásti s užaslým zděšením. Mezi disidenty, kteří se účastnili dnešního přijetí u amerického velvyslance a se kterými jsme měli možnost hovořit, vládne velká stísněnost i naděje, že Západ tuto štvanici probíhající v naprostém rozporu s procesem KBSE nevezme bez komentáře na vědomí.

Hodnocení

1. Obhájci tvrdého postupu proti opozici mají nyní navrch. Z vysokého úředního místa jsme se při rozhovoru dozvěděli, jak se někteří lidé dnes holedbají, že tvrdým zásahem v lednu zabránili situaci jako v Pekingu, a tím mnohem horším věcem.

2. V zájmu hospodářsky prospěšných vztahů se Západem by mohli pražští zastánci tvrdé linie sázet na zastrašování opozice a na méně nápadné izolované akce. Násilný postup ve větším rozsahu nelze nicméně vyloučit; „Maďarsko a Polsko 1989“ se v Československu nesmějí opakovat. O otázce moci se tady (ještě?) nediskutuje.

Huber

Pole

Název	Hodnota
Řada	Několik vět
Den	5
Měsíc	7
Rok	1989
Jazyk	český
Zpracovaný	true
OCR	false
Zdroj	Politisches Archiv des Auswärtigen Amtes Berlin. Fond ZA, sv. 139.912E. (Z němčiny přeložil Petr Dvořáček