Bernard, Vilém

Bernard Vilém, 5. 5. 1912 Náchod – 22. 5. 1992 Readling (Velká Británie), politik a novinář. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě studoval práva na Karlově univerzitě, kde byl 1938 promován doktorem práv. Od gymnazijních let pracoval ve studentském hnutí, od počátku vysokoškolských studií aktivista sociálně demokratické mládeže, 1935–38 předseda Sdružení čs. sociálně demokratických studentů a současně 1936–38 předseda Studentské fronty za demokratická práva, proti válce a fašizující reakci, jež reprezentovala všechny levicové studentské organizace v ČSR. V srpnu 1939 odešel ilegálně do Polska a odtud po vypuknuti  2. světové války do Sovětského svazu. 1940– 42 pracoval nejprve jako skladník sovchozu ve stalingradské oblasti, poté jako bankovní úředník v Ivanovo–Vozněsensku a Čeljabinsku. 1942–43 příslušník čs. vojenské jednotky v SSSR; 1943–45 konzulární attaché čs. velvyslanectví v Moskvě a současně člen redakční rady Československých listů. Od dubna do října 1945 přednosta politického odboru Úřadu předsednictva vlády; od října 1945 do přelomu února–března 1948 zahraniční tajemník a člen vedení Čs. sociální demokracie, poslanec Národního shromáždění a vedoucí redaktor stranického teoreticko–politického časopisu Cíl. Zpočátku blízký spolupracovník Zdeňka Fierlingera, 1945–46 se však rozešel s jeho linií a stal se jedním z obhájců nezávislé politiky ČSSD, kterou reprezentoval i na mezinárodním socialistickém fóru. Na brněnském sjezdu v listopadu 1947 významně přispěl zvolení Bohumila Laušmana předsedou ČSSD a v únoru 1948 podpořil Majerův požadavek demokratického řešení politické krize. Koncem března 1948 odešel přes Rakousko do exilu; od května 1948 žil trvale ve Velké Británii, kde nejdříve působil jako nezávislý novinář, 1956–74 pracoval v monitorovací službě BBC v Readingu. Od května 1948 do konce 80. let vůdčí představitel exilové ČSSD. Od 1948–73 člen jejího představenstva a tajemník pro mezinárodní styky, 1973–89 předseda, od 1989 čestný předseda strany. 1949–89 generální tajemník Socialistické unie střední a východní Evropy, sdružující exilové sociálně demokratické strany z komunistických států, a redaktor bulletinu Labour´ s  Call. Publikoval v britském i exilovém čs. tisku a spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. Autor esejistického spisku Kde básníkům se poroučí, analyzujícího situaci čs. literárních tvůrců i čs. kultury vůbec v průběhu let 1948–56. Spoluautor sborníků Osmdesát let československé sociální demokracie 1878–1958 (1958) a Sozialdemokratie und Systemwandel. Hundert Jahre tschechoslowakische Erfahrung (1978). – Životní a politické osudy V. Bernarda zaznamenala jeho manželka Růžena Volínoová–Bernardová (*1912) ve své memoárové knížce Pohled zpět. Život ve vírech 20. století, 2003), doplněné o reedici Bernardovy práce Kde básníkům se poroučí.