Beseda o časopisu Obsah (12. 11. 2012)
Kde: Galerie Montmartre
Kdy: 12. listopad 2012, 14:00 – 16:00
Večer věnovaný legendárnímu samizdatovému časopisu (vznikl 1981), k jehož tvůrcům a přispěvatelům patřili Milan Jungmann, Ludvík Vaculík, Milan Uhde, Eda Kriseová, Ivan Klíma, Václav Havel, Zdeněk Urbánek, Zbyněk Hejda, Luboš Dobrovský, Egon Bondy, Sergej Machonin… a celá plejáda dalších osobností.
Jak se dělal, jak se četl a jak se psal: Obsah
Pozdrav Viléma Prečana účastníkům besedy o Obsahu v Knihovně Václava Havla 12. listopadu 2012
Vážené dámy, vážení pánové,
milí autoři Obsahu a jeho příznivci!
Je mi líto, že nemohu být dnes s Vámi. Téma Vaší dnešní debaty je mi totiž velmi blízké. Obsah patřil po řadu let – přinejmenším v letech 1983-1989 – neodmyslitelně k mému životu. Žádný samizdatový artefakt vzešlý z úsilí českého a slovenského nezávislého písemnictví osmdesátých let nezaujímal v mé rozsáhlé korespondenci s domovem – ale také v korespondenci exilové – takové místo jako právě Obsah..
S Obsahem byla spojena činnost v několika směrech. Za prvé bylo třeba zařídit bezpečnou konspirativní dopravu jednotlivých složek Obsahu do zahraničí. Pak přišlo na řadu rozmnožování, což byla práce obětavého a neúnavného Josefa Jelínka v jeho erlangenské dílně. Třetím úsekem činnosti byla distribuce Jelínkem zhotovených sešitů adresátům, jejichž počet vzrůstal. Nakonec se z každé složky dělalo 22 kopií pro adresáty v pěti evropských zemích, v USA a v Kanadě. Kromě jednotlivých složek – bylo jich deset do roka – se jednou za rok rozmnožoval a distribuoval zahraničním odběratelům mnohasetstránkový výběr zvaný Z Obsahu za ten který rok; z každého svazku Z Obsahu se zhotovovalo také 24 takzvaných špalíčků formátu A6 pro domov. Agenda Obsahu se týkala – za čtvrté – autorských práv a honorářů za publikování textů v exilových časopisech a v některých rozhlasových stanicích.
Podle přání domova se dlouho přísně utajovalo, že Obsah je vlastně periodikum. Teprve v červnu 1987 Ludvík Vaculík sdělil, že (cituji) „…nadále Obsah může být uváděn jako literární časopis. Všecky z něho použité věci musí být takto označeny: že jsou z Obsahu.. Pro otištění platí i nadále: bez vědomí autora!” (Konec citátu) O něco později jsme se dohodli i o tom, že v druhém čísle čtvrtletníku Acta, který středisko odstartovalo v roce 1987 ve dvou jazykových verzích – české a anglické -, uveřejníme v rubrice Samizdatová periodika informaci o Obsahu převzatou ze slovenského literárního časopisu „K“. V témž čísle jsme také otiskli faksimile jedné titulní stránky Obsahu, což Ludvík Vaculík s uspokojením kvitoval v dopise ze 14. prosince 1987.
V roce 1987 učinil Obsah ještě jeden krok k otevřené spolupráci s druhou větví nezávislé literatury – začal uveřejňovat i texty spisovatelů žijících v exilu. K úzu patřilo, že jeden strojopisný exemplář příslušné služky byl pak zaslán zahraničnímu autorovi. Tato spolupráce se zahraničím byla korunována v létě 1988 tím, že do srpnové složky 1988 byly zahrnuty dva v exilu psané texty navýsost politické: článek Pavla Tigrida Konec slavnosti a moje historicko-publicistická úvaha Lid, veřejnost, občanská společnost jako aktér pražského jara 1968. To bylo předem dohodnuto, texty byly rozmnoženy v zahraničí a v potřebném počtu výtisků dopraveny do Prahy, aby mohly být zařazeny do všech exemplářů složky.
Všechno, co jsem tu ve zkratce vyjmenoval, najdete podrobněji popsáno v mé nálezové zprávě z roku 2006, která byla uveřejněna pod názvem Mé exilové obcování s Obsahem v ročence Československého dokumentačního středisku. (Kopii byste měli dnes dostat.) Najdete tam i tuto doušku, která byla míněna jako hluboká poklona na adresu nezávislých spisovatelů z dob normalizace.
Cituji: V letech svého exilu jsem měl co dělat se spisovateli jako nikdy předtím a už nikdy potom. Dotykem a komunikací s tímto světem jsem byl nejednou frustrován. Často mi se svými nároky na pozornost, citlivostí a někdy i řevnivostí připadali jako malé děti; nejednou jsem si posteskl – jen své ženě -, co jsem si to spískal a zda mi to stálo za to. Nikdy jsem si však nepřestal vážit jejich tvůrčího potenciálu, jejich tvorby, vyvzdorované na zlých časech, jejich odvahy a statečnosti psát i v nejnesvobodnějších poměrech jako svobodní tvůrci. Rád na to vzpomínám a těší mě při tom pomyšlení, že jsem snad byl, byť jen maloučko, užitečný ve službách čehosi opravdu velikého. Možná to byla ona příslovečná nejlepší léta mého života.
Srdečně Vás všechny zdravím
Váš Vilém Prečan
Scheinfeld 12. listopadu 2012
Dopis Jany Červenkové účastníkům besedy o Obsahu v Knihovně Václava Havla 12. listopadu 2012
Milí přátelé z OBSAHU,
chtěla jsem vám poděkovat, že jste včera přišli. Svolala jsem to setkání proto, že na OBSAH moc vzpomínám, i mně pomáhal přežít zlá léta, navíc jsem ho měla spojené s Milanem.
Při přípravě našeho odpoledne jsem získala zkušenosti, které mi nejspíš do budoucna už nebudou k ničemu. Ráda bych se tedy aspoň omluvila za některé nedostatky. Původní představa vypadala samozřejmě tak, že budeme sedět kolem stolu, jako to bývalo kdysi... Nabídka Knihovny VH byla ovšem lákavá, i proto, že se změnily podmínky a bylo dobré zaplnit prázdná místa. Přesto i mne tmavý sál s osvětleným pódiem a první řady obsazené hosty trochu zaskočily, dokonce dvojnásob, pro jisté organizační, nikým nezaviněné zmatky. Mrzí mě tedy, že ne všechny to odpoledne inspirovalo k volné debatě a vzpomínání, jaké jsme zažili až dodatečně u Jiřiny Šiklové s Kusými a Zikmundovými, kam jsme si vás ostatní aspoň v duchu zvali... Příště bych všechno vymyslela líp... No jo.
Chystané setkání bylo vlastně spíš prezentací Obsahu té nejmladší generaci – což byl svým způsobem zas podnik jedinečný a smysl jistě měl, cítila jsem to třeba z toho, jak si studenti nechali podepisovat od každého z nás Milanovu knížku. Kvůli tomu doufám stálo za to i přijít, byť se někteří dopravovali z takové dálky, jako je Brno či Bratislava.
Ještě jednou se tedy odvolávám se na vaši velkorysost. A ještě jednou vám všem děkuji za to, že jste v těch dobách vůbec byli, ten Obsah dělali a že jste mě vzali mezi sebe. Že k tomu došlo tak pozdě, už nebyla vina nikoho z vás.
V Praze 13.11. 2012, se srdečný pozdravem vaše Jana Červenková.
